Mikulka: Prokletí domu Mannových (Spolek JEDL)

Dům, kde chtěli psát všichni

Juniorský tým spolku JEDL přišel (těsně před Vánocemi) s novým počinem. Je pod ním podepsané již osvědčené duo Kristýna Nebeská - Maxim Bitto, příběh pojednává o dětech slavného spisovatele Thomase Manna, hraje se v komorním sálku Peškovka a je to, možno předeslat hned v úvodu, kus energický a celkově dosti sympatický.

Voska: Ošklivec (Kolektiv Horizont Praha)

Krásný, nebo skutečný?

S Ošklivci se v posledních letech roztrhl pytel. Inscenaci hry německého dramatika Maria von Mayenburga má na repertoáru pražský Činoherní klub a ostravská Komorní scéna Aréna, jiná se donedávna hrála v uherskohradišťském Slováckém divadle a další už se pro únorovou premiéru připravuje v olomoucké Tramtarii. V Praze ji však uvádí ještě studentský Kolektiv Horizont, dříve působící pod názvem Divadlo Fénix (o jejich faustiádě jsem pro Nadivadlo referoval zde).

Dubský: Zaráz 2026 (čtvrtek 8.1.)

Gazdina roba (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Masaryk (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Dubský: Zaráz 2026 (středa 7.1.)

Dávno, dávno již tomu (Městské divadlo Zlín)
Starý bílý muž (Městské divadlo Zlín)

Dubský: Zaráz 2026 (úterý 6.1.)

Nora - Městské divadlo Zlín
Sen noci svatojánské - Slovácké divadlo Uherské Hradiště

Dubský: Divoká kachna (Švandovo divadlo)

Divoká kachna vznikla v době, kdy Henrik Ibsen přecházel od společensky kritických her k symbolistním dramatům, jistou míru nejistoty a záhadnosti lze tedy od jejího nastudování očekávat. K interpretačnímu klíči, který pro svou inscenaci zvolil umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák, jsem si ale cestu najít nedokázal.

Voska: Farářův konec (Národní divadlo)

Terapie Mikuláškem

Proč to nepřiznat – Farářovu konci jsem byl příznivě nakloněn. Vesměs se mi líbily též předchozí tituly režiséra Jana Mikuláška, které v Národním divadla nastudoval, tedy Maryša i Stát jsem já, a to přes všechny kontroverze, jež se s nimi pojily. Nejnovější premiéra Činohry Národního divadla je trochu jiná, v téhle trojici však za mne přesto nejzdařilejší. (Na Nadivadle psal o Farářově konci i Vladimír MIkulka, zde)

Dubský: Láios (Deutsches SchauSpielHaus Hamburg, PDFNJ 2025)

Závěrečným představením Pražského divadelního festivalu německého jazyka se ve Stavovském divadle stala cenami ověnčená inscenace Láios. Jedná se o druhý díl pentalogie Anthropolis, v níž se režisérka Karin Beier a dramatik Roland Schimmelpfennig pokusili nabídnout současný pohled na antické mýty spojené s městem Théby.

Dubský: Ostravar 2025 (sobota 29.11.)

Podoba věcí (Národní divadlo moravskoslezské)
Bůh masakru (Komorní scéna Aréna)
Krvavá svatba (Národní divadlo moravskoslezské)

Voska: Facka (Dejvické divadlo)

Krev, pop a slzy

Na představení nejnovější inscenace Dejvického divadla jsem vyrazil s docela významnou dávkou předporozumění. Konkrétně obeznámen s rozporem zuřivě extatických ohlasů tzv. běžného publika na sociálních sítích, a naopak téměř jednohlasného znechucení kritické obce (na Nadivadle o Facce psal již Jakub Škorpil zde). A nakonec jsem se pěkně zabydlel někde mezi těmito dvěma póly.