S jistým odstupem ještě k Nitře, konkrétně k jejímu slovenskému programu. Ten má již několik let podobu minipřehlídky čtyř (!) nejlepších domácích inscenací, které navíc vybírá jeden kurátor - letos jím byl Peter Pavlac. Domnívám se, že podobný přístup by slušel také Plzni. Letos to byly tyto čtyři inscenace:
Modrofúz (nádej žien) - Městské divadlo Žilina, režie Eduard Kudláč. Přiznám se, že Deu Loher a vůbec tuhle postmateriální evropskou unijní grantovou dramatiku nemusím, ale zrovna Modrovous je příjemná černá komedie o sériovém vrahovi žen. V režii Eduarda Kudláče chytrá, stylově čistá a efektní podívaná. herecky sice poněkud nevýrazné, ale jinak solidní kus.
Rechnitz- Anjel skázy - Slovenské národní divadlo, režie David Jařab. Mnohomluvná tragédie Elfriede Jelinek o pozdním nacistickém večírku se v Jařabově výkladu stává výtvarně opulentní, dekadentní show a prezentací vytříbeně zvrácené zábavy. Smyslné obrazy za sklem, pitvorná meditace o banalitě zle a něco pořádně černého humoru, vynikající Richard Stanke a jeden z nejlepších Jařabů za poslední léta. Srdce temnoty posunuté do pozdního času, kdy již obdivování divočiny ztratilo svou nevinnost.
Neistý grunt (vnútrodruhová agresia) - Blaho Uhlár. Pár těchto Uhlárových "autentických minimálů" z bratislavských půd jsem už viděl a přiznám se, že při vší úctě k hlavnímu tvůrci a drobnému podezření, že je teď - nejen díky Pokusu - opravdu ve formě, jsem od toho moc nečekal. Chyba lávky! Gejzír humoru, neuvěřitelně vtipné situace, patřičné vulgarizmy, všechna nedorozumění světa přetavená do série komických výstupů. A Braňo Mosný s Peterem Tilajčíkem do toho jdou naplno, skvěle doplňují a následují Uhlárův přístup: velká naděje do budoucna.
Holokaust - Divadlo Aréna, režie Rastislav Ballek. Obrovské zklamání. Ballek a taková inscenace? Ono i: Klimáček a takový text? Banální, didaktické, nudné. Ovšem - viděl jsem v Plzni a - mrtvo. Viděl jsem znovu se slovenským publikem - živé představení, na které se reaguje. Milan Ondrík se vzepjal k daleko silnějšímu výkonu. Ostatně jeho postava, nacionalistický básník, je na celé věci to jediné zajímavé, škoda, že to Klimáček nerozpracoval (nebo pod Kukurovým dohledem ani nemohl? Kukura prý sám vymyslel postavu židovského právníka - pilota RAF, nejzbytečnější postavu celého kusu). Výborný je Ondríkův monolog o prvním slovenském filmu, vrcholící vzdor doufající nahé milence ejakulací do kalhot, a závěrečná poznámka téhož, na čem že to vlastně stojí dnešní slovenský stát. Na štátu.
Článek o letošní Divadelní Nitře, resp. projektu Paralelní životy, vyšel v Reflexu.
Modrofúz (nádej žien) - Městské divadlo Žilina, režie Eduard Kudláč. Přiznám se, že Deu Loher a vůbec tuhle postmateriální evropskou unijní grantovou dramatiku nemusím, ale zrovna Modrovous je příjemná černá komedie o sériovém vrahovi žen. V režii Eduarda Kudláče chytrá, stylově čistá a efektní podívaná. herecky sice poněkud nevýrazné, ale jinak solidní kus.
Rechnitz- Anjel skázy - Slovenské národní divadlo, režie David Jařab. Mnohomluvná tragédie Elfriede Jelinek o pozdním nacistickém večírku se v Jařabově výkladu stává výtvarně opulentní, dekadentní show a prezentací vytříbeně zvrácené zábavy. Smyslné obrazy za sklem, pitvorná meditace o banalitě zle a něco pořádně černého humoru, vynikající Richard Stanke a jeden z nejlepších Jařabů za poslední léta. Srdce temnoty posunuté do pozdního času, kdy již obdivování divočiny ztratilo svou nevinnost.
Neistý grunt (vnútrodruhová agresia) - Blaho Uhlár. Pár těchto Uhlárových "autentických minimálů" z bratislavských půd jsem už viděl a přiznám se, že při vší úctě k hlavnímu tvůrci a drobnému podezření, že je teď - nejen díky Pokusu - opravdu ve formě, jsem od toho moc nečekal. Chyba lávky! Gejzír humoru, neuvěřitelně vtipné situace, patřičné vulgarizmy, všechna nedorozumění světa přetavená do série komických výstupů. A Braňo Mosný s Peterem Tilajčíkem do toho jdou naplno, skvěle doplňují a následují Uhlárův přístup: velká naděje do budoucna.
Holokaust - Divadlo Aréna, režie Rastislav Ballek. Obrovské zklamání. Ballek a taková inscenace? Ono i: Klimáček a takový text? Banální, didaktické, nudné. Ovšem - viděl jsem v Plzni a - mrtvo. Viděl jsem znovu se slovenským publikem - živé představení, na které se reaguje. Milan Ondrík se vzepjal k daleko silnějšímu výkonu. Ostatně jeho postava, nacionalistický básník, je na celé věci to jediné zajímavé, škoda, že to Klimáček nerozpracoval (nebo pod Kukurovým dohledem ani nemohl? Kukura prý sám vymyslel postavu židovského právníka - pilota RAF, nejzbytečnější postavu celého kusu). Výborný je Ondríkův monolog o prvním slovenském filmu, vrcholící vzdor doufající nahé milence ejakulací do kalhot, a závěrečná poznámka téhož, na čem že to vlastně stojí dnešní slovenský stát. Na štátu.
Článek o letošní Divadelní Nitře, resp. projektu Paralelní životy, vyšel v Reflexu.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme