Blaho Uhlár, klíčová osobnost slovenského (nejen nezávislého) divadla, představil v Praze v Divadle Archa v rámci minipřehlídky slovenských divadel Nová dráma inscenaci Divadla Stoka Pokus.
Uhlár je bernhardovský typ tvůrce. Jeho setrvalým uměleckým (a životním) rozpoložením je nespokojenost se stavem vlastní země. Prezentuje ho nicméně v důmyslném, neplakátovém šklebu, s ironickou sebereflexí a - nikoli na posledním místě - se schopností jít "za hranu", šokovat (úkaz, kterého je dnes v umění jen málokdo skutečně schopen).
V Pokusu, vlastně dokumentárním filmu obohaceném jen o několik málo divadelních prvků, se k těmto záležitostem připojují autobiografické okolnosti. Uhlár rekapituluje svůj umělecký (a nejen umělecký) život, vracejícím se motivem (tématem) úvah je, celkem pochopitelně, jeho opus magnum: Divadlo Stoka. A byť se brání sebevíc, vstupuje mu do jeho sžíravého a bolestného přemítání i docela obyčejná (lidsky přirozená) nostalgie, sentimentalita, potřeba postavit si "vlastní pomník". Jde úhrnem o jedinečný, nezaměnitelný zážitek.
Napadá mě: dal by se v českém divadle najít tvůrce s podobným osudem a podobného naturelu, který by byl schopný takové vivisekce? Ctibor Turba?
Uhlárově naturelu a osudu
OdpovědětVymazatje než Turba (ale jistě i on) po mém soudu blízký Hubert Krejčí, Nina Vangeli či Milan Kozelka. A z jistého úhlu pohledu i Eva Tálská, J. A. Pitínský či Otomar Krejča. Kdo by byl schopen obdobné "vivisekce"? Kozelka jistě (a dělá to).
Zakončujete to podobnou úvahou ako Vojta - nájde sa v českom divadle tvorca s obdobným osudom, bol by niekto schopny takejto otvorenej sebareflexie vlastnej tvorby?
OdpovědětVymazatHmm čím to je, že keď ide o Blaha U., tak sa česká divadelná verejnosť (aspoň jej časť) akoby snažila násjť vlastnú obdobu. Že by české divadlo slovenskému Uhlára nebodaj závidelo? (posledná otázka s veľkou nadsázkou!)
Ad VH: myslel jsem osobnost, která by splňovala obě podmínky najednou. A tím "osudem" myslím zejména sice iniciační, avšak zároveň (přinejmenším v očích samotného tvůrce) veřejně nedoceněnou roli tohoto tvůrce.
OdpovědětVymazatad EK: ale samozřejmě že Vám ho závidím(e)! A marně se ptám, proč už jej dávno některé "odvážně" české divadlo (například Dejvické) nevyzvalo ke spolupráci!
já nechci hledat ničí obdobu, protože originalita je daná právě tím, že nikdo takový další není.
OdpovědětVymazatale já se ptal na něco jiného - jestli by byl někdo schopný natočit o sobě portrét, který by byl zároveň shazovačný i sentimentální, jako se to povedlo Uhlárovi. neříkám, že by mě to přimělo dívat se jinak na Suchého nebo Svěrákovu tvorbu shovívavěji, ale oba muže by mi to ke konci jejich životní dráhy zlidštilo.
Ale Vojto, oni sa možno necítia, že sú na konci životnej (a tvorivej) dráhy...
OdpovědětVymazat