pondělí 31. října 2022

Čermák: Zemřel kritik Martin J. Švejda

Bál jsem se ho. Pravidelně psal o Depresivních dětech a soustavně na nás chodil, kladl jsem si otázku, proč o nás píše, když mu od nás nepřijde nic dobré. Jeho recenze se hemžily slovy: amatérský, nedotažený, přepjatý. Trápil jsem se, když jsem četl jeho texty.
Pak najednou napsal v nějaké výroční anketě, že rád chodí do Venuše "a Jakub Čermák je mimořádně perspektivní režisér" (takhle si to pamatuju, ale možná napsal něco úplně jiného).
Nerozuměl jsem tomu, ale dalo mi to naději - bylo to v době, kdy o mě žádné divadlo neopřelo ani kolo a všichni se mě jenom báli. Říkal jsem si, že je schizofrenní.
Když seděl na naší Marii Stuartovně, můj německý kolega - ve scéně, kdy dostávám ponižující úkoly a plním je - ukázal na něj (netušil o koho jde) a řekl: Ukaž tomuto muži svůj penis. - Nu, Martin J. Švejda mne poznal do nejmenšího detailu.
Naposledy asi viděl a psal o Kdo zabil mého otce, moc ho to nebavilo.
Vždycky jsem si myslel, že kritici uchovají ve své paměti moje pomíjivé pokusy o umění, že oni jsou ta věčná paměť (a tento aspekt mě často děsil). Ale tady se to stane naopak. V mojí paměti zůstanou jeho texty, nebo jejich fragmenty. Neumím je zapomenout.
Nebyl mi blízký a přece je mi to líto, samotného mě překvapuje, jak moc mě jeho odchod zasáhl. Byl to souputník z druhé strany.
Rád bych napsal nějakou hezkou divadelní metaforu o smrti, ale všechno mi přijde banální.

úterý 25. října 2022

Švejda: K počátkům Nadivadla (vzpomínka)

Kořeny Nadivadla tkví v 15. řádcích, rubrice internetových Divadelních novin, kterou na můj popud (vycházející z potřeby zkusit psát pro iDN v pro mě lákavém žánru glosy) zřídil v roce 2010 Vladimír Mikulka, tehdy ještě redaktor Divadelních novin. Napsal jsem těch glos tehdy tuším kolem deseti.
Má spolupráce s iDN skončila poté, co dal Vladimír v únoru 2011 z Divadelních novin výpověď a já k němu cítil loajalitu (iDN po něm převzal Vladimír Hulec). Touha psát na internet glosy se mě však nadále velmi držela. Virtuální prostor byl tehdy v tomto směru ještě velmi prázdný.
Trvalo nicméně ještě rok a půl, než jsme se jednou v říjnu 2012 s Vladimírem a Jakubem Škorpilem sešli po jedné zkoušce Puchmajera v jedné kavárně a já na ní opět zabrousil na dotyčné téma: jakým způsobem pro nás realizovat nějakou platformu pro psaní glos. Druhý den už to šlo díky technicky obratným Jakubovi a Vladimírovi ráz naráz - a blog Nadivadlo byl na světě!
Tak ať se mu nadále, v jakékoli podobě, daří. 

neděle 23. října 2022

Mikulka: Tramtárie (Divadlo Minor)

Poezii neunikne nikdo


Už jsem to tu psal u příležitosti Očí v sloup ve Studiu Hrdinů, ale není na škodu trochu se opakovat i po zhlédnutí premiéry Tramtárie v Minoru: inscenacím Jiřího Austerlitze (Adámka) bývá výrazně ku prospěchu, pokud v nich dostanou větší prostor herci. Přesně vymyšlené akce i situace díky tomu ožijí a získají další rozměr. Samozřejmě za předpokladu, že jsou herci s režisérem naladěni na stejnou vlnu - ale to, alespoň pokud mohu soudit, bývá spíše pravidlem. Konec konců, Austerlitz má relativně stálý okruh srozuměných spolupracovníků, který postupně rozšiřuje a doplňuje, často o studenty, s nimiž se jako pedagog setkává na DAMU.

pátek 21. října 2022

Švejda: Zápisky z blázince II (Nakladatelství Artur)

Nakladatelství Artur připravilo v létě k vydání dosud nepublikovanou část deníků režiséra a herce Miroslava Macháčka z roku 1975 Zápisky z blázince II. Nalezla je teprve nedávno v Macháčkově pozůstalosti jeho dcera a dědička Kateřina Macháčková; navazují na deník, který byl pod názvem Zápisky z blázince týmž nakladatelstvím vydán již v roce 1995.

Švejda: SAD spustil podcast

Časopis Svět a divadlo spustil vlastní podcast, nazvaný Záhledy. Konečně, chtělo by se říct na prvním místě, když už jej má kdejaká mediální platforma (Divadelní noviny ovšem ne); minutu po dvanácté.
První díl, jehož se účastnili redaktoři časopisu (vyjma Jitky Šotkovské), se věnoval zahraniční inscenaci Ukolébavka pro mrchožrouty, kterou před krátkým časem uvedl festival 4 + 4 dny v pohybu; psal o ní ostatně na Nadivadle kolega Mikulka (zde).

úterý 18. října 2022

Švejda: Havel (film Slávka Horáka)

Jako dlouhodobému zájemci o život a tvorbu Václava Havla nemohl mé pozornosti pochopitelně uniknout ani film Slávka Horáka Havel (z roku 2020); dostal jsem se k jeho zhlédnutí až dnes.

sobota 15. října 2022

Švejda: Dejvické divadlo oslavilo třicátiny

Dejvické divadlo oslavilo třicet let od svého založení. Při té příležitosti uvedlo svůj nepravidelně uváděný program Zítra to spustíme aneb Kdo je tady gentleman, "koncertní verzi" hry Václava Havla (poprvé anonymně uvedenou ještě za totality v rámci programu Divadla Na provázku a Hadivadla Rozrazil), po kterém nicméně tentokrát místo obvyklé besedy šéfredaktora Respektu Erika Taberyho s Petrem Pithartem (a jinými osobnostmi) následovala vespolná uvolněná beseda souboru o historii divadla (přenášená on-line).

sobota 8. října 2022

Mikulka: Ukolébavka pro mrchožrotouty (Kim Noble)

„My fuckin‘ God!“ čili „Božínku!“


Divadelní program festivalu 4+4 dny v pohybu zahájil britský performer Kim Noble (pod hlavičkou divadla Campo), a byla to v Arše hodně ostrá jízda. I navzdory tomu, že zhruba v polovině představení přišlo několik rozpačitých minut, během kterých se technici snažili přímo na scéně opravit stávkující mikrofon, zatímco protagonista viditelně nevěděl, co si počít.