Vladimirova děvka je typem dramatu, k němuž inscenačně jako by už nebylo potřeba nic dodávat. Jehož sdělení (i kvalita) je obsaženo v "samotných" slovech, která na scéně stačí pouze adekvátně "přetlumočit". Jde vlastně o podobný případ jako jsou hry Václava Havla, které, zvláště tedy Ztížená možnost soustředění, jako by byly jedním z autorových inspiračních zdrojů.
Dodo Gombár, zdá se, ale nevěří, že ten kompozičně (a snad i myšlenkově) poněkud komplikovanější text diváci úplně pochopí - a tak si "vymýšlí". Ornamentalizuje (etuda s varnou konvicí), zvýrazňuje (když divná doba, tak oškliví a zlí lidé), přidává písňová, téměř muzikálová intermezza, doslovuje (komplet finále!)... Ne že by to Kratochvílův text neunesl, i tahle inscenace má charakter docela napínavé detektivky o hledání pravdy - ale je tím vším jaksi rozředěn a zbanalizován.
Recenze vyjde ve Světě a divadle 4/2013
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme