Dubský: Hekuba, ne Hekuba (Comédie-Française, Festival Divadlo, čtvrtek 12.9.)

Vzhledem k tomu, že pětihodinová délka berlínské inscenace Extinction mě trochu děsila, zvolil jsem si na úvod letošního ročníku plzeňského festivalu druhé uvedení inscenace Hekuba, ne Hekuba proslulého souboru Comédie-Française. A vlastně mě celkem překvapilo, o jak klasickou činohru se jednalo. Režisér a ředitel Avignonského festivalu Tiago Rodrigues v ní zkombinoval nepříliš hranou Eurípidovu tragédii s aktuálním tématem podfinancované ústavní péče, přičemž ho inspiroval skutečný případ zanedbání péče o postižené, který se stal v Ženevě.

Škorpil: Hekuba, ne Hekuba (Comedie-Français a Festival d'Avignon; MF Divadlo 2024)

Tvrzení, že mne Tiago Rodrigues svou inscenací Hekuba, ne Hekuba nezklamal, může samozřejmě znít poněkud samolibě. Pravda je ovšem ta, že spolu se souborem Comedie-Français předvedl přesně to, co jsem po pět let staré divácké zkušenosti s inscenací Dech (Sopro; psal jsem o ní v SADu 2/2019) lisabonského Teatro Nacional D. Maria II očekával. Na pohled vlastně nenápadnou, okázalých efektů prostou inscenaci soustředěnou k rafinovaně vyprávěnému příběhu a využívající herectví kombinující prožitek s ostrými střihy a vystupováním z postav. A také jistou míru humoru, spíš laskavého než ironického, a nemenší dávku sentimentu.

Voska: Hráči (Činoherní klub)

Nejen párty čepička

Kdo zavítá do Činoherního klubu na představení Hráčů, jistě nepřehlédne, že tato pražská scéna slaví šedesáté narozeniny. Po obligátním hlášení o mobilech je o tom publikum informováno ještě Ondřejem Vetchým (ze záznamu) a v prvních i posledních minutách inscenace jsou využity zvukové ukázky ze čtyřicet let starého uvedení téže hry v režii Ladislava Smočka. Až to na chvilinku vypadá, že nová inscenace Lukáše Brutovského se spokojí s rolí výročního upomínkového předmětu. Naštěstí tomu tak není.

Voska: Kafka has left the building (Das Thema / To téma)

Jak prodat Kafku

Na webových stránkách inscenace s předlouhým názvem Kafka has left the building / úřední název - amtliche Bezeichnung: Kafka 24/7 by mělo stát: „doporučeno zejména němčinářům od úrovně B1 nahoru a/nebo fundovaným kafkologům“. Aspoň první podmínku jakž takž splňuji, takže jsem si nevšední večer ve společnosti letošního úmrtního jubilanta mohl docela slušně užít.

Dubský: Večer tříkrálový (Letní shakespearovské slavnosti)

Vedle Marné lásky snahy byl letos na Letních shakespearovských slavnostech uveden - v ostravské produkci - rovněž Večer tříkrálový v režii šéfa činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěcha Štěpánka (v Ostravě a Brně se hrál v červenci, v Praze koncem srpna). A právě souhra ostravských herců dělá z téhle komedie velmi příjemnou záležitost - u pražských shakespearovských produkcí nebývá taková vyrovnanost hereckých výkonů vůbec pravidlem.

Voska: Perseidy (Tygr v tísni - Antická Štvanice)

Perseus pro starší a pokročilé

Obří železná konstrukce, vyrostlá v západní části ostrova Štvanice, a uvaděčky rozdávající kromě dek i špunty do uší – ještě před začátkem se Perseidám daří vzbudit očekávání čehosi výjimečného.

Mikulka: Letní Letná 2024 (Eye Catching Circus - #Since1994)

Velká očekávání umí být zrádná. Před pár dny jsem tu psal o tom, že o tchajwanském souboru jdou samé dobré zvěsti, těšil jsem se, viděl jsem, a bylo to takové… takové milé, jak pravil Trigorin o tvorbě svého konkurenta Trepleva. A navíc docela dost zdlouhavé.

Voska: Marná lásky snaha (Letní shakespearovské slavnosti)

Co dům dal

Vlastně by se dalo říct, že disciplínu „Shakespeare na hradě“ už má režisér Filip Nuckolls ozkoušenou. Před pěti lety s Činoherním studiem na ústeckém hradě Střekov zdařile inscenoval komedii Sen noci svatojánské, která vydržela na repertoáru až dosud. Charakterizovala ji skvělá souhra účinkujících s lehkými improvizacemi, důraz na divácky vstřícnou a vizuálně atraktivní podívanou, působivé hradní prostředí. Pokus o podobný přístup vykazuje i Marná lásky snaha, letošní premiéra Letních shakespearovských slavností. Tentokrát to ale bohužel drhne, a to někdy dost výrazně.

Mikulka: Letní Letná 2024 (Les Rois Vagabonds - Concerto pour deux Clowns)

Jen stručně, spíš jako doporučení, protože o téhle inscenaci budu podrobněji psát do SADu. Po dvou rozpačitých „velkých“ titulech (více o nich tady: Entre Chiens et Louves a PIC) se projevilo pravidlo, které se na Letní Letné v posledních sezónách potvrzuje opakovaně: menší, komornější inscenace bývají podstatně povedenější než hlavní taháky, zacílené na oslovení širokého publika. Letos mi z čtveřice hlavních hostů ještě zbývá Eye catching circus a jejich #Since1994 (pracovně se pro ně vžilo označení „tchajwanské feministky“), o kterém jdou zatím samé dobré zvěsti, takže uvidíme, jak to bude v tomto ohledu letos.

Mikulka: Letní Letná 2024 (Surnatural Orchestra & Cirque Inextremiste - PIC)

Když reklamní slogany uvádějí v případě inscenace PIC na prvním místě hudebníky, zcela to odpovídá zásluhám, které má těleso zvané Surnatural Orchestra. S trochu krutosti se dá dokonce dodat, že nebýt hudby, byl by to poněkud zbytečný večer: zbývající účinkující, artisté a klauni z Cirque Inextremiste, se nijak zvlášť nepředvedli.