Mikulka: Regiony Hradec Králové (čtvrtek 25.6.)

Bratislavské bábkové divadlo: Neskutočné príbehy Mórica Beňovského
Mariborské loutkové divadlo: Janek ježek

Mikulka: Regiony Hradec Králové (středa 24.6.)

La Boite à sel: Bad Block
Divadlo Petra Bezruče: Baníček, ale, ale, ale
Muziektheater BOT: Brass

Mikulka: Regiony Hradec Králové (úterý 23.6.)

Damúza: Deset dvacet, brácha v břiše!
Klicperovo divadlo: Kabaret Königgrätz
Klicperovo divadlo: Portrét dámy

Mikulka: Regiony Hradec Králové (pondělí 22.6.)

FRAS: Obr
Buchty a loutky: Janek Chlubil
Velbloud v zemi nikoho

Mikulka: Regiony Hradec Králové (neděle 21.6.)

Jihočeské divadlo: Richard 3, 2, 1...teď!
El Patio Teatro: Entrañas / Nitro
Drak: To je hračka!
Electric Circus: The Glowing Pickle Bar

Mikulka: Regiony Hradec Králové (sobota 20.6.)

Zlatovláska – Divadlo jednoho Edy
Orfeus a Eurydika – Divadlo na cucky
Krabat - Drak
Delikatesa – Mikro-teatro

Mikulka: Festival Regiony (pátek 19.6.)

A Macbeth Song - The Tiger Lillies / La Perla 29

A Macbeth Song – O tom, že britská kabaretně šramlová kapela Tiger Lillies má šmrnc a výrazný divadelní potenciál, asi nebude sporu. O tom, že Macbeth je celkem slušná hra, asi taky ne. Otázkou ovšem je, jak tyhle dvě kvality spojit, aby výsledek dával smysl a divadlo si s výrazně vizuálně stylizovaným hudebním vystoupením nepřekáželo. V inscenaci barcelonského divadla, která byla hlavním zahraničním lákadlem 31. ročníku Regionů, se to podařilo tak napůl.

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (neděle 14.6)

(power)POINT - Companyia Jordi Bertran
THE HOUSE - Sofie Krog Teater
CRACKS - Divadlo Continuo
FAMOUS PUPPET DEATH SCENES - The Old Trout Puppet Workshop

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (sobota 13.6)

PÍŠU TI, PÍŠU - Divadlo Radost
POPELKA - Miza in Scena
TEMPO - Kalle Nio & Fernando Mělo
QUACKSALVER - Sofie Krog Teater

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (pátek 12. června)

PELECH - Kolektiv TMEL
SÚDRUH DISIDENT - Divadlo Lab, VŠMU Bratislava
MARYŠA VÁVROVÁ - Bažantova loutkářská družina
POEMES VISUALS - Companyia Jordi Bertran

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (čtvrtek 11. června)

VĚTROPLAŠI - Naivní divadlo Liberec)
ARCTIC TALL TALES - La ruée vers l´or
VELKÁ SMŮLA - Musashi Entertainment Company
TRANSPORT: DEPARTURE - Lutkovno gledališče Ljubljana
KYTICE - Divadlo loutek Ostrava
U?-BU! - Teatro Matita

Mikulka: Skupova Plzeň 2026 (středa 10.6.)

nebenbei: Natura kultura
Buchty a loutky, Collegium Marianum: Sluneční koupel
Lutkovno gledališče Maribor: Transport - Cargo
R405: Plechovka, maják a ryba

Mikulka: Nečekané vítězství polsko-české unie ve III. světové válce (Národní divadlo - Teatr im. Juliusza Słowackiego w Krakowie)

Nečekané vítězství českého divadla

V uzavřeném prostoru kdesi v Orlických horách se v roce 2033 sejde šest „skvělých mozků“, které mají za úkol vymyslet způsob, jak zachránit Evropu před ruským útokem. Tři Poláci a tři Češi. Plus jedna umělá inteligence.

Mikulka: Trpaslíci (Studio Hrdinů)

„Jsme karikaturou smysluplného bytí“

Nejsem si tak úplně jistý, čím to bylo, ale vlastně mě to představení bavilo. Čímž rozhodně nechci říci, že bych tomu, co zhruba hodina a půl předváděla na scéně Studia Hrdinů trojice Pavlína Štorková, Jan Bárta a Jan Jankovský rozuměl. Ostatně dost silně pochybuji, že na tom někdo jiný v hledišti mohl být o moc lépe.

Mikulka: Noc tribádek (Divadlo pod Palmovkou)

Proč, proč, proč, proboha, proč?

Pokud se v průběhu představení objeví tzv. „divadlo na divadle“, ve kterém je zparodovaná herecká šmíra, je poněkud na pováženou, když tahle scéna silně připomíná to, co ti samí herci předvádějí v pasážích v nichž vyrábějí legraci jaksi „doopravdy“. Smysl ani úroveň celkově dosti truchlivé podívané přitom zcela jistě nezachrání, že se atmosféra v závěru ve dvou scénách bez valného odůvodnění změní - to když se režisér přestane snažit o přímočarou řachandu a pokusí se navodit poněkud melodramatické vážno.

Mikulka: Služebnictvo (Dejvické divadlo)

Několik postav trochu tápe

Dejvická inscenace Služebnictvo po většinu doby plus minus zachovává základní obrysy Marivauxovy rokokové vztahovky odehrávající se v prostředí blíže neurčeného knížecího paláce. Ve finále si však nečekaně vezme slovo připsaná postava cizí šlechtičny a spustí procítěný proslov o zničeném světě, oceánech v plamenech, příchodu nového světa atd., přičemž zdůrazní, že právě tohle je realita, před kterou se nelze ukrýt do bezpečí neustále opakované vztahové komedie. Pokud by snad někdo v hledišti nechápal, že jde opravdu do tuhého, režie ho důrazně trkne stále sílícím temným hučením, které nakonec celý prostor akusticky převálcuje.

Mikulka: Divoká kachna (Národní divadlo Brno

Kachna à la thèse

Už dlouho se v českém divadle neobjevila inscenace tak silně - jak se říkává - vyhajpovaná jako Fričova Divoká kachna v Národním divadle Brno. Stalo se tak ovšem z velmi dobrých důvodů: Jan Frič a dramaturgyně Marta Ljubková za sebou mají úctyhodnou sérii titulů, ve kterých prokázali, že dovedou ze zastaralého nebo dokonce domněle nehratelného textu vyloupnout živé jádro a neprvoplánově, ale účinně se dotknout aktuálních témat (viz Vassa Železnovová, Krkavci, a také Bakchantky, na kterých se Ljubková nepodílela).

Mikulka: Cirkopolis 2026 (In difference)

Kolo, kolo

Ve středu se na Cirkopolisu dočkali příznivci „opravdického“ cirkusu. V Arše se představila dvojice francouzských artistů Jef Everaert & Marica Marinoni s akrobatickou show In difference. V jednom ohledu nicméně tahle jinak vcelku očekávatelná podívaná překvapivá byla: ještě nikdy jsem neviděl novocirkusovou inscenaci, která by byla založená výhradně na práci s Cyrovým kolem.

Mikulka: Cirkopolis 2026 (Viktor Černický - Pneu)

Ztraceni mezi pneumatikami

Srovnávání může být někdy docela kruté. Inscenace Pneu renomovaného domácího tvůrce Viktora Černického se na programu festivalu Cirkopolis hrála v těsném závěsu za trochu podobně založenou pohybovou groteskou L’Homme Canon - a rozdíly byly do očí bijící.

Mikulka: Cirkopolis 2026 (Toute Rien, L’Homme Canon)

Kdo zaváhá, prohloupí

O zimním novocirkusovém festivalu Cirkopolis jsem tady (i jinde) psal již mnohokrát, a skoro vždycky bylo součástí textu radostné mručení nad dramaturgií, která opakovaně nabízí relativně málo známé, na první pohled třeba nenápadné, přitom ale skvělé a originální tvůrce. Letos má Cirkopolis za sebou dvě první položky a v mručení lze pokračovat: dvojice představení Tout Rien (Cie Modo Grosso) a L’Homme Canon (Rémi Luchez) se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední roky v rámci nového cirkusu viděl.