Nový den. Nová dávka zoufalství. Znovu vztek, šok, deprese, vzteklá ironie. Emigrace, rezignace, naštvání. Tentokrát Slováci ožijú. Hymna pre 21. storočie v podání souboru Uhol_92, podle konceptu Alžběty Vrzguly a v režii Adama Draguna, Silvie Vollmann a Júlie Rázusové. Inscenace má, jak výpis režisérů napovídá, tři části.
Jak už to bývá, objevují se třetí den festivalu jednotící linky a prostupná témata. Letos se jimi zdají být vztek a normalizace. Tomu druhému a různým způsobům reakce na konkrétní historické období a přežívání v něm se z výhradně ženské optiky věnuje specifiky imerzivní autorská inscenace Alžbety Vrzguly a Kataríny Cvečkové Eden. Útek z raja uváděné Divadlem Petra Mankoveckého.
Outcast Júlie Rászusové, Dáši Čiripové a Marka Turošíka uvedený jejich nezávislým prešovským souborem Slzy Janka Borodáča vychází ze Zweigovy autobiografie Svět včerejška. Bere si z ní však jen krátké výňatky a jejich pomocí dvojice protagonistek – Gabriela Marcinková a Anna Jakab Rakovská – vcelku nepřekvapivě (ale účinně) hledá podobosti mezi rozpadem liberálního a optimistického světa počátku 20. století a (nejen) slovenskou současností.
Na Starce a more v podání bratislavského Divadla Ludus jsem se hodně těšil. Ivana Martinku a Milana Kozánka znám ještě z uskupení Med a prach (který spoluzakládal i Andrej Kalinka a další). Zkušený čtenář nejen tohoto blogu ovšem již automaticky předpokládá „ale“. Ano, zklamání bylo celkem velké. Inscenace takřka výhradně spoléhá na reprodukovaný přednes úryvků z Hemingwayovy novely, které „herecky“ stínuje Jan Lepšík a Martinka k tomu pomocí kamer a projektorů dodává spíše náladotvorné výtvarné efekty.
Mým bojem. Zamilovaným mužem pokračuje Zábradlí – po odskoku k Fušerům – v dramaturgii intimních zpovědí. Tentokrát mužskou perspektivou sledujeme krizi pozdního středního věku na pozadí vzniku a vyhasnutí (nikoli snad nutně konce) jednoho manželství. Jan Mikulášek samozřejmě volí podstatně jiné, protože tradičně chladnější a odtažitější výrazové prostředky než Anna Klimešová v Paní Dallowayové, ale je nebývale soustředěný, opatrný a „svým způsobem“ i citlivý.