středa 30. dubna 2025

Voska: Fušeři (Divadlo Na zábradlí)

Mikulášek light


Fušeři v režii Anny Davidové do repertoáru Divadla Na zábradlí vlastně skvěle sedí. Hned ve dvojím připomínají úspěšné inscenace zdejšího kmenového režiséra Jana Mikuláška, jakými jsou například Hamleti nebo Požitkáři. Jednak principem krátkých výstupů vzájemně volně provázaných širším tématem. A jednak kritickým pohledem na malost a sebestřednost lidského konání, byť v podání Davidové o poznání poťouchleji komičtějším. Přesto jsem se s nejnovější premiérou úplně nepotkal.

Dubský: Reality (Divadlo Husa na provázku)

Autorský tandem Petr Erbes a Boris Jedinák postupoval při svém hostování v brněnské Huse podobným způsobem jako třeba v případě Discolandu v jejich domovském Divadle Na zábradlí. Dokudrama Reality se zabývá pilotním projektem Rapid Re-Housing, který měl pomoci rodinám s dětmi, jež přebývaly v nevyhovujících podmínkách – ve starých plesnivých bytech, na ubytovnách či dokonce na ulici. Inscenace vznikla na základě přepisů rozhovorů s účastníky projektu, využívá ale i zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, z nichž je patrná politizace problému bezdomovectví.

pondělí 28. dubna 2025

Mikulka: Za rohem svět (Studio Hrdinů)

Pahýly bez pointy


Možná by se to dalo odbýt něčím na způsob „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. Jenže moudro nemoudro, prakticky stejný tým - a s dost podobným přístupem jako před pár v inscenaci Oči v sloup - tentokrát moc neuspěl. Podobný je abstraktní tvar, divadelní poezie, za kterou lze tušit jakousi komplikovanější krajinu, která však pro vnějšího pozorovatele zůstává nepoznatelná.

úterý 15. dubna 2025

Voska: Květy noci (JEDL - Rokoko)

Temná, mlžná noc


Asi ve dvou třetinách večera vystupuje Lucie Trmíkové z dosavadní stylizace a naprosto civilně se svěřuje s tím, že celá inscenace „nějak nefunguje“. Obrací se přitom na spoluúčinkující, hledá u nich podporu pro svůj názor, a nahlas zvažuje, jestli by nebylo lepší pustit publikum domů. Tento vzácně sebeironický okamžik mi docela mluvil z duše.

pondělí 14. dubna 2025

Škorpil: Neboj bejby, to je jazz! (Městská divadla pražská - ABC)

 Inscenací Zítra swing bude zníti všude, jsem byl nadšen (jak lze ostatně posoudit zde). Pamatuji si ji jako sice nenáročný, přesto však perfektně odvedený kus, v němž nic nepřečnívá, ani nechybí a jenž je tažen skvělou swingovou hudbou, zpěvem a tancem. Proto jsem se na Neboj bejby, to je jazz! stejného tvůrčího týmu, tedy Ondřeje Havelky, Martina Vačkáře a Melody Makers vysloveně těšil. Jenže... Jak to bývá...

Škorpil: Líbesbríf (Činoherní studio Ústí nad Labem)

Dopis je ze své podstaty žánr monologický. Těžko tedy vyčítat Davidu Šiktancovi že takový je i jeho Líbesbríf na rozloučenou se Střekovem a ústeckým Činoherním studiem. Nad čím už se ale pozastavit lze, je skutečnost že nakonec nepřinese nic víc než řadu monologů některých herců ústeckého Činoheráku a dost možná skutečných „sociálních případů“ ze čtvrti, kde divadlo sídlí.

pondělí 7. dubna 2025

Voska: Příliš krátká telomera (Divadlo Pod Palmovkou)

"Promiňte, to má být komedie?"


Replika Barbory Kubátové z inscenace Jana Mikuláška Příliš krátká telomera vlastně docela dobře shrnuje můj převládající dojem z nejnovější premiéry Divadla pod Palmovkou. A to nikoli v negativním slova smyslu. Jen bych si chtěl lehce zapolemizovat s Vladimírem Mikulkou – a jinak trefným postřehům v jeho glose trochu obrátit znaménko.

pátek 4. dubna 2025

Voska: Aparát (Studio Hrdinů)

Vskutku zvláštní aparát


Inscenace Kathariny Schmitt, která je adaptací povídky Franze Kafky V kárném táboře, stihne za sedmdesát minut projít docela nezvyklým vývojem. Nejprve pozornost upoutá bytelný scénický objekt coby dominantní prvek scénografie Pavla Svobody: rozměrný podstavec z dřevěných prken, na něm prosklená kabina s lehátkem a nad ním visícími řetízky. K tomu kladka s provazem, několik žárovek, žlutých trubic a vypínačů. V tomto technicky velmi atraktivním prostředí se ovšem přibližně první půlhodinu odehrává pramálo záživné převyprávění zmíněné Kafkovy povídky, kterou předčítá hlas ze záznamu a kvarteto účinkujících (Ivana Uhlířová, Jakub Gottwald, Pasi Mäkelä, Vojtěch Šembera) zvukovou stopu doprovází hodně pomalými akcemi.

Mikulka: Škůdci (Wariot Ideal - Alfred ve dvoře)

Scény z rodinného života


Jakkoli mohou inscenace Wariot Ideal nabrat různé konkrétní podoby, jejich základ bývá podobný. Sebeironická hravost, chuť objevovat v situacích na první pohled docela normálních groteskní potenciál a schopnost rozvést tyto situace do drastických či absurdních důsledků. Jinými slovy: klaunérie sui generis. V podzimní premiéře Kámen nůžky papír byla onou základní situací jakási vlastivěda, na aktuální Škůdce se lze dívat třeba jako na výjevy z rodinného života.

čtvrtek 3. dubna 2025

Voska: Normální detektivní komedie (Husa na provázku)

Taková NORMÁLNÍ rodinka


Dvě hodiny bez přestávky a autorka (Tereza Volánková) zároveň v pozici režisérky. Přiznám se, že na další představení z hostovací série Husy na provázku v Arše+ jsem šel s jistou opatrností. Ovšem zbytečně. Normální detektivní komedie je totiž hodně příjemné překvapení.

středa 2. dubna 2025

Dubský: Město světla (Divadlo X10)

Nová inscenace Divadla X10 je adaptací románu španělského spisovatele Andrése Barby. Děj se odehrává na počátku devadesátých let minulého století v jihoamerickém městečku San Cristóbal, kde se náhle začnou objevovat členové dětské komunity, mluvící neznámým jazykem a vždy večer mizející v okolní džungli. Od drobných výtržností nakonec situace dospěje až k násilí a nepravděpodobné dětské společenství začne obyvatele města děsit.

úterý 1. dubna 2025

Voska: Jednou nám za to děcka poděkujou (Husa na provázku)

Na kole i autem přes mrtvoly


Být městským cyklistou není úplně jednoduché. Kdokoli se o tom může přesvědčit ve kterýkoli (obzvlášť všední) den v pražských ulicích nebo třeba prostřednictvím inscenace Jednou nám za to děcka poděkujou, kterou v brněnské Huse na provázku nastudoval režisér Martin Modrý.