The 7 Fingers: Duel Reality
Bêtes de foire: Décrochez-moi-ça
V hájemství nového cirkusu by se jen stěží našly odlišnější inscenace. Početný kanadský soubor The 7 Fingers ve velkém šapitó zaútočil na publikum bombastickou podívanou, podporovanou halasným popem pouštěným z nahrávky. Francouzské duo Bêtes de foire představilo svou záměrně vetešnicky ušmudlanou inscenaci o pár metrů dál v malém stanu a s podporou jednoho muzikanta, který střídal vrzavé housle s dětským bubínkem.
Duel Reality Bez okolků se přiznám: show à la Duel Reality jsou mi z hloubi duše protivná. Nejde o to, že by to snad bylo technicky špatné, v průběhu večera došlo na řadu obdivuhodných čísel; za všechny lze zmínit třeba dvojici na teeterboardu a dámu s obručemi. O to nepříjemnější je urputná snaha diváky zaplavit triviálně halasným hemžením a téměř neustále znějící uřvanou hudbou. Celé je to navíc dost ledabyle naraženo na kýčovitě zbanalizovaný příběh Romea a Julie - s tím důsledkem, že procítěná recitace Shakespearových veršů vyznívá v tomto kontextu dost toporně. A choreografované "bitky" znepřátelených týmů vyhlížejí trochu hloupě vždycky, bez ohledu na kontext i žánr.
Když na závěr Romeo zabije jednoho z protivníků (na přesnější určení postav nedojde), Julie nejprve usedavě zapláče, pak ale odhodlaně svlékne modré tričko, symbol klanové příslušnosti. Po ní to provedou i všichni ostatní a zamilovaná dvojice se tudíž může pustit do akrobatické scény nevybíravě podmáznuté čímsi na způsob romantického klavíru Jiřího Maláska. Po závěrečném vzdušném polibku se nad šapitó rozklene všeobecné usmíření a následuje děkovačka s písničkou, při které účinkující tančí společně s dojatými diváky. Ach jo. Chápu, že přesně tohle na velkou část publika zabírá, není to ostatně žádné cirkusové specifikum, no ale stejně. Ach jo.
Décrochez-moi-ça Přejít o kousek dál na Bêtes de foire znamenalo vyloženou úlevu. Minimalistické klaunérie prováděné s kamennou tváří, sebeironická hudební čísla, jedno jediné (technicky ovšem pozoruhodné) žonglérské číslo odehrané na improvizovaném stole. Nejvíc prostoru dostalo oblékání a svlékání nejrůznějších oděvů, hrátky s kloubouky a všelijaké chození po točně kolem dokola. Zní to jednoduše, ale mělo to atmosféru a bylo to fajn.
Tedy, ne že by Décrochez-moi-ça bylo dokonalé dílo, hluchých pasáží by se v téhle inscenaci našlo docela dost. Jenže málo platné, je to podívaná, která působí lidsky, a na rozdíl od vykalkulované efektnosti Duel Reality disponuje jakousi základní věrohodností.
více zde
foto festivalový web
o Letní Letné budu psát do SADu 2025/5
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme