sobota 22. ledna 2022

Dubský: Zbabělci (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Román Josefa Škvoreckého Zbabělci vypráví o posledních dnech druhé světové války ve východočeském Náchodě (v knize pojmenován jako Kostelec). V Klicperově divadle tak využívají regionálního zakotvení a hlavně velkého hudebního nadání hereckého souboru.

pátek 21. ledna 2022

Švejda: Kohlhaas (Lachende Bestien - Venuše ve Švehlovce)

Zhruba prvních třicet minut hraje Michal Hába se svými Lachende Bestien (Simona Hába Zmrzlá, Jindřich Čížek, Šimon Spišák a on) Kleistova Michaela Kohlhaase. Střídmě, antiiluzivně, bez odboček a kudrlinek - jako anatomii nespravedlnosti. Lze si představit, že v podobném duchu by inscenace mohla dospět až do konce a nebylo/nemuselo by to být málo.

pondělí 10. ledna 2022

Mikulka: Kráska a zvíře (Národní divadlo)

Ó, měj mě ráda…


Je to zvláštní, ale nikoli úplně nová zkušenost. Číst si dobře vypravený divadelní program s řadou chytrých statí, v nichž se členové inscenačního týmu (plus mnozí jiní) vyjadřují na konto příslušné inscenace. Je jasné, že o své inscenaci přemýšleli a diskutovali, a že to nebyly úvahy banálně prvoplánové. Je tu ale drobná potíž. Najít odraz všech těch úvah v příslušné inscenaci je skoro nemožné. Dokonce i když díky četbě programu víte, co hledáte.

sobota 8. ledna 2022

Švejda: Kráska a zvíře (Národní divadlo)

První a poslední dramatický moment Špinarovy inscenace Kráska a zvíře nastane zhruba po hodině, když Zvíře vyzve Krásku, aby se na něj podívala. Jinak ale spíš než divadlo připomíná inscenace vizuální show, sled scénograficky efektních obrazů, které chladně, nezúčastněně předvádějí, nebo lépe řečeno demonstrují dějově vykastrovanou pohádku. Špinar scénicky oslňuje - ale kde zůstal příběh, na který by se diváci (má jít přitom o rodinné představení) mohli nějak napojit? Jde o skořápku bez obsahu.

čtvrtek 30. prosince 2021

Švejda: Karel Král odchází ze SADu

Karel Král odchází k 31. prosinci z časopisu Svět a divadlo. Časopis založil a vedl téměř dvaatřicet let. Jeho práci myslím plně docení teprve divadelní historie - takto kontinuálně fungující, erudovaná (výběrová) kritická kronika českého (a nejen českého) divadla představuje v domácí teatrologii bezprecedentní případ; chcete-li si udělat představu o českém polistopadovém divadle, sáhněte (zejména) po tomto časopisu.

úterý 21. prosince 2021

Mikulka: Encyklopedie akčního filmu (Divadlo pod Palmovkou)

A teď chvíli úplně vážně...


To podstatné napsal Jakub Škorpil hned po premiéře (tady), takže jen jedna trochu protivná poznámka na okraj. Je velmi dobře pochopitelné, že Tomáš Dianiška nechce navěky zůstat ve škatulce neúnavného žertéře. Stejně tak ale není možné přehlédnout, jak prudce jde v případě Encyklopedie úroveň dolů, kdykoli opustí bezpečně zažitou šaškovskou polohu a pokusí se být nefalšovaně vážný.

neděle 19. prosince 2021

Škorpil: Encyklopedie akčního filmu (Divadlo pod Palmovkou)

Nejnovější Dianiškova Encyklopedie akčního filmu je z linie her „historických“ reprezentovaných nejtypičtěji Mlčením bobříků a 294 statečných. I zde dochází k průniku historické „reality“ (vznik Charty 77) a poetiky, prvků a postupů zejména filmových „béčkových“ žánrů.
Většina vtip;, gagů a hlášek je soustředěna především do oné filmové části scénáře, či do specifického prostředí nerdů oddaným dotyčným filmům. A dlužno říct, že na úrovni jednolitostí funguje výborně.

sobota 18. prosince 2021

Mikulka: Pravdu má každý svou (Divadlo Alfa Plzeň)

O dvojím přebíjení


To téma je ve vzduchu, a vlastně není divu, že se k němu dostalo i divadlo pro děti. Nebo spíš pro puberťáky (jak je v představení výslovně zmíněno). Plzeňská Alfa zařadila na repertoár inscenaci pirandellovského názvu Pravdu má každý svou (?).

středa 15. prosince 2021

Švejda: The Legend of Lunetic (Divadlo NoD)

Upozorňovat Janka Lesáka a Natálii Preslovou (oba roč. 1989), strůjce inscenace The Legend of Lunetic, jakož i publikum, které se bude předpokládám rekrutovat zejména z jejich generačních vrstevníků, že devadesátá léta nebyla jenom Ivan Jonák, Tereza Pergnerová nebo boy band Lunetic, o jehož vzestupu a pádu se tu na pozadí atmosféry devadesátých let hraje, by myslím bylo zbytečné; v tomto směru inscenace dost dobře odpovídá dnes (u posthusákovských dětí) převládajícímu diskursu devadesátek jako doby, která "může za všechno" (či alespoň za mnohé) - a snad jen v samotném závěru, kdy zazní, že toto (rozuměj "legenda Lunetic") by se později nemohlo stát, lze vycítit, že devadesátá léta nebyla jen obdobím plným bizáru a špatnosti. O to v tomto kusu ale popravdě řečeno ani nejde. To není jeho meritem.

neděle 12. prosince 2021

Mikulka: Pammrová/Březina (Husa na provázku)

Slovo vs. obraz


Svým způsobem je to inscenace docela jednoduchá: Ivana Hloužková vede dlouhý monolog, založený na dopisech Anny Pammrové Otakaru Březinovi. Ten je sice na scéně rovněž „přítomen“, jeho představitel Dušan Hřebíček však neodpovídá a po většinu doby se pasivně, občas i poněkud vystrašeně choulí v křesle na straně jeviště.