čtvrtek 6. prosince 2012

Šotkovský: Není Arnošt jako Filip


GLOSA LEHCE AUTORSKOPRÁVNÍ
Petr Pavlovský se s zuřivou energií hodnou lepší věci (což je momentálně stav provázející většinu jeho – hlavně diskusních – vystoupení) pustil na iDN do „causy“ týkající se překladu Wildovy hry The Importance of Being Earnest (přečíst si jeho názory můžete zde, zde, zde a zde). To by ovšem za glosu nestálo, byť jeho patetické moralizující úvahy na toto téma jsou věru pozoruhodné.
Spíše se přiznám, že mě fascinuje postoj dědiců J. Z. Nováka, kteří jsou schopni žalovat překladatele za pouhé užití něčího překladu(!) samotného názvu(!) díla (Novák – Jak je důležité míti Filipa, Dominik – Jak důležité je mít Filipa). A to proto, že žijeme vcelku evidentně v epoše, kdy copyright v někdejším slova smyslu již zhynul, nebo právě dodělává. A to jednak kvůli složitě kontrolovatelnému šíření děl prostřednictvím internetu, jednak kvůli masovému rozmachu „uměleckého tvoření“, které je v 99 procentech jen více či méně umným sestavováním už existujících vzorců a panelů – romantická představa umělce jako jedinečné individuality, jehož dílo je (slovy autorského zákona) „jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora“, se jeví v praxi jako stále méně udržitelná (v populární hudbě je to už dosti zřejmé). Vracíme se ovšem k situaci historicky známé - kupříkladu alžbětinský dramatik se rozhodně cítil spíše jako součást čilého mezitextového navazování a čerpání z kolektivní zásobárny obrazů, situací a metafor, než jako „jedinečný tvůrce“.
K etické a právní stránce situace jen dva argumenty – první pregnantně použil Rudo Leška v diskusi s Pavlovským na iDN: „Každý divák vie, čo je Ako je dôležité mať Filipa. Priznaním autorského práva titulu preloženého diela ale staviame druhého prekladateľa do situácie, že nemôže divákom povedať, čo je vlastne predmetom jeho prekladu (nemôže predsa divákom hovoriť To je tá slávna Wildeova komédia, ktorá sa doteraz hrala pod titulom, ktorý bol preložený inak, ale nemôžem prezradiť ako) a situáciu nerieši ani uvedenie originálu, lebo nie každý vie anglicky a navyše čo s prípadom, keď je to z málo známeho jazyka.“ Ještě podstatnější je otázka druhá – ono Pavlovského „tak jedinečné, tak obdivuhodné a z překladatelského hlediska záviděníhodné“ „tvůrčí překladatelské gesto J. Z. Nováka“ je obyčejná substituce. Wildův název je založen na homonymní slovní hříčce mezi jménem Ernest a slovem earnest – je vcelku jasné, že českých jmen, která analogickou hříčku umožňují, je minimum (osobně bych řekl, že přesně jedno). Nejde tedy o výsostně originální kreativní řešení – jen o funkční a chytrý výběr z dosti omezeného počtu možností. Zdá se mi to jen krok od situace, kdy si někdo (abych si vypůjčil metaforu, která zazněla v zajímavé diskusi na toto téma na webu Okoun) bude chtít nechat ochránit copyrightem překlad anglického „London“ českým „Londýn“.

45 komentářů :

  1. Myslím, že Novákův překlad názvu má k jeho smůle trochu charakter "kolumbova vejce". Známe-li jeho řešení E(a)rnest=Filip připadá nám logické a jediné možné (což v důsledku je). Jiná věc ale bezpochyby byla na to přijít.
    Což ale nic nemění na tom, že nápad dědiců vést soud je kravina.

    OdpovědětVymazat
  2. Asi není moc co dodat, jen si dovolím podotknout, že ve Francii přinejmenším dva překlady využívají podobné slovní hříčky (L'Avantage d'être constant - Pierre Boutron, L'Importance d'être Constant - Pierre Laville) a nevím, že by někoho napadlo se přít o to, kdo s tím přišel první a kdo to smí používat.

    OdpovědětVymazat
  3. mně přijde absurdní i to dokola opakované,tvrzení, jak je to geniální nápad. ano, hříčka Ernest-earnest je jaksi převedena, ale kdyby se ta postava v české verzi jmenovala prostě Ernest, měli bychom o jeden vtip míň, ale o nic podstatného nepřijdeme. (odhlédneme-li od toho, že bychom nepřišli o nic, kdybychom tuto hru už nehráli, a nepřekládali, jak jsem naznačil dřív). mmch., pokládám rčení "mít Filipa" za hrozně archaické - za svého života, ani v dětství, jsem se nesetkal s nikým živým, kdo by ho aktivně použil - znám jen z literatury.

    OdpovědětVymazat
  4. CHVÁLA  BOHU,  COPYRIGHT  JEŠTĚ  ŽIJE   
    Odpověd´ Janu Šotkovskému  
     
    S Vojtěchem Varyšem plně souhlasím: titul „Je důležité mít Filipa“ je snad významný jako analogie originálního titulu, ale naprosto ne ve vztahu k příběhu. V této lehoučké komedii jméno protagonisty je vrtoch rebelující mladé ženy, která chce prosadit své emancipační usílí, a v tomto případě v iracionálně komické rovině. Tento titul by se dal nahradit něčím zcela jiným.
     Glosa pana Šotovského je pro mne daleko důležitější v jiném směru než v otázce titulu Wildeovy komedie. S čím naprosto nesouhlasím, jsou jeho zobecňující argumenty, zlehčující význam copyrightu jako takového. Copyright je především ochrana autorství, a bez něho by došlo k vážnému narušení, a snad i zhroucení současných kulurních struktur. Představte si následující situaci: Autor, který pracoval pár let na své publikaci, uzavře smlouvu s vydavatelem,  která mu zaručuje jisté procento z prodaných knih. Avšak bez copyrightu je tato smouva bezcenná, protože kdokoliv po jejím vydání ji může přetisknout bez autorského honoráře. Ovšem, postihlo by to nejen autora, ale i svědomitého vydatele, který by nakonec neuniknul bankrotu. Profesionální autoři, kteři jsou závislí na příjmu z publikací, by prostě zmizeli z povrchu zemského, a publikační činnost by se stala  jenom koníčkem finančně nezávislých jedinců. Naštěstí tvrzení pana Šotkovského, ”že žijeme vcelku evidentně (!) v epoše, kdy copyright v někdejším slova smyslu již zhynul, nebo právě dodělává,” neodpovídá skutečnosti. Copyrightové zákony se v zásadě dodržují, a to dokonce mezinárodními smlouvami, nežkoli aby vymizely. A existují agentury, které se specializují na sledování jejich porušování a stíhání nezákonného pirátství.
    Proti   “nekontrovalnému šíření děl prostřednictvím internentu”  se vydavatelé v poslední době úspěšně brání, a nejsou to jen vydavatelé knih, ale i novin, a to  zakodováním přístupnosti. Kdyby pán Šotkovský. měl pravdu, těžko by se daly vysvětlit statisicové, ba milionové honaře (v USD), které špičkoví autoři v součastnosti v různých zemích pobírají.
     Jsem na rozpacích, jak reagovat na sdělění, že cypyright zahynul i kvůli “masovému rozmachu uměleckého tvoření, které je v 99 procentech jen více či méně umným sestavováním už existujících vzorců a panelů. “ Může mi pisatel dát příklad  j e d i n é   knihy, která je z 99% závislá na takových prefabrikátech? Spokojím se i s 90ti, ba 80ti, i 70ti procenty. Intertextualita je ovšem něco podstatně jiného, než za co ji pan Šotkovský považuje. Aby to fungovaklo, je k tomu třeba značné originality, nejde o mechanické sestavování existujících modelů. Hra v šachy se skládá z naprosto z neměnných principů. Ale ani jedna partie není stejná, a je rozdíl mezi reakreačními šachisty a velmistry. Znám šachové amatéry, kteří si přehravají opakovaně známá utkání velmnistrů čistě jako estetický zážitek. Číst skvěle napsaný román, založený na intertextuálním principu, je podobná záležitost. S nedodržováním copyrightu to ovšem všechno nemá vůbec co dělat.
    Stejně naprosto pochybné je jeho tvrzení, že   „romantická představa umělce jako jedinečné individuality, jehož dílo je (slovy autorského zákona) jedinečný výsledek tvůrčí činnoosti autora, se jeví v praxi stále méně udržitelný “   Od doby romantismu kult geniálního tvůrce se spíše zvýšil než snížil .Přední autoři, malíři či hudebníci se těší úctě, o níž se jejím předchůdcům ani nesnilo. Třeba Hayden nosil ještě livrej, dnes i hudebníkovi se zlomkem jeho talentu se dostává všeobecné úcty. Autoři jsou pasování na rytíře, dostavájí Nobelové ceny, mají přístup do nejvyšších společenských kruhů, a někteří jsou i národními hrdiny.  Odkaz na alžbětínskou dobu rovněž dává málo smyslu. Shakespeare  byl Shakespeare, protože dovedl geniálním způsobem přetvořit známé příběhy. O většině ostatních, co o to usilovali, jsou jen poznámky pod čarou.
    Na závěr: Internet  sice copyright zproblematizoval, ale chvála bohu, ještě žije.
     
     
     
     
     

    OdpovědětVymazat
  5. Vážený pane Trenský,
    neříkám, že autorské výkony už nejsou chráněny, říkám, že jejich ochrana je a po mém soudu bude stále problematičtější. Že se vydavatelé knih a novin jakož i filmoví a hudební producenti, internetovému pirátství brání, je jasné. Zda úspěšně, je otázka jiná. A samozřejmě je rozdíl mezi filmem a hudebním nosičem, které lze zkopírovat de facto v totožné kvalitě, a knihou či novinami.
    Věru jsem neměl na mysli rafinované hráče na intertextuálním poli, když jsem - asi nepřesně - mluvil o vzorcích a panelech. Připusťme ovšem, že umělecká tvorba je fenomén společensky mnohem rozšířenější, než tomu bylo třeba před sto lety. A jelikož, jak říká můj oblíbený esejista, je "počet lidí a myšlenek ve velmi nepříznivém poměru", naprostá většina toho, co se "vytvoří", není plod originální kreativity - ale více či méně vědomá a více či méně zručná aplikace jistých žánrových a stylových vzorců, norem a schémat. 
    Jistěže Shakespeare byl génius. Byl ovšem zároveň námezdní řemeslník, který si s originalitou hlavu nelámal. Vyvracíte něco, co netvrdím - odkazem na alžbětinskou dobu jen naznačuji, že tvořivost nijak nesouvisí s tím, je-li právně chráněna či ne.
    Celý pasus o copyrightu měl v mém textu jediný účel - naznačit, že je stále složitější chránit práva jednotlivých autorů a že se značným kvantitativním rozmachem umělecké tvorby je otázka "chránitelné původnosti" rovněž stále složitější. A že je v takové chvíli absurdní chtít soudně stíhat použití jednoho jediného cizího "dobrého nápadu", nadto autorského maximálně zpola.

    OdpovědětVymazat
  6. S tím zásadně souhlasím. Ale Váše glosa, snad nechtěně, vyzněla dost jinak. Nevím, jaká je motivace dědiců J.Z. Nováka. Snad jde jim o úctu k jeho památce, snad jim jde do princip copyrightu jako takového. Sotva o peníze. Soudní pře je nákladná záležitost, a v tomto případě výsledek více než nejasný. Já ale raději vydím obhajobu copyrightu i v problematických situacích, než jeho zneužívání. Ano, v tomto případě to vypadá dost absurdně. A způsob argumentace P.P. věci spíše uškodil. Ale překladatel se měl se vyhnout konfrontace, když si byl vědom postoje dědiců. Nerozumnost se zdá být - alespoň bez detailnějších informací - na obou stranách.
    Na důkaz toho, že někteří berou copyright velmi vážně, dovolím si dát nasledující příklad. Jsem fanoušek hudby, klasické i jazzu. V poslední době jsem nasbíral značné množství nahrávek via YouTube. K mému velkému překvapení, když jsem před několka dny si chtěl některé přehrát, našel jsem místo nahrávek oznámení o jejím zablokování z důvodu coprightového protestu. Zde jde o nahrávku koncertu Duka Ellingtona ve Švédsku myslím koncem 50. let.

    http://www.youtube.com/watch?v=LBu9lWbCoFY&feature=fvwrel

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že dědicům JZ Nováka opravdu půjde o peníze. Tantiémy z uváděných překladů na divadle jsou pěkné (standardně 6%; takový Hilský musí být milionář); Dominikův překlad je pro něj v tomto ohrožení neb je jasné, že Wilde se bude nadále hrát hodně a často a že je-li k dispozici modernější a přinejmenším stejně kvalitní překlad, je nasnadě, že se bude hrát Dominikův. Úplně zamezit tomu nemohou, kdyby se musel uvádět beze jména Filip, možná by to některá divadla odradilo - o čemž ostatně  svědčí všechny hlasy zde i v okolí, naznačující, jak je řešení s Filipem jedinečné a protože se hra jednou jmenuje tak, už ji nelze nikdy uvést pod jiným názvem.

    Jinak jakkoli jsem ctitelem autorského zákona, nejen kvůli tomu příkladu - těch jsou tuny (legendární Joycův /pra/vnuk neb synovec či co to je)- bych byl pro razantní omezení ochrané lhůty po smrti autora - podle mého by stačilo nějaké přechodné období 2-3 let. 70 let vede jenom k tomu, že z toho tyjí pijavice, které pak komplikují život - nejenom umělcům a vydavatelům, ale také překladatelům, editorům etc.

    OdpovědětVymazat
  8. Možná, že máte pravdu. Ale je také možné, že dědicové se urazili, že verse jejich přibuzného je považována za zastaralou. Nedívají se na věc z pohledu teatrologů jako my. Snad rozhovor u kávového stolku by celou věc vyřešil, takové neformální meetingy někdy dělají divy. A možné, že by se překladateli podařilo je přesvědčit, že zachování titulu je jakási úlitba jejich příbuznému. Jakmile věc dostanou do rukou advokáti, tak jim jde o udržovaní ohně, produkující palmare, a už je zle. Podívjte se na ten  příklad s YouTube. Když jsem předchozí komentář psal, nevěděl jsem, že záběr z koncertu Dave Brubecka z roku 1960, který včera vyvěsil Zahálka jako RIP, a který jsem ještě dnes ráno hrál, byl zablokován v důsledku copyrightového protestu.

    OdpovědětVymazat
  9. Milý pane Trenský,
    vězte, že se Pavel Dominik s dědici snažil slušně domluvit. To přece proběhlo už dávno před tím, než vydal svůj překlad a než se hrál v divadle. Vlastně je to tak, že z dědiců jde o soudní spor jen jednomu z nich. Vlastně se musím nad Vašimi příspěvky usmívat, říká: se podle sebe soudím Tebe, očividně jste laskavý , nezáludný a slušný člověk... Jenže ne všichni lidé jsou takoví. Panu Novákovi jde opravdu jen o prachy, nedělejte si iluze. Filip se hraje - statisticky - nejméně jednou za sezonu, těch 5% tantiém je zaručeno. V takovém oblastním divadle, jako je např. Slovácké divadlo je 25-30 repríz každé inscenace zaručeno. Návštěvnost mají kolem 92%, tři až šest desítek tisíc na tantiémách to dá. Mít je či nemít, o to tu jde...
    Souhlasím s panem Varišem. Motivace pro pijavice... Zdravím Vás.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za informaci. Byl jsem si vědom, že mluvím neinformovaně a čistě spekulativně. Taková pře může tvrat hodně dlouho, a stojí to nejen peníze, ale je to hluboce demoralizující. Můj otec, který byl podnikatel v první republice, a prošel mnoha soudními spory, mi vždycky říkal: "Hochu, vyvaruj se soudů. I vyhraný spor je prohraný spor." A tak jsem se celý život snažil, řídit se podle jeho rady. Ne vždycky to vyšlo, a tak vím, co to je. Good luck!   

