pátek 20. května 2022

Mikulka: Manželka publikovaného básníka (Studio Hrdinů)

„A teď už tu zatracenou věc konečně napiš“


Myslím si to už dlouhá léta: Pavlína Štorková je nejnadanější herečka své generace. I když těch tzv. velkých příležitostí dostala za poslední roky až překvapivě málo. Nyní si tedy zahrála v monodramatu ve Studiu Hrdinů Sylvii Plath - a není důvod tohle přesvědčení nějak zásadně korigovat. Přestože mi inscenace Jana Horáka jako celek přišla spíš dobrá (nebo, jak se říkává, „zajímavá“) než úplně strhující.

pátek 13. května 2022

Škorpil: Mnoho povyku pro nic (Národní divadlo Praha)

Že je humor nejlépe vážit na lékařských vahách dokazuje Mnoho povyku pro nic, poslední inscenace Daniely Špinar ve funkci šéfky činohry Národního divadla. Nejde přitom zdaleka o celkový ráz „třeskuté komedie“, jak samo divadlo inscenaci propaguje, či celkové „crazy“ naladění. Nakonec prvky odkazující k travesty show, rozbíjení divadelní iluze i komunikace s publikem jsou vlastně zábavné a jediné co jim chybí je vážnější, smutnější (však Povyk je komedie i hodně krutá a smutná) protiklad.

čtvrtek 5. května 2022

Mikulka: Discoland (Divadlo Na zábradlí)

„Hned bych se tam vrátil“


„(Devadesátky) byly v zajetí pruderie mocensky vychýlené heteronormativity, která se děsí hlavně představy čehokoli jiného, neovládnutelného, paralelního, jakéhokoli trans, nebinarity, něčeho kam nedosáhne /…/ po dekády patriarchát „canceloval“ vše, co jej zneklidňovalo.“ Když jsem si před představením přečetl v programu úvahu Evy Klíčové o devadesátých letech, ovanul mně spíš duch doby, která devadesátým létům předcházela: i tehdy stačilo mít připravených pár správných termínů a ideologických pouček, na které se dalo spolehlivě a bez velké námahy narazit naprosto cokoli. Akorát, že tehdy to byl spíš třídní boj, imperialismus a vykořisťování pracujících. No nic. Moc vstřícně mě tahle četba vůči právě začínajícímu představení nenaladila.

sobota 30. dubna 2022

Škorpil: Discoland (Divadlo Na zábradlí)

 S klasikou žánru dokumentárního divadla, metodou verbatim, se již nesetkáváme tak často. Snad odtud pocházela moje počáteční nespokojenost s Discolandem Petra Erbese a Borise Jedináka. Na jazyk se mi dral můj starý argument, že sice byl shromážděn ultrazjímavý materiál, ale zda by nebylo pohodlnější přečíst si ho v časopise či knize. Zkrátka mi chvíli trvalo, než jsem se plně zasoustředil na reprodukované monologické výpovědi a přijal to, že obrazivostí se bude šetřit a že jen málokdy překročí tu více a tu méně povedenou ilustraci.

neděle 24. dubna 2022

Mikulka: Burgán (Handa Gote - Alfred ve dvoře)

Rockeři na cestě do zapomnění


V programu se lze dočíst, že nová inscenace Handa Gote pojednává o tom, jak se příslušníci generace X dožadují práva na svět, „který byl podle jejich mínění v pořádku.“ Zní to bojovně, jenže samotné představení vypadalo mnohem spíš jako do sebe zavinutá pomalá retro groteska, ve které se po jevišti mátožně pohybuje trojice napůl senilních přestárlých rockerů (nebo snad rockových fanoušků) klasického střihu. Na takové typy lze jistě občas narazit, ovšem odečítat nějaké obecnější nebo hlubší významy z toho, co se reálně odehrálo během představení, se mi zdá hodně přehnané. Nic nového pod sluncem: proklamace v programu jsou jedna věc, inscenace věc docela jiná.

úterý 19. dubna 2022

Mikulka: Romeo&Julie2022 (Divadlo pod Palmovkou)

Shakespeare v reality show


Vždycky jsem měl problémy s hrami (respektive inscenacemi), které se vyčerpaly tím, že více či méně přímočaře ilustrovaly nějakou tezi. Znovu se mi to potvrdilo na představení Romea&Julie2022, a to dokonce i navzdory tomu, že v tomto případě je ona teze poněkud mlhavá. Hraje se na žhavě aktuální (skeptik by řekl módní) téma on-line existence, která se stává důležitější než reálný život. Respektive o budování virtuálního obrazu sebe sama, který se snažíme podle svého ohýbat či přibarvovat, ale může se taky velmi snadno přihodit, že se virtuálně i reálně staneme bezmocnou hračkou v rukách zištných a ziskuchtivých manipulátorů.

úterý 12. dubna 2022

Mikulka: Opera Ibsen – Přízraky (spolek Jedl)

S touhle inscenací se to má tak trochu jako s propagační fotografií, která detailně ukazuje povadlé poprsí a břicho jakési starší dámy. V programu to je zdůvodněno tím, že dotyčná fotografie působí provokativně - stejně, jako ve své době působila provokativně Ibsenova hra. To je nepochybně pravda, ale nevím, nevím, zda se nejedná o logiku poněkud vnějškovou, respektive o spojení spíše chtěné, než o čemsi podstatném vypovídající.

neděle 10. dubna 2022

Dubský: Matka a Racek (Národní divadlo Brno)

Matka

Dramaturgické plány kamenných divadel vznikají s velkým předstihem, a tak obvykle nemohou reagovat na aktuální dění. V Redutě se ovšem brněnské Národní divadlo tentokrát skutečně trefilo, když naplánovalo uvedení protiválečné hry Matka od Karla Čapka. Hlavně na začátku druhé půle si člověk uvědomí, že z televize znějící zpráva o invazi cizích vojsk může být stejně dobře Čapkův text jako i pár dní stará reportáž z Ukrajiny.

sobota 26. března 2022

Mikulka: Náhradní existence (Divadlo 3+kk, A Studio Rubín)

S Janem Zábranou, tedy především s tou jeho podobou, jaká se až dlouho po jeho smrti vyloupla zásluhou skvělého deníku, je na divadle tak trochu potíž. Stejně jako s deníkem samotným. Sdělení je tu až příliš jednoznačné, příliš doslovené - a přijít s přímočarou antikomunistickou a antinormalizační obžalobou se dnes už zdá být tak trochu zbytečné. I když, pokud se bude „revizionistická“ skupina českých historiků snažit stejně usilovně jako dosud, třeba i na to ještě časem znovu dojde.

neděle 20. března 2022

Mikulka: Otevřený dopis ministrovi kultury

Myslet inovativně a radostně


„Chceme přivést pozornost k principům, které jsou součástí odborných diskursů již několik desítek let a které formuluje idea nerůstu. Alternativu vůči současnému stavu, který plošně uplatňuje ekonomické náhledy, vidíme v důrazu na životní prostředí, spokojený život, smysluplnou práci, vzájemnou péči a kvalitu vztahů /…/ Význam pokroku je potřeba nanovo definovat. Věříme, že otázky, které nerůst a nerůstová kultura předkládají, jsou především pozitivní příležitostí myslet inovativně a radostně v zájmu spravedlivé a demokratické budoucnosti pro nás všechny.“ Otevřený dopis ministrovi kultury ve věci udržitelnosti a nerůstu v kultuře vytrvale krouží kolem dobře znějícího, leč značně vágního výrazu „nerůst“. Zároveň neméně vytrvale sugeruje, že autorům vlastně nejde o něco tak přízemního, jako jsou peníze, ale o jakési vyšší, nově nahlédnuté dobro.