Mikulka: Misky (Handa Gote - Alfred ve dvoře)

Miska sem, miska tam

Loňský divadelní rok (alespoň ten můj) skončil dobře s Wernischem, nový divadelní rok začal dobře s Miskami. Handa Gote přišla s novou inscenací, hraje tentokrát ve třech, s tím že k dvojici osvědčených harcovníků Procházka-Švábová přibyl o generaci mladší nováček Vavřinec Němec.

Voska: Zákon řady (Studio Hrdinů)

Koulelo se, koulelo

Teorie rakouského biologa Paula Kammerera o řadovosti, která všude kolem sebe vidí neustále se opakující události, nebyla příliš úspěšná ani ve své době, tedy na počátku 20. století. Program k inscenaci Apoleny Vanišové jakoby naznačoval, že tvůrčí tým se bude snažit Kammerera alespoň částečně rehabilitovat otázkou „co když na tom přece jenom něco je?“. Nová premiéra Studia Hrdinů samotná se však – nikoli ke škodě – pouští směrem vlastně úplně opačným.

Voska: Noční můry s čápem marabu (Meetfactory)

Klovnutí do citlivých míst

Noční můry s čápem marabu v jedné věci trochu připomínají jinou, veleúspěšnou inscenaci textů Irvina Welshe – Ucpanej systém Dejvického divadla. Začínají skoro jako takový drsnější sitcom, dění na jevišti je však čím dál temnější a končí se v nejhlubším násilném zmaru. V MeetFactory intenzivněji než tehdy v Dejvicích, a snad i proto dokáže Rálišova inscenace zapůsobit s ještě větší silou.

Dubský: Zaráz (čtvrtek 9. 1.)

Racek (Městské divadlo Zlín)
Garderobiér (Městské divadlo Zlín)

Dubský: Zaráz (středa 8. 1.)

Ošklivec (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Dubský: Zaráz (úterý 7. 1.)

Zvuk slunečních hodin (Městské divadlo Zlín)
Farma zvířat (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Voska: Prázdninové iluze aneb Letní harašení (Studio Ypsilon)

Haharašení před roubenkou

Někdy to tak prostě vyjde a člověk se ocitne na představení inscenace, která by za normálních okolností pravděpodobně ležela stranou jeho diváckého zájmu. I když v tomhle případě to je tak napůl. O inscenaci Prázdninové iluze aneb Letní harašení, poslední premiéru Studia Ypsilon v loňském roce, jsem se přihlásil dobrovolně. Fascinoval mě ten název, vytuněný ještě podtitulem bláznivá letní komedie s eroticko – kriminální zápletkou, okořeněná o několik přednášek na téma fenoménu českého chatařství.

Mikulka: Wernisch (Národní divadlo)

Uf, to byla úleva. Po dlouhé sérii zklamání (o některých jsem tady referoval, o jiných se mi ani nechtělo psát) konečně představení, po jehož zhlédnutí má jeden pocit, že bylo lepší vyrazit do divadla, než zůstat doma a koukat se třeba do zdi. Divadelní závěr roku je tak díky Wernischovi alespoň o trošku radostnější. O inscenaci už na Nadivadle potěšeně psal Jakub Škorpil (tady), takže se k němu s odstupem víceméně jen připojím.

Dubský: Nitero (Dejvické divadlo)

Dramatický debut končícího uměleckého šéfa Dejvického divadla Martina Myšičky je neobvyklým introspektivním výletem do mysli člověka, kterému se právě převrátil svět vzhůru nohama. Radek Dvořák, kterého hraje sám autor hry, se najednou ocitá ve vězení, přičemž netuší proč. Divák má možnost sledovat nejen jeho interakce s právničkou či psychoterapeutkou, ale otevírá se mu pohled i do mysli, v níž se projevují potlačovaná traumata z dětství a různé emoční jizvy.

Mikulka: Pražský divadelní festival německého jazyka 2024

Olympiáda v ublíženosti

Z Pražského německého festivalu jsem letos viděl pouze tři představení (Scény z manželského života, The Silence a Ano nic není ok). O dalším (#Motherfuckinghood) jsem slyšel docela podrobně vyprávět. Nutno říci, že setkání s tou mojí trojicí nepřinesla zážitek zrovna povznášející: Scény se mi sice zdály značně otravné, ale při dvou následujících one-man show jsem na tuhle úporně groteskní a banálně přepjatou podívanou vzpomínal skoro s láskou.