    OdpovědětVymazat
  11. Dívám se na problém, s dovolením, jako  teatrolog, ale především jako konzervativec. Platné zákony je třeba dodržovat a soukromé vlastnictví je nedotknutelné!
    "Myslím, že dědicům JZ Nováka opravdu půjde o peníze", píše V. Varyš. Dost možná má pravdu, ale je to zcela vedlejší. Není totiž vůbec důležité, jaké motivy dědice J. Z . Nováka do sporu vedou (opravdu je neznám) a jestli jsou to motivy "bohulibé" nebo "nízké", jak naznačují všichni levicově orientovaní účastníci této diskuse bez výjimky, včetně mého PŘÍTELE Rudo Lešky. 
        Důležité je jediné: Berou se o své PRÁVO, které jim bylo zcizeno a je jim zcizováno znovu a znovu každým představením komedie, ve kterém zazní jméno Filip.

    OdpovědětVymazat
  12. Jistě, "Mít je či nemít /s Hemingwayem řečeno/, o to tu jde". A mít to, co mi ze zákona patří, je správné. Naopak zcizit někomu něco, co ze zákona patříjemu, je krádež, a to už v Dekalogu!

    OdpovědětVymazat
  13. Zcizeno, uzname - li to., ale nebylo jim

    OdpovědětVymazat
  14. Nýbrž JZN. Dědicové výrazných osobností (příkladně rodina Hoffmeisterova) často nemají pro co žít, načež se opajeji dědictvím předků. To je nicméně k smíchu. Když seš nula, ani slavný předek ti nepomůže.

    OdpovědětVymazat
  15. Myslím, že Petr Pavlovský má v tomto bodu pravdu. Aby se interblogová výměna názoru unsnadnila, zde je základní polemika na dané téma  v I-DN.
    http://www.divadelni-noviny.cz/jak-je-dulezite-mit-penize

    OdpovědětVymazat
  16. Přehlédl jsem, že i na tuto polemiku je už v textu Jana Šotkovského pod jednim "zde" upozorněno.

    OdpovědětVymazat
  17. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že se svou polemikou měl přirozeně přijít rovnou na iDN a ne na Nadivadlo. Jako kdyby se iDN štítil či pohrdal jimi. To snad ale přece jenom ne -. pokud něčím pohrdám, nepolemizuji s tím, nestojí mi to za to,

    OdpovědětVymazat
  18. S tím souhlasím. Anebo na to v iDN upozornit, aby Vy a ostatní účastníci debaty o jeho příspěvku věděli. Málokdo čte všechno. Co je pozoruhodné, pan Vodička v iDN fianční stránku věci bagatelizuje, zatím co zde pan Korycanský má naprosto opačný postoj k věci. Ovšem, obávám se, že zdůrazňováním významu titulu jako magnetu pro obecentsvo (Varyš, Korycanský) hraje se mimoděk do rukou dědiců copyrightu. Ti budou nepochybně argumentovat, že titul vytvořil analogii k trademarku. Generický aspirin se prodává pod různými jmény na celém světě, ale samotno jméno je chráněným majetkem původního výrobce, který dosud v reklamách tuto jedinečnost zdůrazňuje. Já jsem se zapojil do debaty především jako obhájce copyrightu jako takového, který hraje významnou roli ve všech vrstvách našeho kulturního žvota. 

    OdpovědětVymazat
  19. Inu, kdybych chtěl polemizovat na iDN, jistě bych tak učinil. Od doby, kdy mě jejich šéfredaktor vyzval k neúčasti v jejich webových diskusích, tak striktně činím. Možnost psát na Nadivadlo vítám i kvůli tomu, v jakém (dost neradostném) stavu DN i iDN jsou. Není to platforma, která by mě zajímala. Můj článek není primárně polemikou s panem Pavlovským, odkazy na jeho články, s nimiž nepovažuji za nutné polemizovat (celý problém vskutku neřeší výkřiky o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a to, že krást se nemá, si snad probůh nemusíme argumentovat Desaterem), jsou ostatně v textu. Málokdo čte všechno, ale kdo se zajímá o české divadlo, zase tolik toho ke sledování nemá. Čtenáři Nadivadla o existenci iDN jistě tuší.

    OdpovědětVymazat
  20. So do I !
    Jdu ještě dál, resp. do obecnější roviny, jako obhájce nedotknutelnosti soukromého vlastnictví hmotného i duchovního!
           Bagatelizace finanční stránky věci je nehorázné pokrytectví, neúcta k duševní práci (překladateli se nezaplatí, ale instalatérovi ano).
         Zde to jde ale "levicově" ještě dál, a setkal jsem se s tím i v diskusích na iDN: Když se někdo přihlásí se o peníze za autorská práva (i když na ně má ze zákona nárok), je to prezentováno jako cosi nízkého, mravně pokleslého. Kdyby se ale týž člověk týmž zákonným právem přihlásil o sociální přídavky nebo podporu v nezaměstnanosti, bylo by to "košer".  

    OdpovědětVymazat
  21. Je-li tomu tak, že vás šéfredaktor DN "vyzval k neúčasti v jejich webových diskusích", velice se Vám omlouvám, nezaregistroval jsem to, pravděpodobně jsem v té době ještě vůbec nevěděl, že nějaké iDN existují. V každém případě se na to Jana Koláře ve středu na shromáždění SČDK  podrobně poptám. Správce iDN Vladimíra Hulce pak mám za "chodící toleranci".

    OdpovědětVymazat
  22. Pane Šotkovský,
    nevím, který šéfredaktor i-DN a kdy Vás vyzval k "neúčasti" na jejich webových diskusích, ale já to - jako jejich současný editor (ergo šéfredaktor) - nebyl. Nejspíš to byl jejich bývalý editor/šéfredaktor, současný hlavní autor tohoto média Vladimír Mikulka. Už ale na i-DN nepublikuje, a tak tedy vězte, že i-DN jsou otevřené všem o divadlo se zabývajícím osobnostem, tedy i Vám. Budu rád, budete-li se na i-DN k tématům tam publikovaným vyjadřovat. Zvlášť k těm, která tam "živě" otevíráme (např. Wilde, ale třeba i třeba Stadec, ke kterému se zde nedostanete a mne i čtenáře i-DN i DN by Váš komentář a představy, se kterými do tohot prostoru přicházíte, velmi zajímal - nabízím Vám prostor na toto téma i v tištěných DN).
    Vladimír Hulec

    OdpovědětVymazat
  23. Já  také. A v iDN se vytvořila atmosféra sebeovládání, čehož si hluboce vážím. Osobní osočování je dost vzácné.

    OdpovědětVymazat
  24. Pardon, myslel jsem šéfredaktora DN, nikoli iDN.
    "Do obsahu a tvorby Divadelních novin vám nic není. A pokud je shledáváte tak nicotné, nemusíte je přece číst a můžete si založit periodikum, které bude mnohem kvalitnější, a právě proto získá ministerský grant na náš úkor. Elementary, my Dear Watson. A nemusíte přece vstupovat ani na náš web, jak po Mikulkově rezignaci vyhrožoval Šotek, pardon, přepsal jsem se, pan Šotkovský. Žel nedodržel své předsevzetí. Příznačné – kde jinde byste svobodně uveřejňovali své kritické názory a postřehy, že? Nikde jinde o ně nestojí.
    Jan Kolář"Kontext zde http://www.divadelni-noviny.cz/hezky-se-ucil-hezky-se-klanel-2

    OdpovědětVymazat
  25. Mail,
    který zmiňujete, je starý odhadem 2 roky. Budete-li se takto držet všech pří a sporů do kterých se v životě dostanete, za chvíli nebudete psát nikam a mluvit s nikým. Nebuďte pane Šotkovský uražená panenka, jistě i Vy jste v oné - velmi nešťastné diskusi - kolem DN nepsal o nich zrovna pochvalné texty.
    Jinak - samozřejmě - výběr média, kam budete psát, je Vaše volba. V současnosti jsou ale i-DN rozhodně jiné než za Mikulky, neelitářské (narozdíl od tohoto webu) a maximálně otevřené všem směrům divadelního myšlení a postojů: médiem pro divadelníky a jejich diváky.

    OdpovědětVymazat
  26. tak já myslím, že všichni vědí, že kdyby DN a iDN fungovaly normálně, nikdy žádné Nadivadlo vzniknout nemuselo.

    OdpovědětVymazat
  27. Dobře, že vzniklo. Ale jinak sdělení nerozumím. Třeba rozvést i pro ty "nevšechny."

    OdpovědětVymazat
  28. I já, pane kolego, patřím mezi "nevšechny". O existenci iDN jsem se dozvěděl cca před rokem, a pouze z absence některých mladších kolegů, z valné části mých bývalých studentů, jsem vytušil, že jsou tu zřejmě jisté  "historické resentimenty".
    Navíc to nebylo důsledné, např. V. Varyš občas na iDN píše, M. Švejda také, V. Mikulka zase ne, R. Leška ano, J. Škorpil ...  nejsem si jist. Nevím, neorientuji se v tom.
    Pikantní je, že DN vlastně nedělají teatrologové, pokud vím, v redakci není ani jeden absolovent strandardní divadelní vědy na některé z našich univerzit (čímž se nechci redakce nijak dotknout, moje spolupráce s ní je zcela uspokojivá).

    OdpovědětVymazat
  29. Kristepane, ale tady vůbec nejde o uraženost. Ale o to, že šéfredaktor média dal jasně najevo, že nestojí o názory nejen mé, ale i o názory všech, kteří si o práci jeho média myslí něco kritického. A že můžeme být rádi, že tam vůbec můžeme diskutovat. Inu, nepotřebuju za to být vděčný. Tím neříkám, že s DN a iDN za žádných okolností nikdy nic, jen jaksi necítím potřebu tam autorsky či diskusně pobývat, chápete?
    Jinak si vašeho smiřovacího úsilí (bez ironie) vážím. Ale je-li protikladem elitářství (jako podle mě v současné době na iDN) bezbřehost, tak raději to elitářství.
    "V současnosti jsou ale i-DN rozhodně jiné než za Mikulky." No právě.

    OdpovědětVymazat
  30. Má vlastní zkušenost, potvrzená kausou Ian Herbert, o níž určitě víte, vede k opačným závěrům. Jistá bezbřehost existuje, způsobená nadměrným počtem příspěvků.

    OdpovědětVymazat
  31. Tak teď nevím, pane Trenský, jestli jsme si rozuměli a v čem jsou ty opačné závěry...

    OdpovědětVymazat
  32. Autorem předchozího komentáře nebyl BURANTEATR, ale pouze má maličkost.

    OdpovědětVymazat
  33. ."...šefredaktor média dal jasně najevo, že nestojí o názory nejen mé, ale i o názory  v š e c h , kteří si o práci jeho média myslí něco kritického". Já se k těm "všem" nazařazuji. 

    OdpovědětVymazat
  34. Nevím,
    jak a proč vzniklo Nadivadlo, ale je to - z vnějšku nahlíženo - atraktivní podoba psaní a myšlení vyhraněné skupiny lidí (tedy ono "elitářství", jež - aspoň já - nahlížím velmi pozitivně) pro úzkou skupinu "zasvěcených". Takové už z principu DN ani i-DN být nemohou, neb vznikly, existují a jsou podporované ze strany MK proto, aby referovaly o celém - především profesionálním - divadelním dění u nás ("pro divadelníky a jejich diváky") a nahlížely je z různých úhlů pohledu, od oněch "nadivadelně" vyhraněných po konzervativní, analytické, historizující apod. Navíc nejsou jen kritickým médiem, ale též informativním, esejistickým, věnují se publicistice, aktuálním kauzám, pamětem apod. Mají tedy daleko širší záběr, než jaký Nadivadlo může obsáhnout (nebo jak se aspoň zatím profiluje). Nejde však o "bezbřehost", máte-li na mysli amorfnost. Divadlo je součástí celé společnosti - její historie i současnosti, divadlo je součástí živé kultury, a tak se je v DN i na i-DN, jež jsou nedílnou součástí DN, snažíme reflektovat a do ní zařazovat.
    Že se odštěpí nějaká vyhraněná skupina lidí, je logické a ozdravující. Nadivadlo je toho důkazem. Doufám, že se v budoucnu s DN i i-DN (opět) "protne". Česká republika je malý rybník na absolutní nevraživosti.

    OdpovědětVymazat
  35. Jistá rivalita až vzájemná nevražoivost různých médií a lidí okolo nich je, bohužel, v našem teatrologickém polistopadovém světě spíše pravidlem než výjimkou. Nelze přece nevidět, jak nepřirozeně ostře se od sebe liší nejenom okruhy přispvěvatelů iDN a Nadivadla, ale též Divadelní revue, SaDu a DISKu.
       Jistě, jsou výjimky, ale obecně to platí. Píši to i  sebekriticky, sám jsem v DSaDu publikoval pouze jedinkrát a do DISKu jsem nidy nic nenabídl. Do Nadivadla mě pak vtáhla až adresná polemika na mou hlavu.
       Nemůže snad být spor o tom, že to není situace zdravá. Je ovšem otázkou, jak jí změnit a kdo by to měl učinit. Jistě, každý můžeme začít sami u sebe. Na iDN i Nadivadle může každý kdykoli diskutovat, V. Hulec určitě nikomu nebude ani bránit ve zveřejňování původních textů.
        O Nadivadle si už tak jist nejsem, předpokládám, že tam jakási předběžná "cenzura" funguje, aby se zabránilo té "bezbřehosti", kvalitativní i tematické.
    Dotazy: Odmítlo Nadivadlo za dobu své existence nějaký text z důvodu jeho nekvality? Odmítlo Nadivadlo za dobu své existence nějaký text z důvodu jeho tematické odlehlosti? Například: včera jsem napsal na iDN vzpomínkové heslo o Jánu Šmokovi, k novému roku chystám dva články o vzniku ČR. Zavěsilo by i Nadivadlo takovéto texty?

    OdpovědětVymazat
  36. Čtu si zdejší diskusi a místy nevycházím z údivu. Nemám nejmenších chutí polemizovat s lidmi, jejichž duševní zdraví má svou diagnózu, o čemž je všeobecně známo. Kliku od toho flašinetu jsem záměrně odhodil daleko... Jen pro pořádek k některým argumentům výše napsaným: Slovácké divadlo pochopitelně řádnou smlouvou přiznalo autorské právo překladateli díla, které má na repertoáru. Je jím Pavel Dominik a v tomto smyslu nechť nepanuje jakákoliv, byť sebemnší, pochybnost. A jelikož dramaturg tohoto kusu, stejně jako celá řada odborníků v této zemi, řádně graduovaných v oboru teatrologie (či dramaturgie) sdílí tezi, že pro překladatelské dílo je zásadní, nikoliv ODKUD (z jakého jazyka a kulturního, literárního, společenského...kontextu), nýbrž KAM (dtto), nevidím - a spolu se mnou mnozí jiní - jediný důvod, proč bych měl na věci cokoliv měnit. Že pan ředitel - pod tlakem dopisu jisté renomované advokátní kanceláře, která argumentovala hrozbou předběžného soudního opatření a ještě pod tlakem faktu, že divadlo jedním škrtem pera jednoho báječného konzervativce ve vládě a za asistence jiných, ještě báječnějších konzervativců v parlemtu, zrušila 75% státní dotace na divadlo, čímž ohrozili existenci téměř 70 let trvající stálé oblastní scény, o čemž se radakce báječných a čtivých Divadelních novin nějak ani nestačila rozepsat, ve svém simplicistně svatém a bezpochyby báječně konzervativním přesvědčení o nejsvatějším poslání, za což jim náleží velký dík a uznání nejkonzervativnějšího divadelního listu, což je samozřejmě jediný správný názor na tomto světě a všichni ti levičáčtí ubožáci nechť zhynou jednou pro vždy  - tedy, že pan ředitel rozhodl o změně titulu, bylo z jeho strany veskrze taktické rozhodnutí, jehož současně já sám osobně lituji. Ale Filip ve Slováckém divadle bude mít dávno derniéru za sebou, až tento spor skončí. Nechtěl ohrozit čerstvou inscenaci, ani samotné divadlo. Jiné pohnutky nebyly, skutečně nikdo nezbohatne, myslete si o tom co chcete. A dost. Definitivně v této věci končím.

    OdpovědětVymazat
  37. Pane Vodičko,
    přenášíte diskusi z i-DN na jiné médium, což ostatně už udělal pan Šotkovský, čímž se dostáváte (spolu se čtenáři) do zvláštní rozeklanosti. Reagujete na něco, co zde nebylo publikováno, a současně pokračujete v něčem, o čem je řeč je zde. Na to ostatně upozorňoval již Petr Pavlovský.
    Zareaguji tedy jen na Vaše výhrady vůči redakci DN. Ta se ani v jednom ze svých redakčních textů nepřiklání k nějakému řešení daného sporu (např. negativní kritiku nějaké inscenace publikovanou v DN snad také nebudete spojovat "názorem redakce"). Jen na svých stránkách dala prostor pro otevření dané problematiky, neb nám přijde i pro budoucnost (a divadelníky) dobré, se jí zabývat, vyříkat si argumenty a nalézt řešení (jehož definitivu takjaktak určí pravděpodobně až soud).
    Na jedné straně sporu stojí Petr Pavlovský, který zastává ultrakonzervativní postoj o "nezcizitelnosti" autorských práv i za cenu nemožnosti využít pro nový český překlad jména Filip, které poprvé v překladu dané Wildovy komedie použil (objevil?) Z. A. Novák. Na druhé straně byly v diskusích na i-Dn publikovány argumenty proti tomuto názoru. Nejvýrazněji asi v dialogu Petra Pavlovského s Rudo Leškem (viz
    http://www.divadelni-noviny.cz/time-out-petra-pavlovskeho-no-49 ). To je vše, co v DN a na i-DN zaznělo. (A bylo víc diskutujících podporujících tento postoj.)

    Mohu-li přidat svůj postoj, tedy ona diskuse mne z původně pro "nezcizitelnost" nakloněného přesvědčila o tom, že správné (a zdravé) řešení je podpora "živého" divadla, tedy možnost využít jména Filip k vlastnímu (soudobému) překladu. Je to v souladu s překladatelskou tradicí (viz překlady názvů děl Shakespeara) a jen tak se myslím "nezadrhne" inscenační vývoj této komedie (a obecně překladů) u nás kdesi v soudním dněprostroji.
    Je-li to možné, přenesme tuto problematiku zpět na i-DN, zde myslím čtenáře otravujeme.

    OdpovědětVymazat
  38. Ale, milý pane Hulče,
    reaguji v této chvíli výhradně na zdejší diskusi a na argumenty zde zveřejněné. A věru vůbec nevím, proč bych měl psát jen na DN, kam jsem se ostatně od té doby ani nepodíval... Reagoval jsem zde až poté, co jsem se dočetl očividně zavádějící a nepravdivou skutečnost, která vyznívá tak, že SD je komusi za cosi dlužna... Poněvadž není a věřím, že ani nebude, opravil jsem tento údaj, mohu dát k náhledu i smlouvu, pochopitelně se začerněnými údaji. Zopakoval jsem, že PŘEKLADATELEM Wildova Filipa, kterého uvádíme v SD je Pavel Dominik, nikoli dědic po J. Z. Novákovi.
    A skutečně mne mrzí, že zatímco této kauze redakce DN věnuje pozornost, faktu existenčního ohrožení Slováckého divadla (a řady dalších) po novém určení daní nevěnovala ani řádek... Ale třeba se mýlím a redakce nyní pilně pracuje na analýze tohoto závažného problému, který je nutné řešit celorepublikově. Dříve, než se prohloubí komercionalizace kultury, anebo některá divadla zaniknou. SD to skutečně hrozí. Bez přehánění. Zdravím Vás srdečně.

    OdpovědětVymazat
  39. Co mě mate, je dost značný rozpor mezi dvěma jedinci, kteří jsou evidentně dobře obeznámeni s touto kausou

    Pan Vodinčka píše (Je důležité mít.. peníze. I-DN, 14.11.2012).:

    "Pavel Dominik za svůj překlad, který je zcela srovnatelný s jeho jinými překlady, tj. je vynikající, zcela současný jazykem i stylem, od divadla dostal naprosto standardní honorář, který se věru nepohybuje – jak je ostatně v naší zemi v tomto oboru zvykem – v závratných výšinách. Snad trošku zklidní Vaše čecháčkovství, které z toho titulku očividně leze jako sláma z bot, ujišťuji Vás, že z toho honoráře nikterak nezbohatne. Ani nikdo jiný."

    Na druhé straně pan Korycanský píše (výše v tomto blogu):

    "Panu Novákovi jde opravdu jen o prachy, nedělejte si iluze. Filip se hraje - statisticky - nejméně jednou za sezonu, těch 5% tantiém je zaručeno. V takovém oblastním divadle, jako je např. Slovácké divadlo je 25-30 repríz každé inscenace zaručeno. Návštěvnost mají kolem 92%, tři až šest desítek tisíc na tantiémách to dá. Mít je či nemít, o to tu jde..."

    OdpovědětVymazat
  40. Pane Vodičko,
    téma diskuse je již zcela jinde. Jelikož jste ale Dn, resp. i-DN osočil, že se nevěnují tématům financování regionálních divadel, tu jsou odkazy na texty v i-DN z poslední doby, které se touto problematikou zabývají:
    http://www.divadelni-noviny.cz/radsi-spadnout-z-vrcholu
    http://www.divadelni-noviny.cz/na-pozadovanou-30-sobestacnost-nedosahneme
    http://www.divadelni-noviny.cz/pomozte-svemu-divadlu
    http://www.divadelni-noviny.cz/divadelnici-jsou-stale-v-pohotovosti
    http://www.divadelni-noviny.cz/zvazujeme-neprijemnou-moznost-navyseni-vstupneho
    http://www.divadelni-noviny.cz/zive-umeni-neni-jen-narodni-divadlo
    Vedle toho se tomuto tématu věnujeme i v tištěných DN.

    OdpovědětVymazat
  41. "Nemám nejmenších chutí polemizovat s lidmi, jejichž duševní zdraví má svou diagnózu, o čemž je všeobecně známo."
    Mám dojem, že v té větě cosi chybí. O čemž je všeobecně známo co?

    Mimochodem: argumentace subjektem, navíc pomocí psychiatrického oznámkování vysloveného divadelníkem, nepadá tím úroveň Nadivadla příliš nízko? 

    OdpovědětVymazat
  42. Libor Vodička je zde stejným hostem jako vy pane doktore. Osobně bych samozřejmě radši, kdyby se lidé v domě který jsem pomáhal vystavět chovali slušněji a ohleduplněji a ctili i řadu jiných pravidel a zvyklostí. Ale jednou už je ten dům veřejný, tak co nadělám, že. A vyhazovače  (zatím) nemáme.

    OdpovědětVymazat
  43. Lituji, Jakube, ale z Nadivadla jsem dostal tuto výzvu: "... snažte se své komentáře k příspěvkům udržovat v rozumné míře a to jak co do jejich počtu..., tak co do délky komentářů. Dlouhé komentáře čtenáře zdržují, jsou pro plynutí diskuse paralyzující a ostatní diskutující spíše odrazují. Za samozřejmé rovněž považujeme, že se všichni diskutující striktně drží tématu; například odklon diskuse o „Filipovi“ směrem k diskusi o iDN a generačních sporech považujeme za krajně nešťastnou."
                 Z toho jsem přirozeně usoudil, že Nadivadlo tak úplně "veřejným domem" není, že, na rozdíl od iDN, jsou zde diskuse poněkud moderované či jak to nazvat.
            Navíc si všichni čtenáři Nadivadla mohou ověřit, že  jsem to rozhodně nebyl já,  kdo způsobil "odklon diskuse o ´Filipovi´ směrem k diskusi o iDN a generačních sporech".  Já přece tehdy u toho nebyl, vůbec jsem ani nevěděl, že nějaké iDN existují a o odchodu kolegy Mikulky ve zlém z DN jsem se dozvěděl až letos.
             To ovšem neznamená, že když už to na těchto stránkách zascěvecení a snad i účastníci otevřeli, že nemám právo se k tomu i já, v obecné rovině, vyslovit. Opravdu si nemyslím, že je dobré pěstovat v naší malé teatrologické obci nějakou rivalitu či generační přehrady. Nikdy jsem to nedělal a dělat nebudu, mám přátelské vztahy jak s některými příslušníky generace předchozí (např. Z. Hořínek) tak i z té po mé následující (Jungmannová, Miholová, Dolenská, Leška).
    A naopak: s řadou teatrologů a kritiků, svých vrstevníků, jsem ve sporu prakticky permanentně již desítky let (např. B. Nekolný, J. P. Kříž).
    Ale opět: není v tom špetka osobní averze, máme prostě jenom odlišné názory na divadlo.

    OdpovědětVymazat
  44. Mrzí mne, že jste si předchozí komentář vztáhl jen na sebe. Zmínka o slušnosti mířila v tomto okamžiku především k Liborovi.

    OdpovědětVymazat
  45. vážení, pravdu měl Vladimír Hulec, když poznamenal, že tato diskuse patří primárně na iDN. Pokračujte v ní tedy laskavě tam. Důvodem pro uzavření diskuse jsou i množící se osobní útoky a postupné odchýlení se od tématu.
    (k uzavření diskuse jsem si vyžádal souhlas autora úvodního příspěvku)

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme