Ať už bývaly inscenace v rámci „německého“ festivalu
povedené nebo ne, vždy nabízely jednu jistotu: přesné a kvalitní herecké výkony. V případě
Hořkých slz Petry von Kant se bohužel nelze utěšovat ani tím. Dvě hodiny jednotvárně
hysterické přepjatosti, setrvávající u nivelizujícího forte.
Když mezi postavami nepřeskočí jediná jiskra a nevznikne ani náznak skutečných vztahů, o osudové přitažlivosti ani nemluvě (a o ničem jiném tahle inscenace nepojednává), zůstává pouhá režijní exhibice, zbytečná, prázdná a především příšerně otravná. Nic na tom nezmění efektní scéna, tvořená stovkami prázdných lahví, ani manýristický nápad uzavřít vše do jakési skleněné klece a zvuky pouštět ven prostřednictvím mikroportů a reprodukturů.
Když mezi postavami nepřeskočí jediná jiskra a nevznikne ani náznak skutečných vztahů, o osudové přitažlivosti ani nemluvě (a o ničem jiném tahle inscenace nepojednává), zůstává pouhá režijní exhibice, zbytečná, prázdná a především příšerně otravná. Nic na tom nezmění efektní scéna, tvořená stovkami prázdných lahví, ani manýristický nápad uzavřít vše do jakési skleněné klece a zvuky pouštět ven prostřednictvím mikroportů a reprodukturů.
"nivelizující forte" by mohl být docela pěkný název tohohle webu.
OdpovědětVymazatOnanie německého divadla, salóního levičáctví!
OdpovědětVymazatA ještě jeden postřeh k tlumočení (třetího pražského představení): když se tlumočnice rozhodne nikoli tlumočit, ale dabovat (tj. hrát hlasem spolu s herečkami), je postaráno o vskutku nevšední interferující zážitek.
To jako vážně nebo jako vtip? Tvrzení o "onanii německého divadla" zcela rozumím, ale co na tom bylo levičáckého?
OdpovědětVymazatAle je pravda, že ochotnicky hrající simultánní tlumočnice byla srandovní už v pátek. My to měli ještě navíc zostřené tím, že přímo za námi seděl Martin Bursík a s Kateřinou Jacques a celé dvě hodiny předváděli chování klasických buranů v divadle - šťouchali do sebe a neustále polohlasem kometntovali dění na jevišti...
To levičáctví mne taky zarazilo. Ale možná je to míněno jako kritika vyprázdněných citů a ztržnění (to je slovo, co?) mezilidských vztahů v kapitalismu. něco jako Odpad, město, smrt kde se takévšichni prodávají.
OdpovědětVymazatJá ale Martina chápu. Jinak si totiž musí divák říkat: No, paní Petra to má fakt blbý. A co jako já s tim? Proč se na to mám koukat?
Ano, Jakub to řekl v podstatě za mě. Neboť není ta inscenace o zlém kapitalismu (založeném na tržních principech), který deformuje mezilidské vztahy a jehož největšími oběťmi jsou prostí, chudí lidé (služebná)?
OdpovědětVymazatno tedy... a já myslel že Referendum čtu v našem kolektívu jenom já
OdpovědětVymazatMně se tahle "sociální" interpretace zdá trochu přitažená za vlasy. A především odvádí pozornost od podstatného problému celé inscenace: Petra von Kant sice o své zhoubné zamilovanosti informuje usilovným řevem, útoky na služebnou a divokým škubáním (o "pořezaných" zádech ani nemluvě), ale proč to dělá, je naprosto nejasné. Když mezi osudovými partnerkami nic nevznikne, je to všechno jen prázdný křik. Herecký i režijní.
OdpovědětVymazatNo právě. Tím, že téma osudové lásky není dostatečně dramaticky rozvedeno, přesouvá se pozornost na "sociální" problematiku. A pak je tu, ve prospěch této interpretace, pointa inscenace: sebevražda služebné. Jako že (kdybychom zůstali u Tvého tématu) svoji paní tajně milovala???
OdpovědětVymazatNo samozřejmě, vždyť je to tam zcela explicitně řečeno - má to být obdobná osudová závislost jako u Petry na Karin. Ostatně hned v úvodu se služenbná houpe zavěšená v jakémsi masochistickém postroji - na což na konec odkáže režie tím, že se úplně stejně a na stejném místě houpe jako oběšenec.
OdpovědětVymazatTak to se kritik kaje. Nedával jsem pozor.
