Urbanová: Demence, deprese a revoluce (Maxim Gorki Theater Berlin)

V Berlíně se hrají zdramatizované deníky Pavla Juráčka

V Gorkého v divadle měla v sobotu světovou premiéru hra Fritze Katera Demence, deprese a revoluce. Tato témata, kterým autor dal podtitul „studie ke třem mýtům současnosti“, stojí podle něj v centru veřejného zájmu, protože se tyto motivy objevují v novinách nejčastěji. Hra se skládá ze tří samostatných částí, což ještě výrazněji posiluje inscenace samotná, neboť režijní (Armin Petras) a scénografické pojetí jednotlivých dílů je zcela odlišné.

Urbanová: Shakespearovy Sonety (Berliner Ensemble)

Byla jsem zvědavá, jak bude fungovat spojení Robert Wilson a poezie. Wilsonův režijní rukopis je zcela nezaměnitelný a pracuje s přesností matematické rovnice: výrazný světelný design plus opulentně manýristické kostýmy, plus bílé líčení obličejů à la maska z Commedia dell arte, plus živá hudba, která rytmizuje hru herců. To všechno rovná se úchvatná vizuální podívaná a nevšední divadelní zážitek. Wilsonovo výrazné vidění bude pro inscenování Shakespearových Sonetů to pravé, říkala jsem si.

Urbanová: Děti slunce (Deutsches Theater Berlin)

Deutsches Theater si ve svém aktuálním měsíčníku klade otázku, zdali jsme spokojeni s demokracií v Německu. Uvedení hry Děti slunce od Maxima Gorkého lze chápat jako příspěvek do diskuse, kterou místní dramaturgie otevírá (byť měla hra premiéru už v roce 2010). Jak neopomněla zdůraznit dramaturgyně Sonja Anders v přednášce, jež repríze dne 30. listopadu předcházela, Gorkij napsal Děti slunce za svého pobytu ve vězení během revoluce roku 1905.