pátek 15. října 2021

Mikulka: Terapie (Dejvické divadlo)

Z posledních dvou dejvických premiér jsem odcházel s dojmy poněkud nesourodými. Zatímco Vina? před měsícem nabídla dvě zcela rozdílně povedené poloviny, ve včerejší Terapii to bylo o poznání komplikovanější: povedená místa se s pasážemi dosti rozpačitými střídají zcela nepravidelně.

Švejda: Raut (Geisslers Hofcomoedianten - Vila Štvanice)

Ve smršti premiér, které se dnes valí českým divadlem, by neměla zapadnout jedna položka: Matija Solce nastudoval s Geisslery podle La Fontainových bajek inscenaci-kabaret Raut (premiéra měla být již loni v listopadu, předpremiéry nakonec byly až letos v červnu, od září ji soubor uvádí na své domácí scéně ve Vile Štvanice).

čtvrtek 14. října 2021

Švejda: Mašíni (Divadlo Na Jezerce)

Jan Hrušínský naznačuje v programu k inscenaci Mašíni okolnosti jejího vzniku: hledali s autorem a režisérem Janem Jirků téma pro nový kus divadla a Jirků se mu zmínil o svém dlouhodobém plánu nastudovat hru o bratrech Mašínových, kterou ovšem nikde nechtěli uvést.

úterý 12. října 2021

Švejda: Smrtholka (A studio Rubín)

A studio Rubín pokračuje ve svém programu "hovoříme o všedních věcech (jako jsou mateřství, vyhoření, stáří, a hlavně a především partnerské vztahy) očima dnešních mileniálů (nejlépe) prostřednictvím adaptací literárních (i jiných) děl" a nejnověji uvádí - v autorském přepisu Dagmar Fričové a režii Lucie Ferenzové - oceňovanou prózu Lucie Faulerové Smrtholka.

středa 6. října 2021

Švejda: Zlaté časy kritiků

"Vážený pane Švejdo, dobrý den, omlouvám se, že vás obtěžuji, ale dovolte, abych Vás pozval k nám do divadla na naši novinku /.../ Upřímně věřím, že by to pro Vás nebyl ztracený čas...", píší mi z nejmenovaného pražského divadla bulvárnějšího typu, ze kterého pozvánky na premiéry obvykle nedostávám.

sobota 25. září 2021

Mikulka: Špinarka (Divadlo Petra Bezruče – Dreamfactory)

Cílovky a necílovky


Lochneska, o které jsem psal včera, se poslední den „ostravské sekce“ Dreamfactory ustálila někde uprostřed. Dianiškova Špinarka je kousek předurčený k tomu, aby se stal diváckým hitem: zdejší oblíbenkyni připomíná způsobem velmi uctivým, velmi dojímavým a také naprosto bezpečným.

pátek 24. září 2021

Švejda: Zkrocení zlé ženy (Divadlo pod Palmovkou)

Směšné mužské hry pod Palmovkou

Inscenace Michala Langa je postavena na celkem jednoduchém, s duchem doby souznějícím nápadu: všechna ta různá "krocení žen" jsou dnes už jen (směšnými) hrami, které si muži mohou hrát tak maximálně "každý pátek" mezi sebou (tak to alespoň v závěru inscenace z rampy své manželce po telefonu prozradí ten největší macho - představitel Petruccia). Jinými slovy: patriarchát skončil. Proto i Lang obsadil všechny postavy mužskými představiteli.

Mikulka: Planu (Studio G - Dreamfactory Ostrava)

Škoda, že člověk může pořádně hořet jen jednou


Zatím to tu v Ostravě co do divadelních zážitků vypadá tak trochu jako na lochnesce. Inscenace Studia G, „nejmladšího ostravského divadla“ byla zážitkem opravdu intenzivním (nemluvě o tom, že prostor je to sympatický i sám o sobě). Což je tím cennější, že se hrálo na téma velmi nesnadné: Planu připomíná Ryszarda Siwiece, jenž se na protest proti účasti polské armády upálil v září 1968.

čtvrtek 23. září 2021

Mikulka: Karpatský thriller (Komorní scéna Aréna - Dreamfactory Ostrava)

Jak pejsek s kočičkou pekli thriller


V Aréně včera přišel přesný opak zážitku z Národního divadla. Goldoni po ostravsku byl přímočarý a jednoduchý, přitom ale plný energie a hezkých nápadů, které vzdor vší rozbíhavosti dávaly v kontextu smysl. Inscenace se netvářila hluboce, ale nebyla hloupá. Karpatský thriller se velmi hluboce a zásadně tvářil, přitom to ale byla inscenace v celé své upachtěné překomplikovanosti banální a navíc - s odpuštěním – tak trochu hloupá.

středa 22. září 2021

Švejda: Ošklivec (Činoherní klub)

Činoherní klub uvedl jako první premiéru pod svým novým uměleckým šéfem Martinem Fingrem (hle: po Martinu Myšičkovi a Miloslavu Königovi již třetí umělecký šéf pražské komorní činohry herec - znamená to něco?) hru Maria von Mayenburga Ošklivec. Tedy žádné razantně jiné vykročení jako pod předchozím "zimním králem" Ondřejem Sokolem, jenž zahajoval Sopranistkami (aby pak pokorně "zacouval" s K.Š.E.F.T.E.M.), nýbrž navázání na tradici "starého dobrého Činoheráku" - inscenace postavená na textu a jeho promyšlené herecké interpretaci.

úterý 21. září 2021

Mikulka: Goldoni po ostravsku (Národní divadlo moravskoslezské - Dreamfactory Ostrava)


Mám plechovku Starobrna a nebojím se jí použít!


Do hlediště Divadla Antonína Dvořáka jsem usedal nejistě; ostravská variace na Sluhu dvou pánů vzbuzovala spíš obavy než nadšené očekávání. A bylo z toho překvapení nadmíru příjemné. Upravovatel textu (Adam Gold), režisér (Tomáš Svoboda) i herecký soubor (v čele Petrem Panzenbergerem) předvedli přesně to slibovali: energickou a drasticky aktualizovanou verzi komediální klasiky.

Dubský: Festival Divadlo (neděle 19.9.)

Serotonin (MeetFactory)
294 statečných (Divadlo pod Palmovkou)
Vina? (Dejvické divadlo)

pondělí 20. září 2021

Švejda: Nedorozumění (Masopust - Eliadova knihovna Divadla Na zábradlí)

Miloslav König si pro svou první režii ve funkci šéfa divadla Masopust (původní premiéra měla být téměř přesně před rokem!) vybral hru Alberta Camuse Nedorozumění. Jde na první pohled o přitažlivou, existencialistickou volbu. Druhý pohled je už ale rezervovanější: text je psán à la these a na chytlavou morbidní historku o matčině a dceřině vraždě domů se po mnoha letech navrátivšího nepoznaného syna, resp. bratra autor okatě navěšuje hlubší (existenciální) významy o odcizení apod.... ta hra zkrátka nežije, slouží jen k demonstraci určitých sdělení.

neděle 19. září 2021

Mikulka: Festival Divadlo (pátek 17.9 + sobota 18.9.)

Rodina (NTGent)

3Sestry (TR Varšava + Stary teatr Krakow)


Možná je to celé úplně jinak a zahraniční program plzeňského festivalu byl koncipován jako nevyhlášené závody v pomalosti a temnosti (Slováky teď s trochou účelové drzosti započítám spíš mezi domácí). Po Lupově Austerlitzovi přišla Rauova Rodina a do třetice Percevalovy 3Sestry. Témata výsostně smrťácká, provedení vizuálně efektní, občas na hranici kýče.

Dubský: Festival Divadlo (sobota 18.9.)

Idomeneus (Národní divadlo Brno)
3Sestry (TR Varšava + Narodowy stary teatr im. Heleny Modrzelewskiej, Krakow)

sobota 18. září 2021

Dubský: Festival Divadlo (pátek 17.9.)

Manželská historie (Jedl)
Ztracené iluze (Divadlo Na zábradlí)  
Rodina (NTGent)

pátek 17. září 2021

Mikulka: Festival Divadlo (středa 15.9 + čtvrtek 16.9.)

Austerlitz - Valstybinis Jaunimo Teatras 
D1 (pracovní název) - Slovenské komorní divadlo, Martin


Nepíši to rád, ale první dva večery na plzeňském festivalu, byly více než čím jiným diváckým utrpením. Lupův Austerlitz a Brutovského D1 jsou inscenace rozdílné ve všech myslitelných ohledech, jedno ale mají společné: neschopnost nebo neochotu režisérů odhadnout, kolik toho jejich dílo snese.

Dubský: Festival Divadlo (čtvrtek 16.9.)

Špinarka (Divadlo Petra Bezruče Ostrava)
Green Day´s American Idiot (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
D1 (pracovní název) (Slovenské komorní divadlo, Martin)

čtvrtek 16. září 2021

Švejda: Pokoušení (Divadlo Feste)

Divadlo Feste uvedlo v prostorách Knihovny Václava Havla, pořádající od tohoto měsíce při příležitosti Havlových nedožitých pětaosmdesátin a desátého výročí jeho úmrtí cyklus inscenací jeho her, opožděnou "živou" premiéru na jaře pouze streamované inscenace Pokoušení. Limitující, nedivadelní prostředí pochopitelně poněkud stěžovalo provedení, ovšem již sama inscenace je (z vícero důvodů) realizovaná v jaksi limitované variantě. Personální (hraje pouze pětice herců) i prostorové. Nemůže to nemít na celkový výsledek vliv.

pondělí 13. září 2021

Švejda: Višňový sad (Divadlo pod Palmovkou)

Martin Čičvák žene Čechovův text vpřed, jak je dnes zvykem. Žádné lyrizování, žádné dumání, ale komedie, ba groteska. Výhodou je, že to není nuda, že vše běží svižně a v rozumné časové stopáži, nevýhodou - zvláště v prvé části večera -, že mnohé zůstává jen nahozeno či spadá pod stůl, že postavy se zužují více méně na typy. Zkrátka: dlouho to vypadá, že půjde o sice energický, ale vlastně nemasný neslaný průlet hrou. Zaujmou spíš jen náznaky: civilistní pojetí Ani Annou Kameníkovou, ta holka jako by opravdu byla z jiné generace, praktičnost, zaťatost i melancholie Varji Pavly Gajdošíkové, u ní jediné se dá hovořit o nějakém rozvinutí charakteru postavy, intelektuálská žvanivost a vemlouvavost Trofimova v podání Jana Teplého.

Škorpil: 100 nejkrásnějších českých básní (Městská divadla pražská - Divadlo Komedie)

Konec srandy
Dlouho to vypadá, že Jiří Adámek půjde v inscenaci 100 nejkrásnějších českých básní víceméně ve šlépějích svých Očí v sloup či Skončí to ústa. Scénografie sama ožívá a vstupuje do děje, herci občas provádí zcela nelogické a mimoběžné akce. Jen  se zde – samozřejmě – častěji mluví, respektive zaznívají nejrůznější „remixy“ více i méně známých básní. Někdy asociativní, jindy tematické.

neděle 12. září 2021

Mikulka: 100 nejkrásnějších českých básní (MDP - Divadlo Komedie Praha)

Trocha poezie...


Před závorkou: inscenace je to sympatická a povedená a rozhodně patří k těm, které mohu bez sebemenších výčitek svědomí nabídnout jako odpověď na otázku, kterou mě občas potrápí kamarádi nebo známí: „na co se mám jít v Praze podívat?“

čtvrtek 9. září 2021

Mikulka: Vzpomínky na Togoland (Handa Gote, Alfred ve dvoře)

Na scéně jsou dva etničtí Češi, jedna Čechoafričanka a jeden Afričan. Dlouho to vypadá, že půjde jen o  rozehrávání zábavně falešného dokumentu, který v těch nejrůžovějších možných barvách vykresluje alternativní historii, v níž bylo Československo koloniálním státem: (Versaillská konference mu nadělila původně německé Togo). Pak ale přijde zlom, ve kterém účinkující divákům sdělí - s náležitě jedovatou ironií -, že téma „kolonialismus“ bylo zvolené jen proto, že se Handa chtěla dostat na prestižní berlínský festival. Načež následují pasáže, v nichž se parafrázuje (nebo možná dokonce přímo cituje) dílem dokonale korektní newspeakové plácání a dílem proslov maskovaně rasistický. A do toho dvojice performerů s černošskými maskami přihazuje nehezké zážitky - velmi konkrétní - s českými spoluobčany.

středa 8. září 2021

Švejda: Vzpomínky na Togoland (Handa Gote Research & Development - Alfred ve dvoře)

Handa Gote Research & Development si ve své nejnovější inscenaci Vzpomínky na Togoland utahuje ze zhoubného trendu tzv. euroinscenací, postavených na „správných“ a „záslužných“ tématech, na které se dobře získává grantová podpora a s nimiž pak divadla směle obrážejí nejrůznější mezinárodní festivaly. Soubor upíná pozornost zejména na dnes velmi oblíbené dokumentární divadlo, které se – stručně řečeno – snaží o co nejvěrohodnější a nejautentičtější postižení reality. Jako prostředek mu k tomu slouží mystifikace o československé kolonii v Africe, Československém Togu, od jehož vzniku loni údajně uběhlo sto let.

pondělí 6. září 2021

Mikulka: Vražda ing. Čerta (Studio Hrdinů Praha)

Nová inscenace Ivany Uhlířové je adaptací snímku, který bývá označován za první český feministický film. Feminismus je jako téma připomenut i v úvodním textu v programu. Dala se čekat podívaná přinejmenším provokativní.

neděle 5. září 2021

Mikulka: Ztracené iluze (Divadlo Na zábradlí Praha)

Lesk a bída velkého příběhu


Balzacovy Ztracené iluze sice nabízejí velký příběh, základní dějová linka románu ale zas tak moc komplikovaná není: ambiciózní venkovský literát přijede do Paříže, záhy vymění to, čemu se dnes říká „osobní integrita“ za bleskový úspěch a pak stejně rychle podlehne vlastním chybám i intrikám okolí. Podstatnější je detailně a s jedovatým postřehem vykreslené prostředí, nepřehledná spousta portrétů a mikropříběhů, do jejichž sítě je protagonista beznadějně vpleten.

sobota 4. září 2021

Mikulka: Buchty a loutky oslavily třicátiny

Buchty a zázraky


Buchty a loutky včera oslavily třicátiny. Což je u malého nezávislého souboru výdrž skoro zázračná. Navíc slaví v plné sebeironické síle, což prakticky dokázala premiéra veselého autobiografického kusu Hodný a zlý prezident. Možná to tedy byla jen předpremiéra, ale vem to čert, na nejasnosti tohoto typu už si jeden za ta dlouhá léta zvyknul.

středa 18. srpna 2021

Mikulka: Letní Letná 2021 (úterý 17.8.)

Jakoby nic - Cirque La Compagnie: L'Avis Bidon

Setkání s poslední hvězdou letošní Letní Letné přineslo (konečně?) nový cirkus v přímočaré, nekomplikované podobě, která má v řadě ohledů blíž k cirkusu „starému“, tedy takovému, který si na žádné zdivadelnění nehraje. Čtyři artisti prostě padesát minut sázeli jeden skvělý trik za druhým, prokládali je jednoduchými (ale ne hloupými) situačními či sebeironickými vtípky a přitom se ještě navíc tvářili, jako že jsou vlastně jen nešikové, kterým se to všechno spíš jaksi „děje“ než že by museli vynakládat velké úsilí. Čímž se zas od zmíněného starého cirkusu docela zásadně odlišovali, tam se virtuozitu sluší předvádět co možná nejefektněji.

úterý 17. srpna 2021

Škorpil: Diktátor (Městská divadla pražská v Azylu78)

Filip Březina zručně napodobuje Charlie Chaplina v obou jeho rolích ve slavném filmu Diktátor. Což tedy nemyslím jako pochvalu. Ano, výkon je to svou kvantitou obdivuhodný, ale víc než perfektně nazkoušená nápodoba z něj nejde. Což je bohužel patrné, třeba když na jeviště vstoupí jeho kolega Martin Donutil v roli velitele Schultze nebo Ivana Uhlířová jako Napoloni, přestože oba vynakládají mnohem méně zjevné námahy. Smutné ovšem je, že kromě Březinova výkonu – opakuji, že množstvím převleků i porcí textu a „herního času“ respektuhodného – inscenace už nic víc nenabízí.

Mikulka: Letní Letná 2021 (pondělí 16.8.)

Dramaturga nekrmíme

Pokud bychom pokračovali ve škatulkování novocirkusových strategií, Compagnie 100 Issues předvedla v titulu Don't Feed The Alligators typickou inscenaci „na téma“, která se nehoní za efektními a technicky náročnými čísly (jakkoli příležitostně došlo i na ně). Ponechme stranou, že se jednalo o ne úplně populární téma smrti, podstatné bylo, že Francouzi prokázali velmi dobrou invenci, muzikálnost a navíc - což se obzvláště cení - i slušnou dávku vtipu a sebeironie.

pondělí 16. srpna 2021

Mikulka: Letní Letná 2021 (neděle 15.8.)

Cirque Le Roux: Deer In The Headlights
Les Filles du Renard Pâle: Résiste

čtvrtek 12. srpna 2021

Šotkovský: Jiráskův Hronov 2021 /závěrečná bilance/

TOP 5 (abecedně)

Cvičme v rytme (Brambůrky Most)

Natálčin Andulák (HOP-HOP Ostrov)

Přesýpání (Hana Voříšková)

Úl (V. A. D. Kladno)

Všechny báječný věci (Divadlo Navenek Kadaň)

neděle 8. srpna 2021

Šotkovský: Jiráskův Hronov (Pátek 6. 8. - Soví zpěv, Všechny báječný věci)

 Předposlední hronovský den počasí ukázalo opět svou laskavější tvář, v Jiráskově divadle sklidil snad nejbouřlivější ovace tohoto ročníku Bílý tesák z DRAKu (viděl jsem napodruhé a drží obdivuhodně), mezi představeními okouzlovaly hronovské náměstí šlágry Kočovného divadla Ad Hoc (doporučuji ke zhlédnutí zde, i když s publikem zdaleka ne tak euforickým, jako bylo to hronovské) a do Meditační zahrady u hronovského kostela zavítalo Divadlo Kámen, druhdy stabilní součást JH. Já však šel neochvějně po stopách hlavního programu.

sobota 7. srpna 2021

Šotkovský: Jiráskův Hronov (Čtvrtek 5. 8. - Natálčin Andulák, PopArtová píseň Slavná kauza Bakinghem, Řeči)

Čtvrtek na Hronově by byl žánrově pestrobarevný, i kdyby se od něj odpočetly Vítězné svině Buchet a loutek coby profesionální inspirace - ZUŠková inscenace dětské literatury, insitní kramářská píseň a klasická bulvární komedie.

pátek 6. srpna 2021

Šotkovský: Jiráskův Hronov (úterý 3. 8. + středa 4. 8. - Cvičme v rytme, Její pastorkyňa, Na troskách civilizace, Přesýpání)

Jelikož hronovský hlavní program je méně zahuštěný než v letech minulých - což se kompenzuje kvalitním programem inspirativním a doprovodným, včetně zábradláckých Hamletů, jimž poskytlo divadelnické publikum takřka ideální rezonanci - lze shrnout dva dny hlavního programu do jednoho textu. Opoždění mého zpravodajství budiž navíc nezáměrným svědectvím o tom, jak náročné jsou hronovské dny (a noci).

středa 4. srpna 2021

Šotkovský: Jiráskův Hronov (pondělí 2. 8. - Úl, Adéla ještě nevečeřela)

Počasí je na letošním Hronově sice kolísavé, ale divadelní kvalita v zásadě velmi slušná. Potvrdily to přes výhrady i dvě inscenace souborů, které se hronovské žatvy účastní pravidelně - kladenského V.A.D. a Hrobesa, jedné z divizí holešovického Divadla Radar.

Úl Kazimíra Lupince a kolektivu V. A. D. bývá přirovnáván k Havelkovu Společenství vlastníků, ale to je - zdá se mi - paralela spíš povrchní, způsobená schůzovním rámcem obou kusů. Úl ale nemá ambici být podobenstvím mocenských bojů ve společnosti a jeho stavba je podstatně volnější, než u předchozích Upokojenkyň kladenského souboru. 

pondělí 2. srpna 2021

Šotkovský: Jiráskův Hronov (neděle 1. 8. - Strategie růže)

Neděle byl na JH den relaxační - kromě inspirativního hosta, jazzové klauniády Pingls aneb Hot Café Revue (soubor Lindo, hop! a orchestr OPSO), o kterém postačí říct, že tuto povedenou taškařici přijalo hronovské publikum takřka freneticky, mi festivalový rozpis nabídl už jen jedno představení.

Navíc šlo vlastně o "ne-představení", neboť takto se produkce Strategie růže souboru Teď, nádech a leť deklaruje. Není úplně jasné proč, neboť nic obzvlášť hraničního na Strategii růže není. Formálně vzato jde o storytelling v nepravidelném prostoru - mezi židlemi rozmístěnými do neuspořádaného kruhu se pohybuje šestice performerů, kteří si vždy přisednou k části publika a začnou jim vyprávět svůj příběh. 

neděle 1. srpna 2021

Šotkovský: Jiráskův Hronov (Sobota 31.7 - Slaměný klobouk, Vyhnání z ráje už proběhlo, Hra o duši)

 Zahájení 91. Jiráskova Hronova proběhlo, jak mělo – slunce svítilo (v dalších festivalových dnech se tato situace zdá se nebude často opakovat), místo playbackového Noida Bárty, který zde otevíral festival před pár lety, zahrál velmi kompetentně Mladý týnišťský big band a české amatérské divadlo představilo v jediném dni hned tři své kontrastní polohy.

středa 14. července 2021

Švejda: Zlý jelen (Depresivní děti touží po penězích - Divadlo NoD)

Jakub Čermák ve Zlém jelenovi, udělaném podle V. K. Klicpery, navazuje na svou variaci Stroupežnického Našich furiantů z roku 2017 (psali jsme o nich tady a tady). Na autorův text, zde jako výchozí materiál sloužící mnohem pevněji než ve ´Furiantech´, navěšuje aktuální témata, řečově jej transponuje do současné mluvy (nejednou též intelektuálně progresivistické), směřuje tak, jako ve ´Furiantech´, k ostrému grotesknímu výsměchu domácím poměrům, k předvedení zdejší krajiny jako buranského obludária.

středa 30. června 2021

Škorpil: Zítra swing bude zníti všude (Městská divadla pražská - Divadlo ABC)

Zřejmě jsem považován za tzv. kovaného intelektuála. Před návštěvou inscenace Zítra swing bude zníti všude, jsem byl varován z rozličných stran a ve tváří MDP se při mém příchodu do divadla zračilo patřičné zděšení. Ano, libuji si často v divadle i dramatické literatuře bizarní a těžko stravitelné, nejsem nicméně tak blbý, abych své perverze projektoval tam, kde pro ně není místo.

