pondělí 24. listopadu 2014

Škorpil: Co je venku... (Maxim Gorki Theater Berlin)

Sebastian Nübling text Sibylle Bergové celkem výrazně upravuje. Množí mluvčí - v originále jde o čistý monolog - a především vypouští, či alespoň potlačuje temnější a melancholičtější pasáže. Například dlouhou scénu – má dokonce formu básně – hrdinčina odchodu z domova, který jejímu vztahu s matkou dává jiný odstín než jaký je možné odečíst z inscenace. Akcentuje především ironickou vrstvu předlohy a i tu ještě dále inscenačně ironizuje vloženými hudebními parodiemi a celkově „neučesaným“ (a nemám teď pochopitelně na mysli jen zjev protagonistek) rázem inscenace. Formálně kontrastnější inscenaci k Frontě aby jeden vskutku pohledal. Výsledkem je zábavných osmdesát minut, které okouzlí střízlivým, ale přesto přesným herectvím (neselhávajícím ani v často zaručeně trapném rozehrávání chyb, úmyslných nedostatků a „hovorů mimo“) a pobaví tím, co v inscenaci z Bergové exkurze mezi „generaci Já“ (nebo též „Generation Y“) zbylo.

Text hry Sybille Berg A teď svět aneb Co je venku, do toho mi nic není v překladu Jitky Jílkové a článek Petra Štědroně o uplynulé sezoně Maxim Gorki Theater  vyjdou v SADu 6/2014

Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme