Dubský: Regiony (čtvrtek 25.6.)

Matko boží, vyžeň Putina (Boca Loca Lab)
Negatívy snehu: Wetzler, Vrba, Schulman, Lux (Divadlo Jána Palárika v Trnavě)

Škorpil: Dotyky a spojenia (pátek 26.6.)

Divadlo Jozefa Gregora Tajovského Zvolen: Hej, Pookie!
Slovenské komorné divadlo: Na meďvedov!!!
Divadlo Aréna: Pokladík (Every Breath You Take)

Škorpil: Dotyky a spojenia (čtvrtek 25.6.)

Divadlo Josefa Gregora Tajovského: OTA
Projekt Batyskaf a ARCHA+: Alex

Mikulka: Regiony Hradec Králové (čtvrtek 25.6.)

Bratislavské bábkové divadlo: Neskutočné príbehy Mórica Beňovského
Mariborské loutkové divadlo: Janek ježek

Dubský: Regiony (středa 24.6.)

Divadlo Petra Bezruče Ostrava: Baníček, ale, ale, ale
Divadlo Na zábradlí: Konina

Mikulka: Regiony Hradec Králové (středa 24.6.)

La Boite à sel: Bad Block
Divadlo Petra Bezruče: Baníček, ale, ale, ale
Muziektheater BOT: Brass

Škorpil: Dotyky a spojenia (středa 24.6.)

Malá scéna: Verbum
Divadlo bez javiska a Divadlo Pôtoň: Nádherná záhrada po nej ostala
Slovenské národné divadlo: Nosorožec

Voska: Drákula (Městské divadlo Brno)

Jsem strašlivej upír

Když se ve spojení s divadlem řekne Drákula, člověku se obvykle vybaví muzikál s Danielem Hůlkou v hlavní roli. Na česká jeviště se však v letošní sezóně dostala také parodická činoherní verze známého upírského příběhu od americké autorské dvojice Gordon Greenberg-Steve Rosen. Konkrétní nastudování Městského divadla Brno v režii Stanislava Slováka lze pak pokládat za solidní komediální oddechovku.

Škorpil: Dotyky a spojenia (úterý 23.6.)

Divadlo z Pasáže: Dospelosť
Národné divadlo Košice: Banský kvet
Jedným dychom: Kultura konca

Mikulka: Regiony Hradec Králové (úterý 23.6.)

Damúza: Deset dvacet, brácha v břiše!
Klicperovo divadlo: Kabaret Königgrätz
Klicperovo divadlo: Portrét dámy

Mikulka: Regiony Hradec Králové (pondělí 22.6.)

FRAS: Obr
Buchty a loutky: Janek Chlubil
Velbloud v zemi nikoho

Dubský: Regiony (neděle 21.6.)

La Compagnie Babel: Pères / Otcové
Městská divadla pražská: Zničit

Mikulka: Regiony Hradec Králové (neděle 21.6.)

Jihočeské divadlo: Richard 3, 2, 1...teď!
El Patio Teatro: Entrañas / Nitro
Drak: To je hračka!
Electric Circus: The Glowing Pickle Bar

Mikulka: Regiony Hradec Králové (sobota 20.6.)

Zlatovláska – Divadlo jednoho Edy
Orfeus a Eurydika – Divadlo na cucky
Krabat - Drak
Delikatesa – Mikro-teatro

Dubský: Festival Regiony 2026 (pátek 19.6.)

Orfeus a Eurydika (Divadlo na cucky)
A Macbeth Song (The Tiger Lillies / La Perla 29)

Mikulka: Festival Regiony (pátek 19.6.)

A Macbeth Song - The Tiger Lillies / La Perla 29

A Macbeth Song – O tom, že britská kabaretně šramlová kapela Tiger Lillies má šmrnc a výrazný divadelní potenciál, asi nebude sporu. O tom, že Macbeth je celkem slušná hra, asi taky ne. Otázkou ovšem je, jak tyhle dvě kvality spojit, aby výsledek dával smysl a divadlo si s výrazně vizuálně stylizovaným hudebním vystoupením nepřekáželo. V inscenaci barcelonského divadla, která byla hlavním zahraničním lákadlem 31. ročníku Regionů, se to podařilo tak napůl.

Dubský: Šaldova šňůra (středa 17.6.)

Divadlo F. X. Šaldy: Přelet nad kukaččím hnízdem

Přelet nad kukaččím hnízdem - Román Kena Keseyho zpopularizovala kdysi filmová adaptace Miloše Formana, člověk tedy může mít podvědomou tendenci srovnávat. Inscenace Kateřiny Duškové ovšem míří trochu jiným směrem – nevypráví ani tak o střetu dvou silných osobností McMurphyho a vrchní sestry Ratchedové, ale spíše o tom, jak na útlak reaguje společenství a jak je těžké vystoupit z řady a postavit se zlu.

Dubský: Šaldova šňůra (úterý 16.6.)

Rozbité zrcadlo
Winterbergova poslední cesta

Dubský: Šaldova šňůra (pondělí 15.6.)

MOLIERE - Divadlo F. X. Šaldy 

Molière Hra Michaila Bulgakova hledá v osudech francouzského dramatika paralely s konflikty s vládnoucí mocí, které Bulgakov zažíval ve stalinistickém Sovětském svazu. Z dramaturgického hlediska je tedy nasazení tohoto titulu logická volba, střet kulturní obce s politiky se zase opět po čase začíná přiostřovat.

Dubský: Šaldova šňůra (neděle 14.6.)

Pýcha a předsudek * nebo tak něco
Létající dítě

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (neděle 14.6)

(power)POINT - Companyia Jordi Bertran
THE HOUSE - Sofie Krog Teater
CRACKS - Divadlo Continuo
FAMOUS PUPPET DEATH SCENES - The Old Trout Puppet Workshop

Dubský: Šaldova šňůra (sobota 13.6.)

Liberecké divadlo F. X. Šaldy v rámci přehlídky Šaldova šňůra již počtvrté představuje své premiéry z uplynulé sezony, nezvyklé je, že přitom kombinuje představení činoherní, operní i baletní. Vzhledem k tomu, že co se týče opery a baletu, považuji se za naprostého laika, budu se věnovat jen programu činohernímu. Úvodní taneční představení Frida, jež vypráví o životě mexické malířky Fridy Kahlo, mi nicméně přišlo divácky velmi přístupné, srozumitelné a plné podmanivých latinskoamerických rytmů. Zazněla sice kritika, že se inscenace šéfky baletního souboru Mariky Mikanové vůbec nezabývala politickým působením radikálně levicové malířky, můj zážitek z emocionálně působivého představení to ale neoslabilo.

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (sobota 13.6)

PÍŠU TI, PÍŠU - Divadlo Radost
POPELKA - Miza in Scena
TEMPO - Kalle Nio & Fernando Mělo
QUACKSALVER - Sofie Krog Teater

Škorpil: Konec jara (Divadlo Na zábradlí)

Konec jara může jistě být matoucí. Jedinák s Erbesem volí výraznou nadsázku a v maskami silně karikované komunistické věrchušce jen těžko rozlišovat kdo je padouch, a kdo hrdina. Jejich čtení spíše léta než jara roku 1968 je notně „revizionistické“ a pro mnohé nejspíš bude mít i nádech obrazoborectví. Zobrazit Dubčeka, Smrkovského, Kriegela a spol jako svého druhu populisty, kteří lidu za zády (obrácené kartonové figury) jednají s Rusy a čelem k nim slibují nemožné až nesmyslné (prostě se zruší menstruace apod.) jistě nemusí jít pod nos každému. Stejně jako spíše současný jazyk, kterým spolu hovoří.

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (pátek 12. června)

PELECH - Kolektiv TMEL
SÚDRUH DISIDENT - Divadlo Lab, VŠMU Bratislava
MARYŠA VÁVROVÁ - Bažantova loutkářská družina
POEMES VISUALS - Companyia Jordi Bertran

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (čtvrtek 11. června)

VĚTROPLAŠI - Naivní divadlo Liberec)
ARCTIC TALL TALES - La ruée vers l´or
VELKÁ SMŮLA - Musashi Entertainment Company
TRANSPORT: DEPARTURE - Lutkovno gledališče Ljubljana
KYTICE - Divadlo loutek Ostrava
U?-BU! - Teatro Matita

Voska: Konec jara (Divadlo Na zábradlí)

Srpnové záhady

Z webové anotace bylo možno očekávat, že poslední premiéra Divadla Na zábradlí v této sezoně se bude věnovat především československo-sovětským jednáním v Čiernej nad Tisou, která předcházela invazi ze srpna 1968. Nový titul Petra Erbese a Borise Jedináka Konec jara však zkoumá, co tyto rozhovory z obou stran časově obklopovalo – a není to poslední záhada, jež zapříčinila, že inscenace je pro mě nečekaně obtížně uchopitelná.

Voska: Večer tříkrálový (Národní divadlo)

Hlavně důstojně!

V žádném případě nejsem odborníkem na dílo Williama Shakespeara a už vůbec nechci o čemkoli polemizovat třeba s Martinem Hilským, erudicí mu nesahám ani po nehty u nohou. Proklamacím o alžbětincově géniu a tvrzením, že je v něm všechno, vlastně rozumím. Ale přesto jsem trochu ostražitý, když interpretační divadlo s klasickým textem v duchu podobného ohromení nakládá až příliš pietně – a u Shakespeara to platí dvojnásob. Z inscenací jeho dramat se mi nejživěji vybaví ty, které přinesly něco nad základní rámec textu, hlavně Klatovo brutální Něco za něco v Divadle pod Palmovkou nebo Nuckollsův Sen noci svatojánské uváděný na ústeckém hradě Střekov. S tímto zázemím se pak asi nelze divit, že Nebeského nastudování Večera tříkrálového v Národním divadle mě hodně bavilo.

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (středa 10.6.)

nebenbei: Natura kultura
Buchty a loutky, Collegium Marianum: Sluneční koupel
Lutkovno gledališče Maribor: Transport - Cargo
R405: Plechovka, maják a ryba

Dubský: Portrét dámy (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Dramatizací introspektivního románu amerického spisovatele Henryho Jamese se po letech do Klicperova divadla vrátila Daniela Špinar. Její Portrét dámy režijním rukopisem opravdu připomene některé ze starších inscenací, jako byly Maškaráda či Morgiana, které v Hradci režírovala před nástupem do Národního divadla.

Škorpil: Večer tříkrálový (Národní divadlo)

What You Will, neboli Cokoli chcete či Jak vám libo je podtitul Večera tříkrálového, který rozhodně nelze při vnímání Nebeského inscenace pominout. Pavel Drábek označuje Večer… v programu za quodlibet, či všehochuť plnou nejrůznějších dobových populárních senzací (ztroskotání, záměny, dvojčata…). A stejnou všehochutí je poslední premiéra Národního divadla.

Voska: JIRÁSEQ za 3600 sec (Divadlo D21)

Jirásek vesele, Jirásek vážně

Paměť je neúprosná: jakmile do podtitulu inscenace napíšete Souborné dílo Aloise Jiráska v 60 minutách, asi nejen mně se automaticky vybaví kultovní inscenace Jana Borny Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách, který pod tímto názvem v Divadle v Dlouhé inscenoval text Jesse Borgesona, Adama Longa a Daniela Singera v kolektivní úpravě. Divadlo D21 teď pod názvem JIRÁSEQ za 3600 sec nabízí jakousi pomyslnou českou odpověď na americký kasaštyk a dokazuje, že zdánlivě přímočaré zadání komediálního přiblížení slavného jména není vždycky tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát.

Dubský: Amadoka (Divadlo X10)

Dramatizací rozsáhlého románu Amadoka spisovatelky Sofije Andruchovyč zakončil režisér Dušan D. Pařízek svou ukrajinskou trilogii v Divadle X10. Jedná se o výsostně politické divadlo, které se nesnaží jen potvrzovat jednoduché premisy, ale naopak zachytit moderní dějiny východní Evropy v jejich nejednoznačnosti, krutosti i absurditě.

Dubský: Divadelní svět Brno (sobota 16.5.)

Nosorožec (Slovenské národní divadlo)
Domeček pro panenky (Plexus polaire)

Voska: Pohřeb velkého umělce (Divadlo Letí )

Ohebná páteř v rakvi

Jistě není třeba se tvářit, že inscenace textu Davida Košťáka Pohřeb velkého umělce v režii Martiny Schlegelové, kterou Divadlo Letí oslavuje své dvacetiny, říká k tématu „Bertolt Brecht“ něco převratně nového. Kombinace životopisného počinu o velkém jménu německé dramatiky s výkladní skříní brechtovských divadelních postupů však přesto vyznívá až nečekaně dobře.

Škorpil: Nečekané VÍTĚZSTVÍ POLSKO-ČESKÉ UNIE ve III. světové válce (Národní divadlo - Teatr im. Juliusza Słowackiego w Krakowie)

Měl jsem opravdu rád seriál Kosmo (ČT, 2016) a nedivil bych se, kdyby po scénáři Tomáše Baldýnského sáhla některá bulvárněji či lidověji orientovaná scéna. Co ale chápu dost těžko je, že Národní divadlo objedná u Marie Wojtyzsko (zvláště po zkušenosti s podle mého silně problematickým Ještě chvilku) a následně uvede text s předlouhým názvem Nečekané VÍTĚZSTVÍ POLSKO-ČESKÉ UNIE ve III. světové válce, který zmíněný seriál v lecčem připomíná, ale jeho kvalit ani zdaleka nedosahuje.

Mikulka: Nečekané vítězství polsko-české unie ve III. světové válce (Národní divadlo - Teatr im. Juliusza Słowackiego w Krakowie)

Nečekané vítězství českého divadla

V uzavřeném prostoru kdesi v Orlických horách se v roce 2033 sejde šest „skvělých mozků“, které mají za úkol vymyslet způsob, jak zachránit Evropu před ruským útokem. Tři Poláci a tři Češi. Plus jedna umělá inteligence.

Mikulka: Trpaslíci (Studio Hrdinů)

„Jsme karikaturou smysluplného bytí“

Nejsem si tak úplně jistý, čím to bylo, ale vlastně mě to představení bavilo. Čímž rozhodně nechci říci, že bych tomu, co zhruba hodina a půl předváděla na scéně Studia Hrdinů trojice Pavlína Štorková, Jan Bárta a Jan Jankovský rozuměl. Ostatně dost silně pochybuji, že na tom někdo jiný v hledišti mohl být o moc lépe.

Voska: Hon (Divadlo Na zábradlí)

Děti a jiní lidé

Racionálně to vlastně vůbec nedává smysl. Jan Mikulášek ve svých interpretačních inscenacích (Vzkříšení, Ztracené iluze, Farářův konec…) soustavně pracuje s velmi podobným schématem: jeden nehrdinský hrdina ve středu dění a kolem něj tu více, tu méně panoptikální společnost, s níž se dostává do čím dál vyostřenějšího souboje. Kromě toho tento režisér produkuje jednu inscenaci za druhou hned na několika tuzemských scénách. A stejně se mu jednou za čas podaří doručit mi naprosto strhující divadelní událost; mezi ně nejnověji počítám Hon v Divadle Na zábradlí.

Mikulka: Noc tribádek (Divadlo pod Palmovkou)

Proč, proč, proč, proboha, proč?

Pokud se v průběhu představení objeví tzv. „divadlo na divadle“, ve kterém je zparodovaná herecká šmíra, je poněkud na pováženou, když tahle scéna silně připomíná to, co ti samí herci předvádějí v pasážích v nichž vyrábějí legraci jaksi „doopravdy“. Smysl ani úroveň celkově dosti truchlivé podívané přitom zcela jistě nezachrání, že se atmosféra v závěru ve dvou scénách bez valného odůvodnění změní - to když se režisér přestane snažit o přímočarou řachandu a pokusí se navodit poněkud melodramatické vážno.

Voska: Kluci (Teatr Śląski Katowice – Nová komedie)

Povídat si o Mungovi

Román skotského spisovatele Douglase Stuarta Mladej Mungo vyšel loni v českém překladu Ester Žantovské. Na rozsáhlé ploše a v depresivních kulisách zchudlého Skotska devadesátých let vypráví o lásce dvou kluků (Mungo a James) z glasgowského sídliště, kteří se do sebe zamilovali navzdory rozdílnému náboženskému zázemí i všeobecné společenské agresi a homofobii. Pro divadlo knihu adaptovala Eugenia Balakireva na katovické scéně Teatr Śląski im. Stanisława Wyspiańskiego a se znalostí výchozího inspiračního zdroje bylo pozoruhodné sledovat, jak odlišnými cestami se tvůrčí tým v čele s režisérem Krzysztofem Zyguckim rozhodl kráčet. (Představení se hrálo v Divadle Komedie v rámci festivalu Nová komedie).

Mikulka: Služebnictvo (Dejvické divadlo)

Několik postav trochu tápe

Dejvická inscenace Služebnictvo po většinu doby plus minus zachovává základní obrysy Marivauxovy rokokové vztahovky odehrávající se v prostředí blíže neurčeného knížecího paláce. Ve finále si však nečekaně vezme slovo připsaná postava cizí šlechtičny a spustí procítěný proslov o zničeném světě, oceánech v plamenech, příchodu nového světa atd., přičemž zdůrazní, že právě tohle je realita, před kterou se nelze ukrýt do bezpečí neustále opakované vztahové komedie. Pokud by snad někdo v hledišti nechápal, že jde opravdu do tuhého, režie ho důrazně trkne stále sílícím temným hučením, které nakonec celý prostor akusticky převálcuje.

Škorpil: Služebnictvo (Dejvické divadlo)

Je počátek, nebo možná brzká polovina šedesátých let minulého století. V malém divadélku sledujete novinku, tzv. modelovou (nebo absurdní – jak říkají čtenáři časopisu Divadlo) hru. V podivném „velkém domě“ žije „pan Procházka“ obklopen věrným služebnictvem. Za hranicemi panství panuje chudoba a zmar, způsobená válkami i přírodními katastrofami. Pán se zamiluje do chudé a prosté dívky ze stanového tábora u lesa, nechá si jí do domu přivést. Rozbíhá se kolotoč událostí inspirovaných Dvojí nestálostí, kde chvíli není jasné, kdo je vlastně pán a kdo sluha, co je opravdu a co je jen jako, zpochybňují se role společenské i divadelní a nakonec se dospěje k ironickému poselství ve stylu „kill the messenger“.

Dubský: Vegetariánka (Divadlo v Dlouhé)

Pro svou první spolupráci s Divadlem v Dlouhé si režisérka Kamila Polívková vybrala adaptaci románu jihokorejské spisovatelky a držitelky Nobelovy ceny za literaturu Han Kang Vegetariánka. Zásadním krokem dramatizace, jejímž autorem je Matěj Samec, bylo, že románovou hrdinku Jonghje na jeviště vůbec nepřivádí. Nepřítomnost hlavní postavy dobře tematizuje její objektifikaci ze strany ostatních.

Škorpil: Kingdom Cum (DISK) a Jolene (Divadlo Na zábradlí)

O slavnosti a hostech čili Ztraceno v překladu
Dva dny po sobě zavedl mne osud na premiéry, v nichž jsem mohl být pouhým „hostem na slavnosti“, tím kdo sice rozumí a chápe co že se to děje, nemá však z důvodů věkových či genderových, možnost opravdově souznít s děním. 

Voska: Heda Gablerová (Národní divadlo)

Ibsen na návštěvě v Tesmanovic bejváku

Razantní interpretace klasiky mám moc rád. Pamatuji si, jakým zážitkem pro mě bylo setkání s tvorbou polského režiséra Jana Klaty, když v Divadle pod Palmovkou uvedl svou úpravu Shakespearovy „komedie“ Něco za něco, nebo jak mě zaujala třeba Čermákova téměř bezeslovná Maryša (mlčí), kterou nastudoval s Depresivními dětmi toužícími po penězích. Inscenace tohoto typu se někdy setkávají s výtkou, že jejich aktualizace tradiční látky jsou samoúčelně vnějškové. Tenhle argument obecně nemám rád a prakticky ho nepoužívám, protože vždycky hrozí sklouznutím do univerzálního konzervativního láteření, že si někdo dovolil sáhnout na kanonické dílo. V případě Hedy Gablerové v režii Viktora Bodó se mu ale asi nevyhnu. (O inscenaci psal na Nadivadlo i Jakub Škorpil, zde)

Škorpil: Heda Gablerová (Národní divadlo)

Kdo by od Bodóovy Hedy Gablerové v Národním divadle čekal podobný „nářez“ jakým se prezentoval v roce 2022 v Plzni prostřednictvím razantní úpravy Romea a Julie, či legendárního – již více jak dvacet let starého - kafkovského Semeloumězmizelsem, bude bezpochyby zklamán. Tato Heda je „obyčejná velká činohra“ zasazená do moderních reálií. Nic víc, ale ani nic míň. Možná o něco více hraná s důrazem na peklo nenaplněných vztahů, tužeb a ideálů než k ibsenovské hře maloměšťácké malosti a deprese. Možná (v Brackovi a tetě Julianě) i s trochu ozvuků současného fideszovského a katolicky konzervativního Maďarska. 

Voska: Hermína (Činoherní klub)

Ty omamný člověče Jeníku!

Těžko libovolný text o nejnovější inscenaci Ladislava Smočka v Činoherním klubu nezačít tím, co refrénovitě zaznívá v ostatních recenzích: je bezesporu nesmírně obdivuhodné, že třiadevadesátiletý autor a režisér dokázal vytvořit inscenaci, kterou lze bez větších problémů uvádět. Návštěva představení Hermíny je zvláštním, možná dokonce unikátním zážitkem – v dobrém i špatném.

Mikulka: Divoká kachna (Národní divadlo Brno

Kachna à la thèse

Už dlouho se v českém divadle neobjevila inscenace tak silně - jak se říkává - vyhajpovaná jako Fričova Divoká kachna v Národním divadle Brno. Stalo se tak ovšem z velmi dobrých důvodů: Jan Frič a dramaturgyně Marta Ljubková za sebou mají úctyhodnou sérii titulů, ve kterých prokázali, že dovedou ze zastaralého nebo dokonce domněle nehratelného textu vyloupnout živé jádro a neprvoplánově, ale účinně se dotknout aktuálních témat (viz Vassa Železnovová, Krkavci, a také Bakchantky, na kterých se Ljubková nepodílela).

Dubský: Oidipus Utopia (Činoherní studio Ústí nad Labem)

Jako první inscenaci v pozici nového uměleckého šéfa ústeckého divadla si Michal Hába zvolil svéráznou adaptaci Sofoklovy nejslavnější tragédie. Výsledkem je kus, který obsahuje všechny obvyklé prvky Hábových režií – v tom dobrém i špatném.

Mikulka: Cirkopolis 2026 (In difference)

Kolo, kolo

Ve středu se na Cirkopolisu dočkali příznivci „opravdického“ cirkusu. V Arše se představila dvojice francouzských artistů Jef Everaert & Marica Marinoni s akrobatickou show In difference. V jednom ohledu nicméně tahle jinak vcelku očekávatelná podívaná překvapivá byla: ještě nikdy jsem neviděl novocirkusovou inscenaci, která by byla založená výhradně na práci s Cyrovým kolem.

Mikulka: Cirkopolis 2026 (Viktor Černický - Pneu)

Ztraceni mezi pneumatikami

Srovnávání může být někdy docela kruté. Inscenace Pneu renomovaného domácího tvůrce Viktora Černického se na programu festivalu Cirkopolis hrála v těsném závěsu za trochu podobně založenou pohybovou groteskou L’Homme Canon - a rozdíly byly do očí bijící.

Mikulka: Cirkopolis 2026 (Toute Rien, L’Homme Canon)

Kdo zaváhá, prohloupí

O zimním novocirkusovém festivalu Cirkopolis jsem tady (i jinde) psal již mnohokrát, a skoro vždycky bylo součástí textu radostné mručení nad dramaturgií, která opakovaně nabízí relativně málo známé, na první pohled třeba nenápadné, přitom ale skvělé a originální tvůrce. Letos má Cirkopolis za sebou dvě první položky a v mručení lze pokračovat: dvojice představení Tout Rien (Cie Modo Grosso) a L’Homme Canon (Rémi Luchez) se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední roky v rámci nového cirkusu viděl.

Mikulka: Tohle se stalo! (spolek JEDL v divadle Rokoko)

Jak dlouho se peče štrůdl?

Inscenaci osvědčeného tria Nebeský-Trmíková-Prachař (doplněného Denisou Barešovou a Tomášem Havlínkem) lze brát především jako přesvědčivou ukázku umění divadelního vypravěčství. Všichni čtyři aktéři se pohybují ve starodávné venkovské kuchyni, přičemž po většinu doby reálně připravují štrůdl - výsledek po děkovačce nabídnou divákům k ochutnání - a přitom vyprávějí fantastické příběhy Henri Pourrota. Na scéně je ještě Jan Šikl, který dění pomocí kláves, trubky a looperu podmalovává nenápadně nervní hudbou, a také (trochu nadbytečně) Igor Korpaczewski, který na velké plátno v pozadí zvolna maluje vesnický výjev.

Mikulka: Časokryt (Divadlo Na zábradlí)

Minulost je moje vlast

Jan Mikulášek s Dorou Štědroňovou přišli s další adaptací docela komplikované prozaické předlohy. Politickou dystopii Georgi Gospodinova se rozhodli převyprávět přiznaně divadelně, s autorem-vypravěčem, který se postupně (a nechtěně) zamotává do svého vlastního příběhu - což v tomto případě znamená, že stejně jako celá Evropa ztrácí schopnost kontaktu s realitou a beznadějně se propadává do umrtvující pohody zacyklené minulosti.

Voska: Ona je živá (Divadlo v Dlouhé)

Dlouhá bitva o vlastní důstojnost

Po ambiciózním Zlatém městě Ivana Buraje pokračuje Divadlo v Dlouhé pod novým uměleckým vedením trochu zavedenější cestou – titulem pro řadu Krátká Dlouhá, tedy komorní inscenací uváděnou ve foyer. Útulné předsálí bývalo v této dramaturgické linii prostorem pro veselé počiny „slovenské sekce“ divadla, ale třeba i drásavější Valčík náhody v režii Michala Vajdičky. Nyní se v něm zabydlela inscenace Elišky Balog Ona je živá pojednávající o toxickém vztahu dvou žen, představovaných Evou Hacurovou a Kristýnou Jedličkovou. Podstatným rysem inscenace je skutečnost, že Hacurové postava má coby vypravěčka výrazně více prostoru, Jedličková je tu v téměř bezeslovné pozici.

Škorpil: Zničit (Městská divadla pražská - Komedie)

 Zážitek nečtenářův
Rálišova adaptace Houellebecqova Zničit mi přinesla dva dosti rozdílné zážitky kopírující dělení inscenace přestávkou. První je politická, druhá intimní. V té první sledujeme jakési ne zcela jasné spiknutí neznámé skupiny zahlcující v předvečer francouzských prezidentských voleb veřejný prostor deepfakeovými videi i reálnými teroristickými útoky. Vidíme figurky všeznalých politických matadorů, jejich oddaných „přátel po boku“, zástupců tajných služeb i poněkud primitivní karikaturu politické marketérky.

Mikulka: Prokletí domu Mannových (Spolek JEDL)

Dům, kde chtěli psát všichni

Juniorský tým spolku JEDL přišel (těsně před Vánocemi) s novým počinem. Je pod ním podepsané již osvědčené duo Kristýna Nebeská - Maxim Bitto, příběh pojednává o dětech slavného spisovatele Thomase Manna, hraje se v komorním sálku Peškovka a je to, možno předeslat hned v úvodu, kus energický a celkově dosti sympatický.

Voska: Ošklivec (Kolektiv Horizont Praha)

Krásný, nebo skutečný?

S Ošklivci se v posledních letech roztrhl pytel. Inscenaci hry německého dramatika Maria von Mayenburga má na repertoáru pražský Činoherní klub a ostravská Komorní scéna Aréna, jiná se donedávna hrála v uherskohradišťském Slováckém divadle a další už se pro únorovou premiéru připravuje v olomoucké Tramtarii. V Praze ji však uvádí ještě studentský Kolektiv Horizont, dříve působící pod názvem Divadlo Fénix (o jejich faustiádě jsem pro Nadivadlo referoval zde).

Dubský: Zaráz 2026 (čtvrtek 8.1.)

Gazdina roba (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Masaryk (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Dubský: Zaráz 2026 (středa 7.1.)

Dávno, dávno již tomu (Městské divadlo Zlín)
Starý bílý muž (Městské divadlo Zlín)

Dubský: Zaráz 2026 (úterý 6.1.)

Nora - Městské divadlo Zlín
Sen noci svatojánské - Slovácké divadlo Uherské Hradiště