Švejda: Antiwords (Spitfire Company & Sivan Eldar)

Antiwords jsou divadelním remixem Havlovy Audience. Jejich syrovou klaunskou předělávkou. Dvě herečky s velkými hlavovými maskami typu univerzálních funkcionářů přehrávají za občasného doprovodu hlasu Pavla Landovského ze známé nahrávky základní situace, či lépe řečeno „figury“ z Havlovy hry (bez znalosti kontextu inscenace asi sotva může fungovat). Jde vlastně o současný satirický digest, který ale funguje jen do jisté míry.
Vstupní nápad – herečky uchopí lahve mezi nohy, otevřou je a odtud si nalévají do půllitrů pivo, které následně pijí - je výtečný. De facto stručné, klaunské vystižení české „národní povahy“: „tady pijeme pivo všichni“. Dobrý je i nápad s vcelku brzkým prohozením rolí obou protagonistek: Sládek odchází na záchod, z Vaňka se stává Sládek a ze Sládka Vaněk. Můžeme to tedy chápat jako komentář k dnešní nerozlišující době: aktér či oběť komunistické totality, všechno jedno. Jenže dále (byť se s těmi hlavovými maskami dají dělat docela zábavné kousky) se už inscenace nevyvíjí. Nic nového ke vstupním nápadům nepřidává. Po zařazení satirického intermezza, „rozpohybované“ Gottovy Včelky Máji, která zazní v němčině, už jen variuje dříve řečené. Zvedne se až v samotném závěru, kdy tvůrci zařadí ceněnou Gottovu (převzatou) "sebezpytnou" skladbu Když jsem já byl tenkrát kluk a pozornost tedy jako by se přenesla na jednu z ikon normalizace. Jenže co se tím chce vlastně říct? Následuje z reproduktorů zaznivší Havlovo „je to všechno na hovno“, herečky se svlečou z kostýmů, „zazávorkují“ inscenaci (a tím z ní explicitně učiní komentář k dnešní době), načež následuje ještě dobře desetiminutový nezáživný dojezd.
Myslím, že zacházet takto s Havlovou dramatikou je šťastný způsob, jak ji učinit i dnes použitelnou. Nápady, se kterými Petr Boháč a spol. přicházejí, ale na stopáž regulérní inscenace nestačí. Spíš na takovou kratší klaunskou scénku.