neděle 23. listopadu 2014

Švejda: Fronta (Thalia Theater Hamburg)

Tři postřehy

1) V tak precizní a vytříbené inscenaci je každý falešný tón hned slyšet. Např. když herci přitlačí v expresi, když začnou hlas stylizovat/deformovat (proč?) nebo když se v závěru jeden z nich pustí do procítěného psychologického herectví, jímž vyjadřuje rozdírané nitro své postavy
2) Kdyby se psal, dejme tomu, rok 1919, dal by se sugestivní (monotónní) protiválečný hlas inscenace snadno pochopit - ale hrát stejně tak (tj. nic k tomu nepřidat) o téměř sto let později?
3) Nemusíte být nutně zavilým zastáncem klasického divadla  - ale za ta sem tam utroušená zrnka dramatických situací v dvouhodinovém monolitu - obrazu byl tedy člověk opravdu vděčný

1 komentář :

  1. Když já ti nevím, proč hledat "zrnka dramatických situací" v divadelní koláži, pásmu neřku-li básni?
    Nemluvě o tom, že dramatických situací tam bylo požehnaně. Jen to nebyly klasické divadelní "dramatické situace".
    A ještě do třetice: v čem je válka méně strašná v roce 2014 než v roce 1919? (Kdyby to byly výpovědi vojáků z Afghánistánu, Sýrie nebo Ukrajiny, měnilo by se hodně?) Co bys k tomu chtěl vlastně přidávat?

    OdpovědětSmazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme