sobota 25. září 2021

Mikulka: Špinarka (Divadlo Petra Bezruče – Dreamfactory)

Cílovky a necílovky


Lochneska, o které jsem psal včera, se poslední den „ostravské sekce“ Dreamfactory ustálila někde uprostřed. Dianiškova Špinarka je kousek předurčený k tomu, aby se stal diváckým hitem: zdejší oblíbenkyni připomíná způsobem velmi uctivým, velmi dojímavým a také naprosto bezpečným.

pátek 24. září 2021

Švejda: Zkrocení zlé ženy (Divadlo pod Palmovkou)

Směšné mužské hry pod Palmovkou

Inscenace Michala Langa je postavena na celkem jednoduchém, s duchem doby souznějícím nápadu: všechna ta různá "krocení žen" jsou dnes už jen (směšnými) hrami, které si muži mohou hrát tak maximálně "každý pátek" mezi sebou (tak to alespoň v závěru inscenace z rampy své manželce po telefonu prozradí ten největší macho - představitel Petruccia). Jinými slovy: patriarchát skončil. Proto i Lang obsadil všechny postavy mužskými představiteli.

Mikulka: Planu (Studio G - Dreamfactory Ostrava)

Škoda, že člověk může pořádně hořet jen jednou


Zatím to tu v Ostravě co do divadelních zážitků vypadá tak trochu jako na lochnesce. Inscenace Studia G, „nejmladšího ostravského divadla“ byla zážitkem opravdu intenzivním (nemluvě o tom, že prostor je to sympatický i sám o sobě). Což je tím cennější, že se hrálo na téma velmi nesnadné: Planu připomíná Ryszarda Siwiece, jenž se na protest proti účasti polské armády upálil v září 1968.

čtvrtek 23. září 2021

Mikulka: Karpatský thriller (Komorní scéna Aréna - Dreamfactory Ostrava)

Jak pejsek s kočičkou pekli thriller


V Aréně včera přišel přesný opak zážitku z Národního divadla. Goldoni po ostravsku byl přímočarý a jednoduchý, přitom ale plný energie a hezkých nápadů, které vzdor vší rozbíhavosti dávaly v kontextu smysl. Inscenace se netvářila hluboce, ale nebyla hloupá. Karpatský thriller se velmi hluboce a zásadně tvářil, přitom to ale byla inscenace v celé své upachtěné překomplikovanosti banální a navíc - s odpuštěním – tak trochu hloupá.

středa 22. září 2021

Švejda: Ošklivec (Činoherní klub)

Činoherní klub uvedl jako první premiéru pod svým novým uměleckým šéfem Martinem Fingrem (hle: po Martinu Myšičkovi a Miloslavu Königovi již třetí umělecký šéf pražské komorní činohry herec - znamená to něco?) hru Maria von Mayenburga Ošklivec. Tedy žádné razantně jiné vykročení jako pod předchozím "zimním králem" Ondřejem Sokolem, jenž zahajoval Sopranistkami (aby pak pokorně "zacouval" s K.Š.E.F.T.E.M.), nýbrž navázání na tradici "starého dobrého Činoheráku" - inscenace postavená na textu a jeho promyšlené herecké interpretaci.

úterý 21. září 2021

Mikulka: Goldoni po ostravsku (Národní divadlo moravskoslezské - Dreamfactory Ostrava)


Mám plechovku Starobrna a nebojím se jí použít!


Do hlediště Divadla Antonína Dvořáka jsem usedal nejistě; ostravská variace na Sluhu dvou pánů vzbuzovala spíš obavy než nadšené očekávání. A bylo z toho překvapení nadmíru příjemné. Upravovatel textu (Adam Gold), režisér (Tomáš Svoboda) i herecký soubor (v čele Petrem Panzenbergerem) předvedli přesně to slibovali: energickou a drasticky aktualizovanou verzi komediální klasiky.

Dubský: Festival Divadlo (neděle 19.9.)

Serotonin (MeetFactory)
294 statečných (Divadlo pod Palmovkou)
Vina? (Dejvické divadlo)

pondělí 20. září 2021

Švejda: Nedorozumění (Masopust - Eliadova knihovna Divadla Na zábradlí)

Miloslav König si pro svou první režii ve funkci šéfa divadla Masopust (původní premiéra měla být téměř přesně před rokem!) vybral hru Alberta Camuse Nedorozumění. Jde na první pohled o přitažlivou, existencialistickou volbu. Druhý pohled je už ale rezervovanější: text je psán à la these a na chytlavou morbidní historku o matčině a dceřině vraždě domů se po mnoha letech navrátivšího nepoznaného syna, resp. bratra autor okatě navěšuje hlubší (existenciální) významy o odcizení apod.... ta hra zkrátka nežije, slouží jen k demonstraci určitých sdělení.

neděle 19. září 2021

Mikulka: Festival Divadlo (pátek 17.9 + sobota 18.9.)

Rodina (NTGent)

3Sestry (TR Varšava + Stary teatr Krakow)


Možná je to celé úplně jinak a zahraniční program plzeňského festivalu byl koncipován jako nevyhlášené závody v pomalosti a temnosti (Slováky teď s trochou účelové drzosti započítám spíš mezi domácí). Po Lupově Austerlitzovi přišla Rauova Rodina a do třetice Percevalovy 3Sestry. Témata výsostně smrťácká, provedení vizuálně efektní, občas na hranici kýče.

Dubský: Festival Divadlo (sobota 18.9.)

Idomeneus (Národní divadlo Brno)
3Sestry (TR Varšava + Narodowy stary teatr im. Heleny Modrzelewskiej, Krakow)

sobota 18. září 2021

Dubský: Festival Divadlo (pátek 17.9.)

Manželská historie (Jedl)
Ztracené iluze (Divadlo Na zábradlí)  
Rodina (NTGent)

pátek 17. září 2021

Mikulka: Festival Divadlo (středa 15.9 + čtvrtek 16.9.)

Austerlitz - Valstybinis Jaunimo Teatras 
D1 (pracovní název) - Slovenské komorní divadlo, Martin


Nepíši to rád, ale první dva večery na plzeňském festivalu, byly více než čím jiným diváckým utrpením. Lupův Austerlitz a Brutovského D1 jsou inscenace rozdílné ve všech myslitelných ohledech, jedno ale mají společné: neschopnost nebo neochotu režisérů odhadnout, kolik toho jejich dílo snese.

Dubský: Festival Divadlo (čtvrtek 16.9.)

Špinarka (Divadlo Petra Bezruče Ostrava)
Green Day´s American Idiot (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
D1 (pracovní název) (Slovenské komorní divadlo, Martin)

čtvrtek 16. září 2021

Švejda: Pokoušení (Divadlo Feste)

Divadlo Feste uvedlo v prostorách Knihovny Václava Havla, pořádající od tohoto měsíce při příležitosti Havlových nedožitých pětaosmdesátin a desátého výročí jeho úmrtí cyklus inscenací jeho her, opožděnou "živou" premiéru na jaře pouze streamované inscenace Pokoušení. Limitující, nedivadelní prostředí pochopitelně poněkud stěžovalo provedení, ovšem již sama inscenace je (z vícero důvodů) realizovaná v jaksi limitované variantě. Personální (hraje pouze pětice herců) i prostorové. Nemůže to nemít na celkový výsledek vliv.

pondělí 13. září 2021

Švejda: Višňový sad (Divadlo pod Palmovkou)

Martin Čičvák žene Čechovův text vpřed, jak je dnes zvykem. Žádné lyrizování, žádné dumání, ale komedie, ba groteska. Výhodou je, že to není nuda, že vše běží svižně a v rozumné časové stopáži, nevýhodou - zvláště v prvé části večera -, že mnohé zůstává jen nahozeno či spadá pod stůl, že postavy se zužují více méně na typy. Zkrátka: dlouho to vypadá, že půjde o sice energický, ale vlastně nemasný neslaný průlet hrou. Zaujmou spíš jen náznaky: civilistní pojetí Ani Annou Kameníkovou, ta holka jako by opravdu byla z jiné generace, praktičnost, zaťatost i melancholie Varji Pavly Gajdošíkové, u ní jediné se dá hovořit o nějakém rozvinutí charakteru postavy, intelektuálská žvanivost a vemlouvavost Trofimova v podání Jana Teplého.

Škorpil: 100 nejkrásnějších českých básní (Městská divadla pražská - Divadlo Komedie)

Konec srandy
Dlouho to vypadá, že Jiří Adámek půjde v inscenaci 100 nejkrásnějších českých básní víceméně ve šlépějích svých Očí v sloup či Skončí to ústa. Scénografie sama ožívá a vstupuje do děje, herci občas provádí zcela nelogické a mimoběžné akce. Jen  se zde – samozřejmě – častěji mluví, respektive zaznívají nejrůznější „remixy“ více i méně známých básní. Někdy asociativní, jindy tematické.

neděle 12. září 2021

Mikulka: 100 nejkrásnějších českých básní (MDP - Divadlo Komedie Praha)

Trocha poezie...


Před závorkou: inscenace je to sympatická a povedená a rozhodně patří k těm, které mohu bez sebemenších výčitek svědomí nabídnout jako odpověď na otázku, kterou mě občas potrápí kamarádi nebo známí: „na co se mám jít v Praze podívat?“

čtvrtek 9. září 2021

Mikulka: Vzpomínky na Togoland (Handa Gote, Alfred ve dvoře)

Na scéně jsou dva etničtí Češi, jedna Čechoafričanka a jeden Afričan. Dlouho to vypadá, že půjde jen o  rozehrávání zábavně falešného dokumentu, který v těch nejrůžovějších možných barvách vykresluje alternativní historii, v níž bylo Československo koloniálním státem: (Versaillská konference mu nadělila původně německé Togo). Pak ale přijde zlom, ve kterém účinkující divákům sdělí - s náležitě jedovatou ironií -, že téma „kolonialismus“ bylo zvolené jen proto, že se Handa chtěla dostat na prestižní berlínský festival. Načež následují pasáže, v nichž se parafrázuje (nebo možná dokonce přímo cituje) dílem dokonale korektní newspeakové plácání a dílem proslov maskovaně rasistický. A do toho dvojice performerů s černošskými maskami přihazuje nehezké zážitky - velmi konkrétní - s českými spoluobčany.

středa 8. září 2021

Švejda: Vzpomínky na Togoland (Handa Gote Research & Development - Alfred ve dvoře)

Handa Gote Research & Development si ve své nejnovější inscenaci Vzpomínky na Togoland utahuje ze zhoubného trendu tzv. euroinscenací, postavených na „správných“ a „záslužných“ tématech, na které se dobře získává grantová podpora a s nimiž pak divadla směle obrážejí nejrůznější mezinárodní festivaly. Soubor upíná pozornost zejména na dnes velmi oblíbené dokumentární divadlo, které se – stručně řečeno – snaží o co nejvěrohodnější a nejautentičtější postižení reality. Jako prostředek mu k tomu slouží mystifikace o československé kolonii v Africe, Československém Togu, od jehož vzniku loni údajně uběhlo sto let.

pondělí 6. září 2021

Mikulka: Vražda ing. Čerta (Studio Hrdinů Praha)

Nová inscenace Ivany Uhlířové je adaptací snímku, který bývá označován za první český feministický film. Feminismus je jako téma připomenut i v úvodním textu v programu. Dala se čekat podívaná přinejmenším provokativní.

neděle 5. září 2021

Mikulka: Ztracené iluze (Divadlo Na zábradlí Praha)

Lesk a bída velkého příběhu


Balzacovy Ztracené iluze sice nabízejí velký příběh, základní dějová linka románu ale zas tak moc komplikovaná není: ambiciózní venkovský literát přijede do Paříže, záhy vymění to, čemu se dnes říká „osobní integrita“ za bleskový úspěch a pak stejně rychle podlehne vlastním chybám i intrikám okolí. Podstatnější je detailně a s jedovatým postřehem vykreslené prostředí, nepřehledná spousta portrétů a mikropříběhů, do jejichž sítě je protagonista beznadějně vpleten.

sobota 4. září 2021

Mikulka: Buchty a loutky oslavily třicátiny

Buchty a zázraky


Buchty a loutky včera oslavily třicátiny. Což je u malého nezávislého souboru výdrž skoro zázračná. Navíc slaví v plné sebeironické síle, což prakticky dokázala premiéra veselého autobiografického kusu Hodný a zlý prezident. Možná to tedy byla jen předpremiéra, ale vem to čert, na nejasnosti tohoto typu už si jeden za ta dlouhá léta zvyknul.