Mikulka: Ahoj Vesmíre! (Divadlo Na zábradlí v Planetáriu)

Vesmíre, tvé jméno je bezradnost


Jeden klad ta inscenace má: kdo ještě nikdy nebyl v holešovickém Planetáriu, podívá se dovnitř. Křesla jsou pohodlná, klimatizace funguje. Tím výčet pozitiv slibně vyhlížejícího nápadu zahrát divadlo na jednom hodně nezvyklém místě bohužel končí.

úterý 29. června 2021

Mikulka: Osobní Fudži (A-Studio Rubín)

Jakou cestou se vydat?


V A-Studiu je zvykem uvádět inscenace v tematických cyklech. Platí to i pro aktuální adaptaci Murakamiho románu Norské dřevo, která zřetelně navazuje na loňské Na konci století ryb. Konec konců i tentokrát tvoří jádro tvůrčího týmu Lucie Ferenzová (autorka scénáře) a Dagmar Fričová (dramaturgie), které doplnil režisér Jiří Ondra. A nijak zvlášť přitom nezáleží na tom, že skupinka postav, která se zmateně plácá ve vlastních životech, prožívá své potíže v Japonsku. Vizuálně výrazná japonská stylizace, která se uplatňuje zvláště v první polovině inscenace, je spíš ornamentem (v tom se Osobní Fudži zásadně liší od další japonské variace, Zlatého řezu, se kterým prakticky paralelně přišlo Studio Hrdinů).

neděle 27. června 2021

Mikulka: Festival Regiony 2021 (čtvrtek 24. + pátek 25.6.)

3x Bratislavské bábkové divadlo
Vi.TVOR Praha: Kde budeme bydlet
Plata Company + Mir Theatre: Prefaby

sobota 26. června 2021

Dubský: Festival Regiony 2021 (středa 23.6.)

Mechanický pomeranč (Divadlo Petra Bezruče Ostrava) 
Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40 (Městská divadla pražská)

čtvrtek 24. června 2021

Mikulka: Festival Regiony 2021 (středa 23.6.)

MDP Praha: Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40
Divadlo Petra Bezruče Ostrava: Mechanický pomeranč
Divadlo X10 Praha: Otcovrah

středa 23. června 2021

Dubský: Festival Regiony (úterý 22.6.)

Divadlo X10: Otcovrah
Divadlo F. X. Šaldy Liberec: Sylva

Mikulka: Festival Regiony 2021 (úterý 22.6.)

Naivní divadlo Liberec: Kabinet zázraků neboli Orbis pictus
Horácké divadlo Jihlava: Martinů – Česká rapsodie Bohuslavova

úterý 22. června 2021

Švejda: Roberto Zucco (MDP - Komedie)

Mladý Maďar Atilla Vidnyánszky ml. vytáhl v Divadle Komedie na Koltèsova Roberta Zucca s baterií režijních a scénografických prostředků, jaké zná český divák např. z hostujících inscenací Kornéla Mundrúcza na plzeňském festivalu či z pohostinských nastudování Jana Klaty v Divadle pod Palmovkou.

pondělí 21. června 2021

Mikulka: Festival Regiony 2021 (neděle 20.6.)

Do Hradce jsem dorazil v neděli odpoledne, na velké rozhlížení tak zatím čas nebyl, ale už na první pohled je zřejmé, že se covidová opatření na atmosféře festivalu docela podepsala. Ve městě je lidí o poznání méně (své možná udělalo i příšerné vedro), venkovní areály jsou oplocené a dovnitř se dostanete jen s potvrzením. Navíc je v Žižkových sadech, tradičním epicentru radovánek spíše sociálních než divadelních, omezená „otvíračka“ od poledne do jedné po půlnoci. Což vzhledem k okolnostem vůbec není marné, faktem ale je, že tu bývalo zvykem bezstarostně skotačit až do rána. A v divadlech roušky, rozestupy, to už všichni důvěrně znají na vlastní kůži. Nic moc, ale buďme rádi, že to jde aspoň takhle, loni musel být festival zrušen úplně.