OdpovědětVymazatTak teda neviem, v niečom sa možno dá ohľadom tej insenácie súhlasiť (hoci ja ju považujem za vydarenú), rozhodne ale nie v pohľade na herecké výkony. Pre mňa boli všetky výkony (obzvlášť herečky v titulnej úlohe) veľmi presne minuiózne vystavané, plné napätia, rozhodne nie jednotvárne. Nejde o to, aby niečo vzniklo medzi partnerkami, tá náklonnosť predsa nie je vzájomná, ale "jednosmerná".
OdpovědětVymazatJistě, že je to jednostranná náklonnost starší úspěšné ženy k mladé, která toho bezostyšně využívá. Ale to na věci nic nemění: přece i jednostranná náklonnost musí mít nějaký důvod, musí být nějak opodstatněná. Tady se mezi nimi neobjevilo nic, co by drásavé výlevy Bibiany Beglau jakožto Petry jakkoli opodstatnilo.
OdpovědětVymazatA pokud nemá drastické herecké forte (pokud to tedy nenazveme rovnou křečí nebo hysterií) nějaký základ, je to jen jiný případ efektního, ale prázdného ornamentu - stejně jako to akvárium, ze kterého jdou zvuky ven pouze přes reproduktory. Neumím si pomoci, ale i kdyby hrála Beglau sebepřesněji a sebemuniciózněji (jakože si to nemyslím), nemůže se za takových okolností dostat dál, než k předvádění techniky zbavené obsahu. Proto to taky byla podívaná tak strašně únavná.
ne, já čtu reFRNDum pravidelně. a včera jsem dokonce načapal Patočku na konspirační schůzce.
OdpovědětVymazatcož je náhodou pěkný efekt. a ta hysterie je namístě. v jistý moment se nám každá láska zdá osudová a pak, řečeno s Adinou Mandlovu, "dneska už se tomu směju". Petra von Kant není přece příběh o osudové lásce, ale příběh o hysterii zamilovanosti.
OdpovědětVymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatpro mě Vámi zmíněná jednostranná náklonost Petry ke Karin byla silně opodstatněná obrazem jejich prvního setkání. Karin ve své vulgaritě a dětinskosti byla dostatečně provokativní na to, aby mohla Petru zaujmout a posednout, držela si totiž "vypouklé bříško" až do konce. Důvodem náklonnosti tedy pro mě bylo už jen to, jak Karin vypadá a jak naprosto bez ostychu Petru svádí, občas trochu násilně. (v podání Uhlířové v Komedii mi přišla postava více barevná, protože se během děje více proměnila).
Jinak co se týče křeče, histerie a prázdných ornamentů, rozhodně bych nesouhlasila s tvrzením, že se jedná o předvádění techniky zbavené obsahu. Samozřejmě, že záleží na okolnostech a subjektivním vnímání každého z nás, ale na mě některé obrazy velice zapůsobily a pomohly mi utvořit si názor na danou situaci. Tahanice Petry a Karin v druhé polovině děje jsem vnímala jako neustávající honičku a hru na kočku a myš, která postupně graduje (alespoň v nedělním představení) a právě expresivní gesta mi dokreslili tento vztah. Podobně jako hra se scénou a některá opakování - například zvedání telefonu a běhání přes matrace. Zoufalství Petry von Kant ke mně několikrát opravdu promluvilo (a to jsem rozuměla asi tak 20% textu, protože na mě nezbyla sluchátka).
Jinak se samozřejmě nabízí otázka, jak lze danou emoci, ať už skrze výrazné gesto a nebo prožívání, dostat k divákovi přes sklo, časté světelné a zvukové předěly, porty a překladatelku. Tento komentář píšu proto, že jsem tak či onak byla celou dobu v jistém očekávání, které se trochu zklamalo v konci, ale některé okamžiky ke mně přes překážky promluvily, což je, vzhledem k jejich počtu, zajímavé.
Takže Petra von Kant pro mne s úctou a s čistým zážitkem.
No jo, Vojtěchu a četl jsi toto vyjádření režiséra o tom, proč že hru inscenoval: "Nikdo neumí popsat souvislosti
OdpovědětVymazatlásky a peněz a soustavně se proměňující spleť mocenského uspořádání v
mezilidských vztazích tak dobře jako Fassbinder.“?
Tak především to asi trochu o těch pěnězích (a kapitálu) trochu být chce a má. Ale co ta proměňující se spleť? To už jsem vážne vedle, co je proměnlivého a linii: Petra miluje Karin, ale Karin Petru nemiluje - Marlene miluje Petru, ale Petra Marlene nemiluje?
Zuzana Burianová
OdpovědětVymazatpoznámka
OdpovědětVymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatpro mě Vámi zmíněná jednostranná náklonost Petry ke Karin byla silně opodstatněná obrazem jejich prvního setkání. Karin ve své vulgaritě a dětinskosti byla dostatečně provokativní na to, aby mohla Petru zaujmout a posednout, držela si totiž "vypouklé bříško" až do konce. Důvodem náklonnosti tedy pro mě bylo už jen to, jak Karin vypadá a jak naprosto bez ostychu Petru svádí, občas trochu násilně. (v podání Uhlířové v Komedii mi přišla postava více barevná, protože se během děje více proměnila).
