Škorpil: Konec jara (Divadlo Na zábradlí)

Konec jara může jistě být matoucí. Jedinák s Erbesem volí výraznou nadsázku a v maskami silně karikované komunistické věrchušce jen těžko rozlišovat kdo je padouch, a kdo hrdina. Jejich čtení spíše léta než jara roku 1968 je notně „revizionistické“ a pro mnohé nejspíš bude mít i nádech obrazoborectví. Zobrazit Dubčeka, Smrkovského, Kriegela a spol jako svého druhu populisty, kteří lidu za zády (obrácené kartonové figury) jednají s Rusy a čelem k nim slibují nemožné až nesmyslné (prostě se zruší menstruace apod.) jistě nemusí jít pod nos každému. Stejně jako spíše současný jazyk, kterým spolu hovoří.

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (pátek 12. června)

PELECH - Kolektiv TMEL
SÚDRUH DISIDENT - Divadlo Lab, VŠMU Bratislava
MARYŠA VÁVROVÁ - Bažantova loutkářská družina
POEMES VISUALS - Companyia Jordi Bertran

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (čtvrtek 11. června)

VĚTROPLAŠI - Naivní divadlo Liberec)
ARCTIC TALL TALES - La ruée vers l´or
VELKÁ SMŮLA - Musashi Entertainment Company
TRANSPORT: DEPARTURE - Lutkovno gledališče Ljubljana
KYTICE - Divadlo loutek Ostrava
U?-BU! - Teatro Matita

Voska: Konec jara (Divadlo Na zábradlí)

Srpnové záhady

Z webové anotace bylo možno očekávat, že poslední premiéra Divadla Na zábradlí v této sezoně se bude věnovat především československo-sovětským jednáním v Čiernej nad Tisou, která předcházela invazi ze srpna 1968. Nový titul Petra Erbese a Borise Jedináka Konec jara však zkoumá, co tyto rozhovory z obou stran časově obklopovalo – a není to poslední záhada, jež zapříčinila, že inscenace je pro mě nečekaně obtížně uchopitelná.

Voska: Večer tříkrálový (Národní divadlo)

Hlavně důstojně!

V žádném případě nejsem odborníkem na dílo Williama Shakespeara a už vůbec nechci o čemkoli polemizovat třeba s Martinem Hilským, erudicí mu nesahám ani po nehty u nohou. Proklamacím o alžbětincově géniu a tvrzením, že je v něm všechno, vlastně rozumím. Ale přesto jsem trochu ostražitý, když interpretační divadlo s klasickým textem v duchu podobného ohromení nakládá až příliš pietně – a u Shakespeara to platí dvojnásob. Z inscenací jeho dramat se mi nejživěji vybaví ty, které přinesly něco nad základní rámec textu, hlavně Klatovo brutální Něco za něco v Divadle pod Palmovkou nebo Nuckollsův Sen noci svatojánské uváděný na ústeckém hradě Střekov. S tímto zázemím se pak asi nelze divit, že Nebeského nastudování Večera tříkrálového v Národním divadle mě hodně bavilo.

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (středa 10.6.)

nebenbei: Natura kultura
Buchty a loutky, Collegium Marianum: Sluneční koupel
Lutkovno gledališče Maribor: Transport - Cargo
R405: Plechovka, maják a ryba

Dubský: Portrét dámy (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Dramatizací introspektivního románu amerického spisovatele Henryho Jamese se po letech do Klicperova divadla vrátila Daniela Špinar. Její Portrét dámy režijním rukopisem opravdu připomene některé ze starších inscenací, jako byly Maškaráda či Morgiana, které v Hradci režírovala před nástupem do Národního divadla.

Škorpil: Večer tříkrálový (Národní divadlo)

What You Will, neboli Cokoli chcete či Jak vám libo je podtitul Večera tříkrálového, který rozhodně nelze při vnímání Nebeského inscenace pominout. Pavel Drábek označuje Večer… v programu za quodlibet, či všehochuť plnou nejrůznějších dobových populárních senzací (ztroskotání, záměny, dvojčata…). A stejnou všehochutí je poslední premiéra Národního divadla.

Voska: JIRÁSEQ za 3600 sec (Divadlo D21)

Jirásek vesele, Jirásek vážně

Paměť je neúprosná: jakmile do podtitulu inscenace napíšete Souborné dílo Aloise Jiráska v 60 minutách, asi nejen mně se automaticky vybaví kultovní inscenace Jana Borny Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách, který pod tímto názvem v Divadle v Dlouhé inscenoval text Jesse Borgesona, Adama Longa a Daniela Singera v kolektivní úpravě. Divadlo D21 teď pod názvem JIRÁSEQ za 3600 sec nabízí jakousi pomyslnou českou odpověď na americký kasaštyk a dokazuje, že zdánlivě přímočaré zadání komediálního přiblížení slavného jména není vždycky tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát.

Dubský: Amadoka (Divadlo X10)

Dramatizací rozsáhlého románu Amadoka spisovatelky Sofije Andruchovyč zakončil režisér Dušan D. Pařízek svou ukrajinskou trilogii v Divadle X10. Jedná se o výsostně politické divadlo, které se nesnaží jen potvrzovat jednoduché premisy, ale naopak zachytit moderní dějiny východní Evropy v jejich nejednoznačnosti, krutosti i absurditě.