Shakespeare měl syna Hamneta, který zemřel ve věku 11 let. Existují teorie, které tvrdí, že pomníček mu otec vystavěl v Hamletovi. Představte si tedy, že v Hamletovi postavíte na scénu Shakespeara, který bude tak nějak horečnatě snít o svém mrtvém synovi a o Hamletovi zároveň, pak taky – logicky – kupu dětí, které budou tu a tam procházet přes scénu (pokud možno pomalu a pozpátku), staré (zpomaleně cupitající) sluhy, kteří se budou starat o blouznícího barda, nějaké ty symbolické postavy... jo a taky samozřejmě Hamleta, Ofélii, Polonia a spol.
Bude to dávat smysl, bude to krásný sen jednoho okamžiku, bude to pocta velkému dramatikovi a jeho jistě vznešenému utrpení i básnickému géniu. Bude to dojímavé a podstatné a bude to KRÁSNÉ. Jen to moc nebude Hamlet, protože odsledovat pod vší tou mizanscénou jeho příběh prakticky nepůjde.
a není opera od toho, aby byla právě krásná? Myslím, že srovnání s činohrou trochu nesedí.
OdpovědětVymazata není snad Hamlet od toho, aby se zde ušlechtile tlumočily verše avonské labutě?
OdpovědětVymazat(pusť si libovolný rozhovor s panem režisérem na libovolné téma a pochopíš)
právě že na tom srovnání to lépe vynikne.
+ mě nevadí ta nadstavba jako taková, jen to že zmechaničtí, nemá dynamiku a po čase se stává jen nadbytečnou mlhou
A víte, že opera není "od toho, aby byla právě krásná"!? Je to divadlo jako každé jiné. Proč tedy oddělovat v tomto smyslu od sebe operu a činohru?
OdpovědětVymazat