Jinak co se týče křeče, histerie a prázdných ornamentů, rozhodně bych nesouhlasila s tvrzením, že se jedná o předvádění techniky zbavené obsahu. Samozřejmě, že záleží na okolnostech a subjektivním vnímání každého z nás, ale na mě některé obrazy velice zapůsobily a pomohly mi utvořit si názor na danou situaci. Tahanice Petry a Karin v druhé polovině děje jsem vnímala jako neustávající honičku a hru na kočku a myš, která postupně graduje (alespoň v nedělním představení) a právě expresivní gesta mi dokreslili tento vztah. Podobně jako hra se scénou a některá opakování - například zvedání telefonu a běhání přes matrace. Zoufalství Petry von Kant ke mně několikrát opravdu promluvilo (a to jsem rozuměla asi tak 20% textu, protože na mě nezbyla sluchátka).
Jinak se samozřejmě nabízí otázka, jak lze danou emoci, ať už skrze výrazné gesto a nebo prožívání, dostat k divákovi přes sklo, časté světelné a zvukové předěly, porty a překladatelku. Tento komentář píšu proto, že jsem tak či onak byla celou dobu v jistém očekávání, které se trochu zklamalo v konci, ale některé okamžiky ke mně přes překážky promluvily, což je, vzhledem k jejich počtu, zajímavé.
Takže Petra von Kant pro mne s úctou a s čistým zážitkem.
No jo, Vojtěchu a četl jsi toto vyjádření režiséra o tom, proč že hru inscenoval: "Nikdo neumí popsat souvislosti lásky a peněz a soustavně se proměňující spleť mocenského uspořádání v mezilidských vztazích tak dobře jako Fassbinder.“?
OdpovědětVymazatTak především to asi trochu o těch pěnězích (a kapitálu) trochu být chce a má. Ale co ta proměňující se spleť? To už jsem vážne vedle, co je proměnlivého a linii: Petra miluje Karin, ale Karin Petru nemiluje - Marlene miluje Petru, ale Petra Marlene nemiluje?
Zcela technická poznámka:
OdpovědětVymazatpříspěvky do debaty velmi vítáme, ale opravdu budeme trvat na tom, aby byly podepsané. "Zuzana B. z DAMU" bohužel nestačí.
Prosím tedy Zuzanu B., aby se "odtajnila" , jinak budeme muset (jakkoli s lítostí) její příspěvek smazat.
četl, ale nepřijde mi fér kritizovat in inscenaci na základě polemiky s nějakým vyjádření režiséra. proměňující se spleť tam nicméně taky nevidím.
OdpovědětVymazatk těm penzům - jasně, petra je zamilovaná a volí k tomu všechny prostředky, který má - teda kromě krásy (přiznejme karin, že na ní možná i tak něco vidí) především vliv/moc a ty prachy. stejně jako karin má co nabídnout (krásu, mládí) a chce to, co jí může nabídnout petra : prachy a slávu. na tom snad není nic pohoršujícího , to je normální. a nevšim jsem si, že by to ta inscenace nějak výrazně kritizovala nebo se nad tím podivovala, prostě to zobrazuje / popisuje.
já na tom nic nefér nevidím. je samozřejmě možné reflekrtovat inscenaci nezávisle na tom co si myslí a chtějí režiséři (a smozřejmě občas se povede úspěch navzdory). ale máš-li na inscenaci nějaký názor a kdokoli z inscenátorů ti ho potvrdí, nevidím na tom nic špatného.
OdpovědětVymazatnikdy jsem si nemyslel, že je ta inscenace o prodejnosti lásky, spíš o tom jak nešťatsná Petra propadne potvoře. Fakt si nemyslim, že by tam ze strany Karin bylo třeba i jen maličko upřímného. chce si hrát a když zjistí jakou má nad Petrou moc, sprostě ji využije. Já Petru chápal jako "starou školu". Možná si myslela, že něco jako opravdové city a lásku (a ženskost: vem si, že na začátku měla dost výrazně stažená prsa), ale bylo to v ní (jako v koze). To Karin je podle mě bezskrupulózní a bezsádová. Ta vším jenom tak pluje.
vždyť je to mladá holka - ve spoustě věcech prostě jasno nemá, je to v mnoha ohledech bezděčné. ano, děním tak nějak pluje - to ale neznamená, že je bezskrupulózní nebo bezzásadová
OdpovědětVymazat