Švejda: Pár vzkazů veškerenstvu (Studio Hrdinů)

Klíč k uchopení hry Wolframa Lotze jako by dával závěrečný výstup, nazvaný Aporie (což, přeloženo z řečtiny, znamená: neřešitelný rozpor mezi dvěma stejně dobře doložitelnými názory); autorská (autobiografická) poznámka, ve které Lotz evokuje atmosféru jednoho svého docela obyčejného dne. Atmosféru, jež může vyvolávat pocit radosti z obyčejného žití, ale zároveň i může vzbuzovat tíseň, pocit prázdnoty, zmaru – smrti.

foto Petrik Borecký

Horák s Pěchoučkem si z Lotzova bujně fantazijního a interpretačně velmi otevřeného textu (tematicky oscilujícího právě kolem výše uvedené evokace), zalidněného nejroztodivnějšími figurkami (počínaje dětmi z onkologického oddělení a konče Heinrichem von Kleistem), vybírají, celkem pochopitelně, jen něco. Jejich inscenace působí nejlépe tam, kde se jim daří vytvořit silnou (výtvarnou) mizanscénu (např. při „probuzení se“ vedoucího vývoje, kdy ostatní postavy/herci polehávají ve vybledlém, chladně krematorním prostoru), kde své výstupy drží v povýtce abstraktní rovině, nechávají vyniknout jejich fantazijně absurdní ráz a jemně v nich parodují ostentativní vážnost. V celkové struktuře půldruhahodinové inscenace jde ale jen o jednotlivosti. Jednotlivosti, mezi kterými nevznikají nějaké smyslupnější - byť třeba jen asociativní - vazby, jež by inscenaci dávaly nějaký celistvější (smysluplnější) tvar. 

Recenze vyšla 14. 7 v Lidových novinách (k přečtení zde)