Voska: Ještě chvilku (Národní divadlo)

Tvůj táta je divadlo

Dvě starší ženy, Věra a Květa (Johanna Tesařová a Jana Preissová), přicházejí pozdě na velevážnou operu. A protože jsou to dámy od rány, jejich vstup do hlediště je tak halasný, že představení musí být zastaveno. Věra se pustí do plamenné diskuze s osazenstvem divadla, a až teprve když se dosyta vypovídá, může se hrát dál. Tedy, jen na chvilku. Technici totiž zjistí, že někam zašantročili stroj na sny. Najdou ho pod Květiným přístavkem, dostane se do rukou zmíněným dámám – a pak už se dějí věci.

Dubský: Bílá Voda (Městské divadlo Brno)

Dramatizace románů Kateřiny Tučkové se na českých jevištích zabydlely, takže není divu, že její nejnovější dílo Bílá Voda se divadelní verze dočkalo již necelé dva roky po vydání. Ve světové premiéře ji uvedlo Městské divadlo Brno, ještě v této sezoně se objeví i na prknech pražského Národního divadla.

Škorpil: Uvnitř banánu (Divadlo Na zábradlí)

V zásadě bych na okraj inscenace na motivy knihy Pavla Klusáka Uvnitř banánu mohl napsat něco podobného, co jsem poznamenal už v reakci na Medvěda s motorovou pilou. Obě inscenace mají obdobná pozitiva i negativa. Na jedné straně stojí tentokrát herectví Davida Petrželky, Kateřiny Císařové a Anny Kameníkové, muzikálnost většiny obsazených a hudba Martina Kyšperského r/evokující kreace muzikálních outsiderů a exotů.

Dubský: Hamlet + Vyhubyt (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Hamlet

Režisér Pavel Khek Shakespearovu nejslavnější tragédii pro účely hradecké inscenace rázně osekal; vystačí si s osmi postavami, zmizeli Rosencrantz s Guildensternem, Fortinbras, hrobníci či herci. Hamlet je pojat jako rodinné drama, Khek ho nečte přes nějaké konkrétní téma, ale spíše se snaží prokreslit nezdravé vztahy mezi postavami, jež jsou zhusta založeny na touze ovládat či generačním nepochopení.