Vážný pohled přímo do očí
Obě hlavní hvězdy letošní Letní Letné si byly v čemsi podobné: jak Cirkör, tak Les Colporteurs se snaží kombinovat ryzí cirkusácká čísla s pokusy o vytváření čehosi hlubšího. V obou představeních se tak pravidelně objevovaly pasáže, které působily asi jako když se vám někdo uprostřed vyprávění dobrodružných historek upřeně zadívá zblízka do očí, chytne vás za ruce a na pár vět přejde do smrtelně vážného tónu. Pokud se mu přitom přes veškerou snahu nepodaří říci cosi opravdu zásadního, není to úplně příjemné, snad se lze cítit i trošinku trapně. Ale lze to vidět i z lepší strany: pokud tomuto zlozvyku holduje vypravěč jinak zábavný a sympatický, dá se to bez velké újmy vydržet.
V případě Cirköru a jejich Knitting Peace to byly především odskoky do jakési blíže neurčené lásky k veškerenstvu, korunované závěrečným rozvinováním pruhů vlněné příze do publika. Trochu kýčovité pasáže (a vlezlou hudbu) naštěstí bohatě vykompenzovaly neokázale dojemné poetické momenty (třeba s osvobozováním vlněných panáčků z velkého klubka) a úžasné ryze cirkusácké triky. Počínaje akrobacii na tyči, při které artistka nohama držela velký míč, a konče hrou na housle během jízdy na jednokolce po volně zavěšeném laně.
Les Colporteurs si v Le bal des intouchables libovali ve smrtelně vážných a občas napůl tanečních pasážích, ve kterých společnost (nebo prostě ti silnější a agresivnější) ničí (a v závěru přijímají) ty slabší a handicapované. Navzdory velmi konkrétnímu osudu zakladatele souboru se přitom nedokázali dostat dál, než k dosti všeobecným dojemným klišé. Ale i v tomto případě se bylo na co dívat a co obdivovat. Neuvěřitelné kouzlení na laně je u Les Colporteurs skoro samozřejmostí (včetně trademarkového provazochodectví v lodičkách s podpatky), velmi dobře však tentokrát vycházela také klaunská čísla a třeba i kuriózní vespolné proplétání železnou konstrukcí, při kterém se za chvíli nedalo rozlišit, kde končí jeden účinkující a kde začíná další.
Nic nového pod sluncem: technické zázraky lze od mezinárodních novocirkusových hvězd očekávat s jistotou, poněkud slabší to bývá s dobře míněnou snahou nezůstat „jen“ u cirkusu. Pravidelní návštěvníci Letní Letné mohou konec konců srovnávat. Loni se s jen zdánlivě samozřejmou lehkostí podařilo trefit cosi hlouběji položeného skupině Galapiat v Risque ZérO, předloni Compagnie XY ve stejně neokázalé, ale výmluvné inscenaci Le Grand C. Letos to zkrátka tak dobře nevyšlo. Navzdory tomu to však byla v obou případech podívaná velmi příjemná.
Obě hlavní hvězdy letošní Letní Letné si byly v čemsi podobné: jak Cirkör, tak Les Colporteurs se snaží kombinovat ryzí cirkusácká čísla s pokusy o vytváření čehosi hlubšího. V obou představeních se tak pravidelně objevovaly pasáže, které působily asi jako když se vám někdo uprostřed vyprávění dobrodružných historek upřeně zadívá zblízka do očí, chytne vás za ruce a na pár vět přejde do smrtelně vážného tónu. Pokud se mu přitom přes veškerou snahu nepodaří říci cosi opravdu zásadního, není to úplně příjemné, snad se lze cítit i trošinku trapně. Ale lze to vidět i z lepší strany: pokud tomuto zlozvyku holduje vypravěč jinak zábavný a sympatický, dá se to bez velké újmy vydržet.
V případě Cirköru a jejich Knitting Peace to byly především odskoky do jakési blíže neurčené lásky k veškerenstvu, korunované závěrečným rozvinováním pruhů vlněné příze do publika. Trochu kýčovité pasáže (a vlezlou hudbu) naštěstí bohatě vykompenzovaly neokázale dojemné poetické momenty (třeba s osvobozováním vlněných panáčků z velkého klubka) a úžasné ryze cirkusácké triky. Počínaje akrobacii na tyči, při které artistka nohama držela velký míč, a konče hrou na housle během jízdy na jednokolce po volně zavěšeném laně.
Les Colporteurs si v Le bal des intouchables libovali ve smrtelně vážných a občas napůl tanečních pasážích, ve kterých společnost (nebo prostě ti silnější a agresivnější) ničí (a v závěru přijímají) ty slabší a handicapované. Navzdory velmi konkrétnímu osudu zakladatele souboru se přitom nedokázali dostat dál, než k dosti všeobecným dojemným klišé. Ale i v tomto případě se bylo na co dívat a co obdivovat. Neuvěřitelné kouzlení na laně je u Les Colporteurs skoro samozřejmostí (včetně trademarkového provazochodectví v lodičkách s podpatky), velmi dobře však tentokrát vycházela také klaunská čísla a třeba i kuriózní vespolné proplétání železnou konstrukcí, při kterém se za chvíli nedalo rozlišit, kde končí jeden účinkující a kde začíná další.
Nic nového pod sluncem: technické zázraky lze od mezinárodních novocirkusových hvězd očekávat s jistotou, poněkud slabší to bývá s dobře míněnou snahou nezůstat „jen“ u cirkusu. Pravidelní návštěvníci Letní Letné mohou konec konců srovnávat. Loni se s jen zdánlivě samozřejmou lehkostí podařilo trefit cosi hlouběji položeného skupině Galapiat v Risque ZérO, předloni Compagnie XY ve stejně neokázalé, ale výmluvné inscenaci Le Grand C. Letos to zkrátka tak dobře nevyšlo. Navzdory tomu to však byla v obou případech podívaná velmi příjemná.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme