Škorpil: Troilus a Kressida (Národní divadlo)

Já vim proč to nefunguje

Je takový vtip: skupinka pánů opravuje auto a neví si rady. Marně hledají poruchu. Dohadují se a okolo pobíhá blbý Pepíček a neustále opakuje: „Já vím ploč to nefunguje. Já vim ploč to nefunguje...“ Nakonec pánům dojde trpělivost a nechají Pepíčka, ať jim tedy řekne „proč to nefunguje“. A Pepíček vítězoslavně praví: „Je to lozbitý.“
 O tom, že Radokův Troilus a Kressida nefunguje a je „lozbitý“ je to jediné co o inscenaci mohu s určitostí říct. Vše ostatní je v mlhách. Je chyba v úpravě redukující text na digset zdůrazňující nakonec jen mlživost a neurčitost veškerého dění? A opakování marných figur, postojů a blábolů? Je chyba ve scénografickém řešení, které odkrývá scénu tak, že sice nabízí „hezký obraz“ ale akusticky podráží hercům tak zásadně nohy, že jakmile kdokoli zajde za portál, přestane mu být rozumět? Je chyba v tom, že herci neumí přednést monolog (a někteří ani milostný dialog aby nevapadal jako ze špatného Romea a Julie)? Ale proč by to měli dělat? Čemu má taková promluva sloužit? Demonstraci vyprázdněnosti? Ale pak je možná dobře, že to není „dobře“ předneseno a nakonec ani slyšet, ne? Je chyba...
Nepopírám vizuální působivost úvodního a závěrečného obrazu (a moc se mi líbily), a ač to tak možná nevypadá, je mi to všechno především líto. Být svědkem prohry není nikdy příjemná věc.