Dubský: Festival Regiony 2021 (sobota 19.6.)

Úklady a láska (Klicperovo divadlo Hradec Králové
Lidé, místa, věci (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Ženitba (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Dubský: Festival Regiony 2021 (pátek 18.6.)


Médeia - Slovensko narodno gledališče Maribor

Kontroverzní chorvatský režisér Oliver Frljić rozčeřil české divadelní vody v roce 2018. Tehdy se jeho dvěma inscenacím na festivalu Divadelní svět Brno dostalo nevídané pozornosti, když se v médiích začala přetřásat scéna, v níž Ježíš znásilňuje muslimku. Během představení vtrhli na jeviště členové obskurního spolku s názvem Slušní lidé, kardinál Duka podal na tvůrce i organizátory festivalu žalobu, aniž by inscenaci viděl. A tak Frljićova Médeia ze slovinského Mariboru, kterou zahájil na Hlavní scéně Klicperova divadla letošní festival Regiony, vzbuzovala očekávání, co balkánský provokatér zase vymyslel.

pátek 18. června 2021

Švejda: Deník 1974-1989 (Tygr v tísni - Vila Štvanice)

Tygr v tísni se po devíti letech vrátil k Juráčkovým deníkům a ve stejném týmu nastudoval inscenaci Deník 1974-1989, která (odečítám-li správně) vychází z k vydání se zatím chystajících zápisků ze závěrečného období Juráčkova života. Ale nejen z nich - v inscenaci zaznamenáme i úryvky z knihy Dani Horákové O Pavlovi, která nám poskytuje důležitý kontra-pohled.

úterý 15. června 2021

Škorpil: Tesla (Městská divadla pražská - Divadlo Komedie)

Kdybych nebyl trávil s dětmi tolik hodin v nejrůznějších IQ-parcích, -mániích a -landiích a kdybych se nebyl kdysi – inspirován četbou Pynchonova Against A Day – zabýval životem Nikoly Tesly, byl bych si Teslu v Komedii užil asi ještě více. Naštěstí pro mne není inscenace Jakuba Maksymova „jen“ o tricích s Teslovým transformátorem a jejím základem není jen o Teslově životě.

neděle 16. května 2021

Švejda: Druzí lidé (Divadlo X10)

Mladý manželský pár kdesi v Americe zastaví u benzínky, aby do svého auta natankoval pohonnou hmotu (a koupil si k snědku croissanty), ale místo na obvyklou obsluhu narazí na jakousi vědmu, která sdělí, že benzín není. A začnou se dít věci...

středa 14. dubna 2021

Švejda: Za Janem Císařem

Za generací teatrologů, zásadně určujících poválečné psaní a myšlení o českém divadle, se pomalu zavírají dveře. V požehnaném věku osmdesáti devíti let zemřel prof. Jan Císař. Byl ztělesněním četných paradoxů i dilemat (intelektuála, nuceného žít většinu dospělého života v totalitním režimu).

pátek 9. dubna 2021

Švejda: Alena Zemančíková - Zpětné zakreslení cesty

Kniha Zpětné zakreslení cesty. Činohra Národního divadla v letech 1990-2015 Aleny Zemančíkové, vydaná na sklonku loňského roku, patří do ranku sumarizujících publikací, kterých se české teatrologii dlouhodobě nedostává, a proto každý nový přírůstek vzbuzuje zvýšený zájem. Jaké byly pohnutky k jejímu napsání či kdo si ji případně "objednal", se z knihy bohužel nedozvíme (z tiráže se pouze dozvíme, že byla vydána ve spolupráci s Národním divadlem); bylo by myslím fajn to vědět.