Mikulka: Salon Kupka (Omnimusa - Divadlo Na zábradlí)

Miloš Orson Štědroň má za sebou úctyhodnou řádku pozoruhodných inscenací, tentokrát se však poprvé rozhodl vzít na sebe kompletní zodpovědnost a kromě obvyklého autorství hudby a libreta se pustil i do režie. Myslím, že to nebylo úplně šťastné rozhodnutí: Salon Kupka je inscenace, která toho po divadelní stránce moc nenabízí: Robert Mikluš v titulní (a jediné) roli Františka Kupky vlastně jen ilustruje to, co je tak jako tak řečeno v textu nebo v písních.

Inscenace víceméně popořádku připomene důležité etapy Kupkova života, od učňovských let přes pobyt ve Vídni a v Paříži, až po zápolení s duševní chorobou a boj o uznání; zdůrazní i to, že opravdová tvorba není žádná procházka růžovým sadem. Štědroň jako obvykle přihazuje vykloubené, nelibozvučné melodie, které Mikluš zazpívá typicky hereckým, napůl mluveným stylem. Celkově to sice je očekávané a docela sympatické „divné“ divadlo, bohužel však chybí - na rozdíl od příbuzného Kabaretu Gočár - jak silné melodie, tak cosi jako divadelní tajemství, vše je tu až příliš přehledné a lineární. Trochu paradoxně je v tomto smyslu nejvýraznější osobou na scéně Eva Velická, která s výjimkou jediného krátkého výstupu vůbec nehraje, pouze s vážným a soustředěným výrazem kvílí na svůj tereminvox a neokázale přitom vystavuje na odiv (stejně jako akordeonistka Jana Bezpalcová) černý kostým, ještě černější paruku a apartní klobouček vyzdobený hřbitovní svíčkou.

Více informací o inscenaci zde