Michal Kolesa Superstar
Dobře si vzpomínám, jak mi kdysi dávno (konkrétně v romantických devadesátých, abych byl přesný) připadalo podivné, s jakým nadšením se v anglosaském světě dělalo divadlo na aktuální náměty. Někde se něco šustlo, libovolnou kuriozitou počínaje a válkou konče, a za pár dní z toho byla aktuální inscenace, po které za dalších pár dní ani pes neštěknul. Pražští expati se tvářili, že to je přece úplně normální, a i když jsme jim tenkrát nevěřili, měli svatou pravdu.
Dnes už se nedivím, fenomén aktuální divadelní reakce je v Česku jako doma. Čert vem druhdy populární „odposlechové divadlo“; o poznání svébytnější polohu si osvojil Braňo Holiček - a zdá se, že přitom postupuje docela systematicky.
Inscenace o Stevu Jobsovi byla na světě ještě dřív, než oschly slzy applefilů a nejnovější kousek o Michalu Kolesovi měl premiéru necelý měsíc po úmrtí tohoto démona českého internetu.
Metoda je zřejmá. Posbírat dostatečné množství dostatečně kuriózních faktů a citací a spojit je jednoduchým, ale zřetelným divadelním nápadem: tři internetoví závisláci sedí čelem do diváků, mluví a neustále přitom manipulují se svými tablety. Představení je docela zábavné a cosi vypovídá nejen o Kolesovi a internetu, ale i o způsobu, jakým jsou lidé ochotni a schopni se k sobě chovat, zvláště když jsou chráněni anonymitou sociálních sítí. Dlužno ovšem dodat, že rámec inscenace, včetně poněkud přepálené kristovské paralely, není původní, ale vychází z úvahy Kamila Fily (Se smrtí Michala Kolesy přišel český internet o svou nevinnost) - a to tak výrazně, že by si Fila skoro zasloužil být uveden jako spoluautor.
Recenze vyjde v Lidových novinách
Více informací o inscenaci zde
Vážený pane Mikulko, díky za reflexi. Nebudu se s Vámi pouštět do dlouhé diskuse jeko ondyno David Drábek a Darek Král (u které jsem se mimochodem upřímně pobavil;), jen upřesním: ano, Kamil Fila skutečně je spoluautorem inscenace - stejně jako Michal Kolesa, Karolína Zikmundová, Ondřej Hradil, Adam Kohout a desítky dalších uživatelů, z jejichž hlášek, názorů, postů a komentů je inscenační text poskládán. To, že je všechny neuvádíme, je koneckonců svým způsobem součástí sdělení.
OdpovědětVymazatOno to ani nebylo míněno jako nějaká zásadní výhrada. Jen se mi to zdálo trochu nesolidní - navzdory tomu, že se mi ta inscenace jako taková docela líbíla.
OdpovědětVymazatFaktem ale je, že na rozdíl od jednotlivých hlášek je z Filova článku převzatá nejen řada citátů, ale především celá základní koncepce, celý způsob, jak na "fenomén Kolesa" nahlížet. Takže mě trochu překvapilo, že jeho jméno není nikde v souvislosti s inscenací zmíněno (pokud jsem tedy někde něco nepřehlédl). Ti klíčoví "hláškaři", jsou navíc jmenovitě připomenutí přímo v průběhu představení. A taky je v jejich případě zcela evidentní, že se jedná o citace facebookových statusů, což se u těch Filových citací v rámcových výstupech poznat dost dobře nedá.