Jsou zážitky, o kterých se moc psát nechce, tak jen stručně, spíš z pocitu povinnosti. Dva Odysseovi synové jsou v této inscenaci za klauny, dorozumívají se legračně srozumitelnou-nesrozumitelnou starogermánsky znějící řečí, a poté, co se váhavě a podezřívavě seznámí nad otcovou rakví, začnou si přehrávat jednotlivá čísla, z nichž přinejmenším část volně odráží Odysseovy zážitky z cest. Možná všechny, ale je to tak nezřetelné, že bych to sám určitě nepoznal.
Nic proti konceptu, první půlhodinu to bylo docela zábavné a sympaticky „ulítlé“, jenže pak oba protagonisté začali tlačit na pilu stále primitivnější legrace, a vzdor tomu, že až do konce tu a tam vyskočil hezký nápad, převažovala legrace, ze které bylo poněkud stydno. Navíc to všechno definitivně nabralo styl sledu samostatných scének, představení se doslova plácalo odnikud nikam, a ještě ke všemu došlo na několik falešných konců, při kterých si nadějeplně, jenže marně oddychnete, že už to máte konečně za sebou.
Ten opravdový konec je naopak obligátně vážný: synové rozřežou otcovu rakev motorovými pilami, vytvoří tak cosi mezi královskými korunami a řečnickými pultíky, děsivě se nalíčí, pronesou – teď už zcela vážně – diktátorsky znějící projevy a pak jdou s řvoucími pilami strašit do publika. No ano, jistě, autoritativní politici jsou hrozbou. Jen by takové finále mohlo nějak vyplývat z předchozího dění. I když, pro příjemný pocit „bylo to úžasně veselé a navíc i varovné“ je něco takového asi k nezaplacení.
P.S. Tak už jen další pozorování jako příspěvek do nedávné debaty, ve které jsme se s Janem Šotkovským neshodli na tom, jak bývají v divadle vnímány banality (tady). U festivalového publika vzbudila největší ohlas scéna parodie zápasníků sumo, při které se oba herci navzájem postříkali jakýmsi olejem (dali si záležet na tom, aby ono stříkání vypadalo jako ejakulace), potom si vytáhli trenýrky tak, že se jim zařízly do zadků, chvíli se vtipně osahávali a pak jeden tomu druhému vrazil do vystrčeného zadku injekci. Hledal jsem fotku, ale bohužel marně.
Nic proti konceptu, první půlhodinu to bylo docela zábavné a sympaticky „ulítlé“, jenže pak oba protagonisté začali tlačit na pilu stále primitivnější legrace, a vzdor tomu, že až do konce tu a tam vyskočil hezký nápad, převažovala legrace, ze které bylo poněkud stydno. Navíc to všechno definitivně nabralo styl sledu samostatných scének, představení se doslova plácalo odnikud nikam, a ještě ke všemu došlo na několik falešných konců, při kterých si nadějeplně, jenže marně oddychnete, že už to máte konečně za sebou.
Ten opravdový konec je naopak obligátně vážný: synové rozřežou otcovu rakev motorovými pilami, vytvoří tak cosi mezi královskými korunami a řečnickými pultíky, děsivě se nalíčí, pronesou – teď už zcela vážně – diktátorsky znějící projevy a pak jdou s řvoucími pilami strašit do publika. No ano, jistě, autoritativní politici jsou hrozbou. Jen by takové finále mohlo nějak vyplývat z předchozího dění. I když, pro příjemný pocit „bylo to úžasně veselé a navíc i varovné“ je něco takového asi k nezaplacení.
P.S. Tak už jen další pozorování jako příspěvek do nedávné debaty, ve které jsme se s Janem Šotkovským neshodli na tom, jak bývají v divadle vnímány banality (tady). U festivalového publika vzbudila největší ohlas scéna parodie zápasníků sumo, při které se oba herci navzájem postříkali jakýmsi olejem (dali si záležet na tom, aby ono stříkání vypadalo jako ejakulace), potom si vytáhli trenýrky tak, že se jim zařízly do zadků, chvíli se vtipně osahávali a pak jeden tomu druhému vrazil do vystrčeného zadku injekci. Hledal jsem fotku, ale bohužel marně.
Více informací zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme