sobota 29. listopadu 2014

Švejda: 407 gramů z Bohumila Hrabala (Divadlo v Dlouhé)

V podtitulu inscenace stojí „Návrat k vyprávění“. A skutečně. Jediným svorníkem 407 gramů z Bohumila Hrabala je prostředí sběrny. V něm defilují známé hrabalovské figurky, které vyprávějí, vyprávějí a vyprávějí – někdy třeba klidně dobrých deset minut jako Jaroslava Pokorná coby Tanečnice na konci prvé části večera. Nepřerušovaný monolog bez jediné přídavné akce! Sebevražednější tvar si snad nelze představit. Inscenace se vzdává jakéhokoli svébytného uchopení hrabalovské látky, snaží se pouze o rehabilitaci žánru vyprávění – a daří se jí to!
Prakticky všechny monology jsou herci zahrány v přesné, uměřeně posazené, poutavé figuře: od hromotluckého Hanti Miroslava Hanuše, somnambulní Tanečnice Jaroslavy Pokorného, kuchařky „krev a mlíko“ Michaely Doležalové až po třeba éterickou Hedvičku Veroniky Lazorčákové. Mají své kouzlo. Režisér Jan Borna (dohromady s Miroslavem Hanušem) volí svůj oblíbený žánr retro, inscenaci prostřednictvím různých (zvukových, scénografických a jiných) odkazů ukotvuje kdesi na pomezí padesátých a šedesátých let, to však není podstatné – vlastně jen s pomocí herců (jejich monologů) se mu daří zpřítomnit poezii Hrabalových textů.
Trochu zázrak. Rozporuplnější inscenaci abych pohledal.





7 komentářů :

  1. neber to jako kritiku, ale v čem je tedy ta inscenace rozporuplná? to mi nějak není jasné

    OdpovědětVymazat
  2. Nenápaditý, nedramatický tvar - a ty monology přesto velice dobře fungují.

    OdpovědětVymazat
  3. NACHTKRITIK V ZASTOUPENÍ. Měl jsem objednané lístky, ale nakonec jsem na premiéru jít nemohl, takže jsem poslal rodiče. Ráno dorazil tento mail:


    "...absolvovali jsme divadlo. Hodnotíme jako zdárné. Jen si myslíme, že některé části ( spec. k dopisům staré ženy- nepamatuji si už název té části) se nám zdál příliš zdlouhavý a nejméně se nám líbilo provedení úplně prvé povídky. Celkem na dvojku."

    OdpovědětVymazat
  4. Je to trochu dohadování o slovíčka, ale pokud to teda dobře "funguje", tak by jeden vcelku logicky dospěl k názoru, že je ten tvar v pořádku, ne?

    OdpovědětVymazat
  5. Jednotlivosti fungují, to ale ještě nutně neznamená, že funguje celek. Zkusím to říct ještě takto: režiséři šli v případě celkové kompozice příliš omšelou cestou. Zvolit jako rámec prostředí sběrny... Když jsem po vstupu do sálu viděl, jak realisticky je toto prostředí vyvedeno a jak si tam M. Hanuš jako Hanťa něco šmudlá, lekl jsem se, že z toho bude taková ta známá nesnesitelná přehlídka bodrého hrabalovského pábení. A ona, ejhle, (v těch jednotlivostech) poezie!

    OdpovědětVymazat
  6. No, ale ony tam žádné povídky nebyly. Nebo jsem byla v jiném divadle?

    OdpovědětVymazat
  7. Martin Švejda2. prosince 2014 8:50

    Byly tam scény, založené na povídkách BH (namátkou: Baron Prášil, Podvodníci, Smrt pana Baltisbergra). I na to pověstné razítko z Ostře sledovaných vlaků došlo, že.

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme