sobota 23. prosince 2017

Vánoční rozjímání Martina J. Švejdy

Ptal jsem se jednoho svého přítele, co říká současnému českému divadlu. Odpověděl mi, že nikdy na tom nebylo tak dobře, jak je na tom teď. Jiný můj přítel mi ale odpověděl, že současné české divadlo se nachází v té největší krizi od Listopadu ´89.
Myslím, že oba mají pravdu.

pátek 22. prosince 2017

Švejda: QED (Činoherní klub)

Ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka u příležitosti nastudování QED Petera Parnella uvedl: "Po rozsáhlých projektech, jako byli Kati a Tanec bláznů je tato inscenace takové vykročení do komornějšího prostředí. Svým způsobem je to pro divadlo jistá úleva."
De facto monodrama o americkém geniálním fyzikovi Richardu Feynmanovi (1918-1942) je hereckou beneficí Vladimíra Kratiny.

středa 20. prosince 2017

Mikulka: Vražda krále Gonzaga (Dejvické divadlo)

Otázky nad dvojitou vraždou


Jiří Havelka nazkoušel s půlkou souboru Dejvického divadla (tou, která se nepodílela v Jatkách na Honey) hodně ambiciózní inscenaci. Je to zvláštní kus. Z Vraždy krále Gonzaga by totiž klidně mohly být dva samostatné „dokumentární“ tituly: jeden o dejvických hercích, respektive o tom jak vidí sami sebe, a ten druhý o vraždě Alexandra Litviněnka, příslušníka ruské tajné služby, který na veřejnost vynesl řadu třaskavých informací o tom, jak tato organizace funguje a čím se zabývá.

úterý 19. prosince 2017

Dubský: Kalibův zločin (Východočeské divadlo Pardubice)

Když před časem inscenoval Břetislav Rychlík v Pardubicích Konec masopustu, jednalo se o jeden z nejvýraznějších počinů Východočeského divadla za posledních několik let. Připravovaný Kalibův zločin (Rychlík se kromě režie podílel i na dramatizaci Raisova románu) tak vzbuzoval velké naděje.

neděle 17. prosince 2017

Mikulka: Traktát o stepním vlku (A-Studio Rubín)

Kačena light


Necelé dva týdny po premiéře v Horáckém divadle Jihlava má Jan Kačena, jeden z nejnepolapitelnějších českých divadelníků, na kontě další titul na spořádanější scéně, než u něho bylo v posledních letech obvyklé. A-Studio Rubín samozřejmě není kamenné divadlo v běžném slova smyslu, ale je to scéna, která je i ve svém postkolečkovském období docela pohodlně usazená v profilu místa, kam se chodí spíš za zábavou než za nesrozumitelnými ujetostmi.

sobota 16. prosince 2017

Švejda: Večer tříkrálový (BodyVoiceBand - Venuše ve Švehlovce)

Zuzana Burianová vychází ve svém výkladu Shakespearova Večera tříkrálového ze vstupního monologu knížete Orsina, který hovoří o prchavosti lásky, poukazuje přitom na to, že "láska žije z hudby". Prchavost pak vtělí do jednoho ze scénických leitmotivů - nafukovaných a vypouštěných balónků; hudba se - i s ohledem k trvalé náklonnosti BodyVoiceBandu k hudbě - stane jedním z pevných výrazových prostředků inscenace; a složitost a proměnlivost partnerských (milostných) vztahů hlavním tématem.

pátek 15. prosince 2017

Kolařík: Pekingská kachna (Stará Aréna Ostrava)

Na projekčním plátně pozorujeme mladého muže v bílé košili s černými kalhotami a dvěma igelitovými nákupními taškami, jak se vytrvale staví do cesty projíždějícím tankům. Tedy těm, jež se 4. července 1989 podílely na masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu a krvavě potlačily snahu čínských občanů nasměrovat totalitní režim k demokracii. (Dění na plátně přibližuje situaci z 5. června v ranních hodinách, kdy se tanky snažily náměstí opustit.) Po skončení projekce se na hrací ploše tvořené šesti různě rozmístěnými bílými obdélníky objevuje Lukáš Adam, k nerozeznání od muže s igelitovými taškami ze záznamu. Chvíli po něm vstoupí na jeviště dvě dívky a dva muži, jež představují příslušníky státní moci.

středa 13. prosince 2017

Švejda: Špinar v ND v polovině svého šéfování

Daniel Špinar je v polovině svého funkčního období uměleckého šéfa činohry Národního divadla.

Činohra pod jeho vedením uvedla - ponecháme-li stranou úvodní V rytmu swingu buší srdce mé, které ještě náleželo pod patronát bývalého šéfa Michala Dočekala - osmnáct inscenací (Spolu/Sami; Modrý pták; Láska a informace; Manon Lescaut; Jako břitva /Němcová/; Experiment myší ráj; Sen čarovné noci; Tři sestry; Dotkni se vesmíru a pokračuj; Pýcha a předsudek; Spalovač mrtvol; Na moři, zírám nahoru; Krvavá svatba; Křehkosti, tvé jméno je žena; Mlynářova opička; Jsme v pohodě, Noční sezóna, Maryša), které nastudovalo osm režisérů, resp. režijních dvojic (Špinar - 7x, Pácl - 3x, Mikulášek - 2x, Tejnorová, Havelka, Frič, SKUTR, Holiček), obměnil se herecký soubor (byl doplněn především mladšími herci), dramaturgie, po dvou letech došlo k vyměně kmenového režiséra (místo Pácla přišel Frič).

Zde několik rekapitulačních výkřiků:

Mikulka: Osamělost komiksových hrdinů (NoD Roxy)

Seděl takhle jednou Superman s Batmanem na střeše...


Nejdřív malý coming-out: ani jednoho ze superhrdinů, o kterých pojednává inscenace Janka Lesáka a Natálie Preslové, jsem nikdy neviděl na vlastní oči. Dokonce ani v kině nebo v televizi ne. Nic zásadního proti Supermanovi, Batmanovi, Hulkovi, Catwoman a dokonce ani proti robotovi r2d2 nemám, prostě mi tenhle sektor popkultury nikdy nepřišel moc lákavý. Takže se omlouvám, pokud mi v představení, kde se těchto pět figur setká, uteklo něco podstatného. Ale odhaduji, že toho nejspíš zas tak moc nebylo, hraje se totiž primárně na témata „obecně lidská“ a superhrdinové tomu dodávají efektní rámec.

pondělí 11. prosince 2017

Švejda: Racek (Divadlo v Dlouhé)

Racek dua SKUTR, první inscenace v jejich novém domovském působišti, Divadle v Dlouhé, sklidil po květnové premiéře spíše rozpačitý ohlas. Myslím ale, že jde o příjemné překvapení.
Dalo by se sice poukázat na to, že si SKUTR vzal na úvod až příliš velké sousto, že neměl zapomenout na roli dramaturga (alespoň v programu k inscenaci není uveden), který by ho především upozornil na přebytečnou houštinu významů, jež se snaží (prostřednictvím nejrůznějších, nejednou klopotných, gest a pohybů) do inscenace dostat, a že je také vlastně zbytečné diváky (v programu) interpretačně nasměrovávat explikací, upozorňující na jejich čtení Čechovovy hry skrze Nižinského proslulou choreografii Faunova odpoledne - jejich divadelně syntetické pojetí (s akcentovanou tanečně gestickou a pohybovou složkou) obstojí i bez toho (jen ten výklad Trigorinovy homosexuální náklonnosti k Treplevovi, který bych  klidně oželel, by zřejmě zůstal nesrozumitelný).

Švejda: Za Evou Šormovou

Kdo někdy psal lexikografické heslo, zajisté mi potvrdí, že jde o žánr všech žánrů. Autor musí své vyčerpávající informace, které k danému předmětu či osobě shromáždil, vtěsnat do několika málo řádků, musí psát přesně a věcně, vážit každé slovo a upozadit vlastní, subjektivní hodnocení (a přesto ho do hesla nějak dostat). Musí myslet na to, že je tím, kdo píše pro "věčnost" a tvoří historii, neboť se v tu chvíli stává hlavním odborníkem na dané téma, z něhož po mnoho a mnoho let budou ostatní čerpat.
Kdo někdy nahlédl do zákulisí vzniku slovníku, ví, jakou zásadní úlohu hraje jeho hlavní redaktor, který musí příspěvkům rozličných autorů vtisknout jednotný ráz, musí uchovat jeho faktografickou integritu, a údaje, vložené do bibliografických oddílů, znovu a znovu, do omrzení prověřovat.

čtvrtek 7. prosince 2017

Švejda: Maryša LIVE (DAMÚZA - kavárna Ňáký kafe)

Bylo-li o Mikuláškově Maryše v ND řečeno, že je osekána na dramatickou dřeň, je Maryša LIVE Štěpána Gajdoše, hraná pod hlavičkou DAMÚZY v pražské nuselské kavárně Ňáký kafe, osekána rovnou jen na tři dramatické situace: naléhání rodičů na Maryšu, aby si vzala Vávru (odehrává se vlastně již v okamžiku svatby), návrat Francka z vojny a Maryšino ocitnutí se v kleštích, kterým je vystavena ze strany Francka (nabízí jí útěk do Brna) a Vávry (vyhrožuje zabitím Franckovi) a závěrečné "sezení u kafe".

Švejda: Šumava láska (Chemické divadlo - Venuše ve Švehlovce)

Šumava láska je vizuálně zatím nejpřesvědčivější inscenací Chemického divadla. Výtvarný cit Vojtěcha Bárty pro scénické obrazy, genius loci Venuše ve Švehlovce a nálada magické, zachmuřené Šumavy se v ní dobře potkávají. Režisér využívá celého prostoru sálu, kouzlí především se světlem a tmou (pomáhá mu přitom náladotvorná hudba Jakuba Kudláče), jeho obrazy nejsou scénograficky náročné, jsou spíš úsporné, dává jim ale čas vyznít - zapůsobit. Na inscenaci se dobře dívá.

úterý 5. prosince 2017

Etlíková: Bůh je žena (Horácké divadlo Jihlava)

Návštěva Horáckého divadla v Jihlavě je vstupem do světa, který si žije sám pro sebe. Už půl hodiny před představením bylo foyer plné starších dam, tu a tam doprovázených muži v podobném věku. Vládla zde slavnostní atmosféra, jejíž pohodovost podporovalo útulné prostředí zrekonstruované divadelní budovy, všudypřítomné přátelské hovory o fenkách i o vnoučatech nad lákavě vypadajícími dorty a chlebíčky z divadelního baru a také mimořádně přívětivý personál. Byla jsem velice napjatá, jak dopadne setkání zdejšího publika s titulem Bůh je žena / Mesiáš je jeho dcera, který režírovali Jan Kačena a Loly Lolyová, z jejichž pražské tvorby mnohdy odcházejí s nepochopením, ne-li s rozčílením, i mnozí zkušení diváci.

pondělí 4. prosince 2017

Dubský: K letošnímu Ostravaru…

Při odjezdu z letošního ročníku jsem zažíval déjà vu, jelikož jsem Ostravu opouštěl se skoro totožnými pocity jako loni. Současné mapě ostravských divadel suverénně vévodí Komorní scéna Aréna; všechny tři festivalové inscenace byly svým způsobem divadelním zážitkem. I když se to neustálým omíláním stává již trochu otravným, znovu musím připomenout, že tak precizní herectví člověk během roku vidí jen málokdy.

Dubský: OST-RA-VAR 2017 (sobota 2.12.)

Národní divadlo moravskoslezské: Obyčejný život
Divadlo Petra Bezruče: Kráska z Leenane

Švejda: Na protest (Husa na provázku)

Nad jednou inscenací a jejím režisérem


Vladimír Morávek se inscenací Na protest. Pokoj lidem dobré vůně loučí s Husou na provázku. Připomeňme: na jaře tohoto roku soubor ve svém dopisu odmítl pod Morávkovým vedením dále pracovat a Morávek se nakonec rozhodl z divadla odejít. Na protest je Morávkovou reakcí na tuto situaci. Vytváří k ní pararelu osudem hlavního hrdiny Bulgakovova Divadelního románu, využívá ale i dalších aluzí.

neděle 3. prosince 2017

Kykalová: OST-RA-VAR 2017 (sobota 2.12.)

Divadlo Petra Bezruče: Kráska z Leenane


Oba víkendové festivalové semináře probíhaly v porovnání s tím pátečním o poznání živěji. Z prostoru Kavárny Staré arény, kde jsme jakožto mluvčí seděli na malém pódiu, jsme se v sobotu přesunuli do neformálnějšího uspořádání Klubu Divadla Petra Bezruče. Příspěvky se zaměřily mnohem konkrétněji na určitý aspekt nebo téma a snažili jsme se přitom studenty podnítit k diskusi přímo položenými otázkami či záměrně přehnanými tezemi. Povedlo se, diskutovalo se mnohem více a na nedělním, komornějším semináři v Divadelním klubu Jiřího Myrona došlo i ke konfrontaci kritiků s ostravskými studenty na téma obecného smyslu kritiky, když jedna z přítomných o dané inscenaci prohlásila, že není určena kritikům.

Dubský: OST-RA-VAR 2017 (pátek 1.12.)

Komorní scéna Aréna: Vyrozumění
Divadlo Petra Bezruče: Velký sešit

sobota 2. prosince 2017

Kykalová: OST-RA-VAR 2017 (pátek 1.12.)

Komorní scéna Aréna: Vyrozumění


V pátek proběhl první rozborový seminář, na němž se dostalo ocenění především inscenaci Obraz, přičemž byl jako již tradičně vyzvižen herecký soubor Komorní scény Aréna a jeho kontaktní herectví. V porovnání s jinými inscenacemi hry Yasminy Rezy diskutující uvítali především vážnější, až existenciální polohu Štěpánkova pojetí, jež nezůstalo u konverzační komedie. Druhým velkým tématem se stala inscenace Teď mě zabij, hraná ve zkušebně NDM. Ta rozdělila publikum do dvou táborů: na ty, kterým přijde neetické naturalisticky napodobovat postižené lidi a na ty, kteří věrné herecké výkony (především Roberta Finty v hlavní roli) naopak obdivovali.

Etlíková: OST-RA-VAR (středa 29.11.)

Vánoční mánie


Drama Alexandra Vveděnského Vánoce u Ivanovových svou hravou iracionalitou připomíná texty Daniila Charmse, o nichž jsem se několikrát přesvědčila, že dokážou bavit publikum i v případě velmi nevýrazných inscenací. Tým Pavla Gejguše podobných kvalit Vveděnského textu nezneužívá, ale pečlivě ho vykládá. Postavy, které dramatik v mnoha případech označuje bez ohledu na věk jako „holčičky“ a „chlapečky“, žijí v této interpretaci ve společnosti sužované závažnou bipolární poruchou.

Švejda: Hotel Evropa aneb Antikrist (Burgtheater Wien - PDFNJ 2017)

Zastavím se pouze u jednoho místa Nunesovy inscenace "volně podle Josepha Rotha": u zhruba dvacetiminutového výstupu - monologu jedné postavy (jednoho herce), který přijde zcela nečekaně a neústrojně v závěru představení a který se v lehce zabavném, divácky stravitelném tónu věnuje aktuálnímu tématu uprchlíků. Ten výstup myslím svědčí o jedné věci: jak dalece jinde je německé divadlo než to české.

Pokorná: OST-RA-VAR 2017 (středa 29.11.)

Divadlo Mír: Mátový nebo citrón aneb Lupič v nesnázích


Groteska francouzské autorské dvojice Patrick Haudcoeur a Daniell Navarro-Haudcoeuro nás zavádí do prostředí divadla, kde nervózní herci nacvičují novou hru. Premiéra se má uskutečnit již za tři dny, jenže účinkující neumí své party, chodí si na jeviště jak chtějí a místo pořádné práce vymýšlejí nepříliš vtipné gagy. Ve druhé polovině představení jsme pak diváky premiéry, která se nepovede opravdu se vším všudy.

pátek 1. prosince 2017

Hrdinová: OST-RA-VAR 2017 (čtvrtek 30.11.)

Bílé divadlo: Já, já toho věštec od Beskyda lidu


Druhý den Ost-ra-varu vyčerpal festivalové diváky natolik, že na večerní představení Já, já toho věštec od Beskyda lidu dorazili do Staré Arény jen nejvytrvalejší, respektive ti, kteří dobře vědí, že na produkcích Bílého divadla rozhodně spát nebudou. A taky že nespali. Ti, co to vzdali, mají čeho litovat.

Dubský: OST-RA-VAR 2017 (čtvrtek 30.11.)

Divadlo Petra Bezruče: PS:…odepiš
Národní divadlo moravskoslezské: Teď mě zabij
Komorní scéna Aréna: Smíření
Národní divadlo moravskoslezské: Hodina před svatbou

Kykalová: OST-RA-VAR 2017 (čtvrtek 30.11.)

Komorní scéna Aréna: Smíření 


Největším zážitkem druhého festivalového dne bylo Smíření v Aréně. Benešovy dekrety jsou kontroverzním obdobím naší historie – český národ v něm nefiguruje jako oběť, nýbrž jako krutý mstitel. Jak se s touto historickou vinou vyrovnat?