Vokáč: Konec hry – Radok, Kolář a ….

Chvíli se zdálo, že české divadlo upadne i toto léto do své klasické prázdninové letargie, ale skon Cen Alfréda Radoka a odchod šéfredaktora Divadelních novin Jana Koláře nás pomohl trochu názorově osvěžit a myšlenkově povzbudit. Polemiky, komentáře a články, které se kolem „pádu“ dvou divadelních jistot vynořily (a nebylo jich mnoho, protože nyní je v módě k ničemu se v médiích veřejně nevyjadřovat) měly jednu pozoruhodnou shodnou charakteristiku. Nesly se na poměrně emotivní, velmi osobní rovině a fakta, jak typické, zůstávala na hony daleko. Až si člověk říká, zda se někdy toho malého českého kádrování typu ten může, ten nemůže, ten umí, ten neumí, jeho texty mají úroveň, jeho ne, zbavíme.

Vokáč: Činoherní Krym

Tak, a je hotovo. Činoherák padl, ať žije Činoherák! Tedy ten nový, nepřekážející, konformní, vyhovující normám měšťanského vkusu. Ano, pokorná příspěvkovka, střežená přísným zrakem charakterních kulturních funkcionářů z magistrátu, jejíhož ředitele vybere renomovaná kulturní a auditorská „castingovka“, bude! Absurdit jsme zažili v této kauze nepočítaně, a ústečtí politici jsou politicky stejně mazaní a šikovní jako báťuška Putin. 

Vokáč: Činoherní studio, divadlo určené k likvidaci

Činoherní studio z Ústí nad Labem, tedy jeho realizační tým, je potřeba konečně zlikvidovat, rozhodli se v Ústí. Není to žádné překvapení, vždyť podobné informace už prosakují pár let, ale konečně letos na magistrátu nalezli ten správný klíč, jak to provést, tedy přes dvě zprofanovaná hesla: otevřenost a transparentnost. Ústecký kraj, otevřenost a transparentnost, toto spojení snad již není ani v kategoriích černého humoru, ale působí spíše jako trpká groteska.