sobota 11. dubna 2015

Švejda: Zásek (Dejvické divadlo)

Zásek, vymyšlený společnými silami hereckého týmu a režiséra Ivana Trojana, vychází z jednoduché, nijak sice původní, ale dramaticky vděčné a nosné situace: co se začne dít se skupinkou osob, s níž se zasekne výtah. Ano, dotyční se stávají podrážděnými, propadají panice a hysterii, prozrazují na sebe víc než by bylo za normálních okolností obvyklé - zkrátka: podléhají psychickému tlaku. Takové psychodrama se začne odehrávat.
Velmi dlouho to vypadá, že dejvická inscenace bude jen sledem odnikud nikam vedoucích mikrosituací. Tu vtipněji, tu křečovitěji rozvedených, těžících z pověstné herecké souhry souboru, do žádné podstatnější výpovědi se ale neskládajících. Zlom přijde až se dvěma delšími, Klárou Melíškovou a Martinem Myšičkou výtečně zahranými monology postav ve středním věku, "utahaných" životem (rodičovskými a pracovními starostmi). Najednou výtahový zásek získá nový/další význam, poukáže na skutečnost, že zlo či negativní atmosféru, které jsou kolem přítomné, si způsobují jen a jen lidé sami....
V tomto okamžiku, byť depresivním (po odvyprávěném vtipu, jak Mars potká Zemi), by pro mě inscenaci mohla skončit. Ivan Trojan ji však během dalších dvaceti minut - prostřednictvím jedné, dosud nenápadné postavy - vyvede k pozitivnějšímu, "humanističtějšímu" sdělení. Jde o poněkud nastavovanou kaši, řešení (vcelku decentně podané) je to ale takříkajíc legitimní i divácky "vstřícnější", které i Zásek odliší od jiných zdejších, černěhumornějších produkcí.
Trojanův režijní debut trpí jistými nedotaženostmi, zasloužil by si pevnější dramaturgickou ruku - v repertoáru DD však představuje (kýženě) trochu jinou, řekli bychom "jemnější" polohu.
(psáno z druhé předpremiéry)

Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme