Petr Dvořák z Divadelní Flory a fauny 2013 - 8. (Kabaret Kafka + Nenápadný půvab...)

Brněnsko-olomoucký finis

Poslední dva večery festivalu, věnované činohře, uzavřelo DIVADLO REDUTA dvojicí inscenací z profilového uvedení části repertoáru, pod nějž se podepsalo odcházející umělecké vedení. Musím se přiznat, že význam práce, kterou Dora Viceníková odvedla při dramatizacích korespondence Voskovce s Werichem a Juráčkových deníkových zápisků, jsem plně docenil až při sledování Kabaretu Kafka. Dopomohla mi k tomu totiž optika jiného režiséra. V případě Mikuláškových inscenací jsem si nebyl jistý, jak moc velký náklad z hlediska práce s textem nesou bedra dramaturgyně a jak velký ta režisérova. Neméně invenční Špinarův přístup odhalil, že i když se změní hlava určující tvar, další části divadelního těla jsou pevně podepřeny Viceníkové výbornou přípravou Kafkova „dopisu mému otci, který nebyl nikdy odeslán“.

Petr Dvořák z Divadelní Flory a fauny 2013 - 7. (Eyolfek + Pestré vrstvy)

Nebeské oko antikristovo

Jestliže jsem mluvil v případě Mikuláškova Višňového sadu o „řezání do živého“, Nebeského interpretační skalpel nemá o nic tupější ostří. Ibsenův Eyolfek se pod jeho přesnými tahy proměnil v DIVADLE V DLOUHÉ v nesmlouvavou analýzu manželství, které provázejí mnohé patologické projevy. Ke všemu je to často černohumorná taškařice, v níž Nebeský záměrně pracuje s některými uměleckými klišé – nejhorší na jevišti jsou hned po dětech zvířata, a tak je má v inscenaci pro jistotu oboje. Výklad staví ústřední postavy Alfréda (Jan Vondráček), jeho ženu Ritu (Lucie Trmíková) a sestru Astu (Klára Sedláčková-Oltová) do ryzí současnosti – scénografie upomíná na moderní prosklenou architekturu domu, za jehož stěnou se odděleni od diváků herci ocitají valnou část představení. Plexisklová místnost mimo jiné poukazuje na nekomfortnost a nedomáckost těchto aktuálních trendů bydlení.

Petr Dvořák z Divadelní Flory a fauny 2013 - 6. (Višňový sad + Název dodám...)

 Obnažená anatomie vztahů
Snad jediným znevýhodněním diváka mířícího na Višňový sad DIVADLA HUSA NA PROVÁZKU může být neznalost dramatického textu, s jehož obeznáním v tomto případě režisér Jan Mikulášek počítá. Pokud vám ovšem dílo A.P. Čechova není cizí, je to pak velká divácká paráda. Úvodní promítaná sekvence, natočená zpoza čelního skla automobilu, nás přivádí spolu s Raněvskou na její sídlo, kde čekají kostlivci minulosti a snad ještě mnohem horší současnost.

Petr Dvořák z Divadelní Flory a fauny 2013 - 5. (Simulante Bande + Zlatá šedesátá)

The New Wave’s folk - ist eine Simulantenbande!

Čtvrteční program nabídl „stálice“ olomouckého festivalu. Odpolední představení inscenace Simulante Bande, v koprodukci taneční skupiny VERTEDANCE a divadla ARCHA, bylo kvůli svým dispozicím, nárokujícím si velkou plochu podlahy, situováno do prostor S-Cube. Choreografie Veroniky Kotlíkové a Terezy Ondrové pro čtyři vystupující, z toho dvě ženy s handicapovanou dolní polovinou těla, zkoumá možnosti jejich spolupráce s ne-handicapovanými profesionálními tanečníky na ploše mezilidských vztahů.

Petr Dvořák z Divadelní Flory a fauny 2013 - 4. (Sam)

Home (work) alone

Jakkoli může z určitého úhlu pohledu působit inscenace Sam jako přeživší pohrobek závěru éry Pražského komorního divadla, obnovená premiéra z října loňského roku ve spolupráci se Studiem Hrdinů a dvojí festivalové uvedení (14. a 15. května) bez debat dokazují životaschopnost tohoto titulu. Drama Kathariny Schmitt o radikálním uměleckém gestu performera, který si z cely vytvoří na jeden rok svůj domov, kde žije za přísně stanovených podmínek, bylo inspirováno skutečnými projekty konceptuálních umělců. Hlavním tématem jsou jednak otázky nad povahou a významem umění v dnešním světě, a také nad smyslem konání jeho recipientů.

Petr Dvořák z Divadelní Flory a fauny 2013 - 3. (Navigation Song BD303 + Seasoning)

(O)kořeněná navigace

Jakkoli nechci předem podceňovat představení, která ještě neproběhla, pátý festivalový den pravděpodobně představoval vrchol dramaturgické linie věnované tanečnímu divadlu.

O první pohybový chod z programového menu se postaral varšavský soubor TEATR TAŃCA ZAWIROWANIA. Původně avizovaná inscenace Closeness byla z organizačně-technických důvodů nahrazena úplnou novinkou s názvem Navigation Song BD303, jež měla svou polskou premiéru 11. května. V prostorách S-Cube s upravenou arénovitou elevací (osvědčenou již z loňska) nalezli tanečníci téměř ideální divadelní prostor. Jevišti vytvořenému jednoduše na podlaze vévodila jako hlavní scénografický prvek vzdutá plachta pomyslné lodi.

Petr Dvořák z Divadelní Flory a fauny 2013 - 2.

Trojí smrt rozkvetlých pomerančů

Odpad (smrt poprvé)
Projekce snímku Odpad, město, smrt se těšila při prvním „oficiálním“ olomouckém uvedení velkému diváckému zájmu. Vhodně ho podpořila i vernisáž fotografií hereckého souboru Pražského komorního divadla od J. Doležela a L. Horkého, pořízených při loňském ročníku Flory a rozvěšených po vstupních zdech Wurmovy 7. Neznalost Pařízkovy inscenace je v případě sledování Hřebejkova filmu spíše výhodou. Divák pak není zatížen představou o tom, jak by mohla (či měla!) filmová adaptace vypadat. Zhola nesmyslným argumentem je pak výtka směrem k přílišné divadelnosti výsledného tvaru, jenž se při zachování textu a sehraného hereckého týmu mohl v Hřebejkově pojetí od divadelních prvků zcela odklonit jen stěží. Spojení vysoce stylizované práce s mizanscénou filmového prostoru a zasazení do reálií současné Prahy, spojených výraznou prací kamery, tvoří vzájemně komunikující a promyšlený celek. Osa Fassbinder (scénář) – Pařízek (divadlo) – Hřebejk (film) pak funguje dle mého názoru velmi dobře. Největší hrůzou není obsah filmu, ale představa, že v naší současné české společnosti už nestačí pojmenovat pravý stav věcí – kradu, podvádím a umožňují mi to tady tito vysoce postavení lidé – ale to, že k této vyřčené pravdě pak již nikdo nezaujme aktivní postoj. 

Petr Dvořák z Divadelní Flory a fauny 2013 - 1.

O „jistotách“ Divadelní Flory

Sedmnáctý ročník Divadelní Flory, startující 9. května, se ve svém oficiálním PR zaštiťuje slovem „rekordní“. Toto označení je však přinejmenším diskutabilní. Nepříjemným zjištěním je, že délka festivalu - ať už se tak stalo z finančních či jiných důvodů - byla prodloužena uměle. První den sestávající ze dvou projekcí a jedné vernisáže lze chápat jako pouhý pre-program a následující pátek 10. května obsahuje jen jedinou programovou položku, inscenaci Moravského divadla Višňový sad v režii M. Taranta. Rozjezd vpravdě pozvolný. Podstatná část produkcí se navíc opakuje: Višňový sad (Husa na provázku) 2x, Pestré vrstvy (Bezruči) 2x, Youwilldieandyou2 (Ch. Öfverholm) 2x, nebo Seasoning (United-C a Divadlo na cucky) dokonce 3x. Divák sice bude mít kvůli omezeným kapacitám hledišť větší šanci zmíněná představení zhlédnout, tento postup ovšem přispívá k celkovému bobtnání délky a otázkou je, jestli není spíše kontraproduktivní. Málokterý návštěvník vydrží svěží dlouhých dvanáct festivalových dní. Zaklínání se slovem „rekordní“ je tak spíše šikovným marketingovým tahem, než na nezbytnosti založeným faktem.