Zahajovací představení velkého divadelního festivalu se odehrávalo v Dejvickém divadle. Na programu byla zdejší čechovovská premiéra Indián s motorovou pilou. Jako autor byl sice na plakátech uveden David Mamet, pořadatelé však navzdory tomu znejistělé návštěvníky horempádem uklidňovali, že po trochu nezvyklé úvodní scéně to už bude úplně normální Čechov a není se čeho bát.
Když jsme s nejmenovanou slovenskou teatroložkou (ale nebyla to Eva Kyselová) vstoupili do sálu, ukázalo se, že navzdory všem obavám z malé kapacity zůstalo hlediště poloprázdné. Vypadalo to neútulně a trapně, spousta prázdných židlí a před první řadou polštáře, určená pro očekávaný, ale nedorazivší dav diváků. Kdosi zezadu to jedovatě komentoval slovy „ten festival je tak příšernej, že lidi nepřijdou ani do Dejvic, kde je jinak na všechno beznadějně narváno.“ Posadili jsme se do téměř prázdné třetí řady a čekali, co bude.
Opona se otevřela a vyšlo několik čechovovských postav, mezi kterými se opravdu motal indián v barvitém úboru, s čelenkou na hlavě a s obrovskou motorovou pilou v rukou. Pořadatelé opět začali polohlasem ujišťovat, že co nevidět začne Čechov. Místo toho se ale objevilo malé letadélko, vytvořené jako 3D projekce. Kroužilo nad jevištěm a každou chvíli se spouštělo přímo směrem do diváků v jakémsi simulovaném útoku, při kterém se otočilo až těsně před hlavou napadeného. Bylo to technicky obdivuhodné, nikoli však úplně příjemné. Letadélko poletovalo, provádělo akrobatické figury, suverénně, plavně a bez jakéhokoli hluku. Do ticha se ozýval pouze nespokojený hlas Jany Machalické, která se - kdykoli se letadlo vydalo směrem k ní - hlasitě rozčilovala, že nemá zapotřebí, aby ji v divadle otravovali tímto způsobem. Po několika minutách provedlo letadlo poslední náročnou otočku těsně nad zemí, měkce dosedlo na jeviště a změnilo se v živou, pastelově barevnou holubici; vypadalo to neobyčejně poeticky. Pak jsem se bohužel probudil.
Více informací k této inscenaci není
Když jsme s nejmenovanou slovenskou teatroložkou (ale nebyla to Eva Kyselová) vstoupili do sálu, ukázalo se, že navzdory všem obavám z malé kapacity zůstalo hlediště poloprázdné. Vypadalo to neútulně a trapně, spousta prázdných židlí a před první řadou polštáře, určená pro očekávaný, ale nedorazivší dav diváků. Kdosi zezadu to jedovatě komentoval slovy „ten festival je tak příšernej, že lidi nepřijdou ani do Dejvic, kde je jinak na všechno beznadějně narváno.“ Posadili jsme se do téměř prázdné třetí řady a čekali, co bude.
Opona se otevřela a vyšlo několik čechovovských postav, mezi kterými se opravdu motal indián v barvitém úboru, s čelenkou na hlavě a s obrovskou motorovou pilou v rukou. Pořadatelé opět začali polohlasem ujišťovat, že co nevidět začne Čechov. Místo toho se ale objevilo malé letadélko, vytvořené jako 3D projekce. Kroužilo nad jevištěm a každou chvíli se spouštělo přímo směrem do diváků v jakémsi simulovaném útoku, při kterém se otočilo až těsně před hlavou napadeného. Bylo to technicky obdivuhodné, nikoli však úplně příjemné. Letadélko poletovalo, provádělo akrobatické figury, suverénně, plavně a bez jakéhokoli hluku. Do ticha se ozýval pouze nespokojený hlas Jany Machalické, která se - kdykoli se letadlo vydalo směrem k ní - hlasitě rozčilovala, že nemá zapotřebí, aby ji v divadle otravovali tímto způsobem. Po několika minutách provedlo letadlo poslední náročnou otočku těsně nad zemí, měkce dosedlo na jeviště a změnilo se v živou, pastelově barevnou holubici; vypadalo to neobyčejně poeticky. Pak jsem se bohužel probudil.
Více informací k této inscenaci není
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme