Hlavně důstojně!
V žádném případě nejsem odborníkem na dílo Williama Shakespeara a už vůbec nechci o čemkoli polemizovat třeba s Martinem Hilským, erudicí mu nesahám ani po nehty u nohou. Proklamacím o alžbětincově géniu a tvrzením, že je v něm všechno, vlastně rozumím. Ale přesto jsem trochu ostražitý, když interpretační divadlo s klasickým textem v duchu podobného ohromení nakládá až příliš pietně – a u Shakespeara to platí dvojnásob. Z inscenací jeho dramat se mi nejživěji vybaví ty, které přinesly něco nad základní rámec textu, hlavně Klatovo brutální Něco za něco v Divadle pod Palmovkou nebo Nuckollsův Sen noci svatojánské uváděný na ústeckém hradě Střekov. S tímto zázemím se pak asi nelze divit, že Nebeského nastudování Večera tříkrálového v Národním divadle mě hodně bavilo.