Mám rád severní Čechy, tu krajinu se vší industriální podlomeností, se vší komplikovanou historií, s celou tou mnohosečnou atmosférou. Mám rád taky Josefa Jedličku, zvlášť jeho České typy, ale i uchvacující román Kde život náš je v půli se svou poutí. Padesátá léta v celé kráse.
Jsem rád, že se ho v Činoheráku chopili, a ještě radši, že to nepojali jako "monumentální fresku", ale jako svého druhu kabaret. Filip Nuckolls nenápadně režíruje pětici herců v sérii smutných, melancholických, směšných i vysloveně zábavných scének. Dává průchod Jedličkovým posmutnělým meditacím i jeho ostrým postřehům, které se nebály ani cikánů, ani dělníků, ani komunistů. (Papír sice snese všechno, ale...).
Z dnešního pohledu je to text stále překvapivě jasnozřivý a silný, i když ho současnost obrušuje do vzpomínkového hávu. Nutno dodat, že i inscenace v ČS, jak je tam tak trochu zvykem, je sice ostrá a chytrá, ale tak nějak nedrásavě - podobně jako Soukromá vichřice nebo Nepřítel lidu. Herci jsou skvělí, zvlášť Jan Jankovský. Nejlepší scénka? Řekl bych tu s pračkou, ale s nádechem jisté nostalgie zmíním vzpomínání na studia a pražské večírky ve 40. letech. Nebo tu s návštěvou staré dámy...?
Jen těch písniček mohlo bejt míň.
Recenze zde.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme