S inscenacemi o smrti se letos na podzim roztrhl pytel. I když v případě skutrovské Bouře to s tou smrtí není zas tak úplně jednoznačné. Vlastně tu jednoznačné není skoro nic. Sledujeme čtyři různé osoby, nebo jen jednoho mladíka v různých podobách a životních fázích? Odehrává se to celé „v hlavě“ (jak naznačuje jedna z replik), na shakespearovském ostrově (což je naznačeno jindy) nebo někde v záhrobí (to kdybychom úvodní bouři a údery blesků vzali doslova)? A co ta závěrečná smířlivá, posmutněle hořkosladká a současně docela groteskní plavba na prknech, při které čtyři hipstersky plnovousatí a očepicovaní mladící stojí na prknech a pádlují a šplouchají pomocí mopů a kýblů s vodou - to se vracejí zpátky do reality, nebo je to poslední jízda kamsi „jinam“?
Neumím a vlastně ani moc nechci odpovědět. Jisté ovšem je, že atmosféru mělo tohle představení opravdu silnou, jak ve vážných, tak v ironicky odlehčených momentech. A že přitom nebylo vždy tak úplně zřejmé, kde to vážno začíná a kde končí. A že v disciplíně zvané tvorba scénických obrazů byli Skutři velmi přesvědčiví. A že mezinárodní čtveřice performerů zvládala pohyb po hraně s bravurou. A samozřejmě i to, že nově otevřený divadelní prostor má své nesporné kouzlo. Jednou větou: Jatka 78 odstartovala silným titulem. Lze jim (i nám divákům) jen popřát, aby se v pražské tržnici divadlu takhle dobře dařilo i nadále.
Recenze vyšla 18. 11 v Lidových novinách
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme