Uhde: Největší z Pierotů (Městské divadlo Zlín)

Do Zlína jsem na reprízu dramatizace Kožíkova románu Největší z Pierotů jel 19. října také proto, že jako člen umělecké rady tamějšího divadla fandím úsilí týmu ředitele Petra Michálka a umělecké šéfky Hany Mikoláškové naplnit rozsáhlé hlediště a nepodbízet se. Kožíkův román podrobil však zdrcující analýze už kdysi Václav Černý. Na představení jsem si uvědomil, jak výstižný byl jeho odsudek. Jevištní ztvárnění Debureauova příběhu jej plně potvrdilo: Kožík nepronikl do postavy „mlčícího“ herce nijak hluboko. Hledal a našel jen vnější efekt.
Životopis slavného mima rozdrobil do dojemných epizod, které při povrchní motivaci bránily hrdinově soustředěnější divadelní charakteristice a na jevištní kompozici se navíc projevily přemírou kratičkých scén vyžadujících neustálé a horečné přestavby. Zdeněk Julina v titulní úloze naznačil, co všechno by jako mim uměl předvést, kdyby k tomu dostal pořádnou příležitost. Jen jedinkrát to v hledišti zajiskřilo, když jeho Pierot odehrál story založenou na vraždě hadrářově a vzápětí postoupil těsně před obecenstvo, aby zaútočil na jeho představivost a řekl si o výraznou reakci. Jinak se Deburauova historie ne a ne přenést přes rampu. 

Drsné profánní prostředí Deburauova divadla Funambules nahradili ve Zlíně nasládlou elegancí. Jsem přesvědčen, že dramatizátor - scénář je dílem ředitele divadla - i dramaturgie přecenili efektnost Kožíkova vyprávění: spočívá ve slovech, nedovoluje nic divadelně „ukázat“, ačkoli k tomu románový text vyzývá. Jeviště nelítostně obnažilo jeho prázdnotu.

MILAN UHDE