sobota 23. února 2013

Zahálka: Rebeka /Rosmersholm/ (DnV)

Ta paní něco tají

Vinohradská dramaturgie se v programu chlubí, že Rosmersholm nasadila vůbec poprvé jak v DnV, tak v celé Praze. To první pravda je, to druhé nikoliv (hru uvedlo přinejmenším Letní divadlo na Smíchově 1887 a ND 1899), ale každopádně je Pitínského brněnská inscenace z roku 2005 široko daleko jediná. Přiznám se, že moc nevím, proč Rosmersholm při vší lásce ke klasikovi nasazovat dnes - a včerejší večer na Vinohradech mi s tím příliš nepomohl. Jasně patrný výklad veškerý žádný: zkrátka jen příběh o odvržení konzervativních hodnot, na němž není nic moc zvláštního, a lovestory s temným tajemstvím, jakou ale hravě překoná každá lepší detektivka. Přesto by z toho jistě mohlo být dobré divadlo: buď experiment s nápaditou obrazivostí, jaký nás zřejmě čeká večer s Eyolfkem v Dlouhé, nebo prostě jen kvalitní a skvěle hraná interpretační činohra. Tak trochu jsem doufal, že se dočkám toho druhého, neb to je ostatně proklamované směřování vinohradské scény. Nedočkal.

Lze-li zážitek z Rebeky, jak hru na Vinohradech překřtili, popsat jedním slovem, je to bezesporu sytost. Režisér Deák nenechává nic nedourčené a v náznaku, všechno se odehraje tak, aby to bylo jasné úplně všem. Hned na začátku se za všech okolností překrásná Dagmar Havlová v roli Rebeky Westové hystericky svíjí na podlaze pod projekcí bílého koně a polární záře. Vida, diváku - asi má v sobě nějaké potlačované běsy. (Později se pod projekcí bílého koně a polární záře svíjí ještě několikrát, příležitostně k tomu hrají dramatické smyčce.) Když přijde řeč na Rosmerovu první ženu a její sebevraždu, vyleká se tak ostentativně, že to muselo být vidět i v okolních divadlech. Diváku - ona asi něco tají - nemá s tou sebevraždou něco společného?! (Popravdě myslím, že to je dost nevýhodná volba jak pro inscenaci, tak pro herečku samotnou - co si počít tři hodiny s takhle čistočistě labilní Rebekou? Ale prosím, jistě je to možné čtení.)

Asi aby divák měl pocit, že dostal to, co chtěl, hraje se tu Ibsen podle středoškolské představy o Ibsenovi: zatěžkaně, pomalu a s pauzami. Snad následkem těch pauz místy úplně mizí jakákoliv souhra. Herci někdy působí, jako by hráli každý v jiné inscenaci - Kroll Luboše Veselého místy vyhlíží jako zlostná figurka, jež se Zachovým Rosmerem nemá, obrazně řečeno, společného jmenovatele, který je potřeba k tomu, aby spolu mohli vést dialog. A zejména první dějství se vyznačuje i naprostou prostorovou bezradností: tolik přešlapování kolem gauče se nevidí často.

Po těch třech hodinách, kdy už člověk ztrácí naději na vytržení, přijde ovšem ryze výtečná pointa: Daniela Kolářová, jejíž výstupy v roli služebné Helsethové patřily vytrvale k tomu nejlepšímu, své poslední repliky při sledování společné sebevraždy Rosmera a Rebeky podává nikoliv s autorem předepsanou hrůzou a rozklepanými koleny, nýbrž stroze, s jistým zadostiučiněním, přísností a bezmála škodolibě: Ne, žádné pomoc. Nebožka paní si je vzala. Tak. Na celý seversky dlouhý večer je to ale, myslím, dost málo - a soudě dle docela vlažné děkovačky v tom nejsem sám. Přiznám se, že jsem se vlastně docela těšil na onu velkou občanskou činohru, kterou v rozhovorech před nástupem sliboval Jan Vedral. A vlastně se na ni pořád docela těším, jenomže toto není ona.

Recenze vyjde v HN.

13 komentářů :

  1. Takhle jsem si to i představoval. Už změna titulu nevěštila nic dobrého. Rosmelsholm jsem viděl v životě jen jednou, a tom ve zmíněném Zadekově podání. Ten byl nepřítelem melodramatičnosti a bylo to skvěle střízlivé představení. Bílých koní vidět chválabohu nebylo. Pamětníků musí být hodně, a tak jsem zvědav, jestli se ozvou očití svědci obou inscenací.

    OdpovědětVymazat
  2. Milada Doušová23. února 2013 v 16:56

    Zaplaťpánůh za Krolla Luboše Veselého a služebnou paní Daniely Kolářové.  Tím, že právě oni dva vnesli do tohoto představení cosi "neibsenovského", neudusaného, prvoplánového,převelice tajemného, ale postavy s nadhledem a sebeironií, dala se Rebeka ve Vinohradském divadle ustát. Alespoň tím, že jsem se na jejich příchody vyloženě těšila. Roman Zach hrál, jak nejlépe mohl. Ale jeho slova, jež promouval k paní Dagmar Havlové, jako by zanikala do prázdna. Škoda.

    OdpovědětVymazat
  3. jen drobná oprava: promítán není onen bílý kůň, ale zvětšené detaily ženského obličeje. Možná Beatina, možná Rebeččina. Kůň k tomu toliko řehtá. neže by to ovšem na prvoplánovosti té scény mnoho měnilo.

    OdpovědětVymazat
  4.  Pravda, díky. Přiznám se, že jsem nechtěl zmeškat žádný detail hysterického svíjení, tak jsem projekci nevěnoval tolik pozornosti.

    OdpovědětVymazat
  5. Tomáš Stanislavčík25. února 2013 v 12:38

    Zřejmě fanynka Luboše P. Veselého. Já si po jeho prvním výstupu naopak přál, aby už víckrát na scénu nepřišel. Z Krolla by podle mne měla jít tichá hrůza, nenápadné plíživé zlo jako z Bracka v Hedě Gablerové... Veselého Kroll je spíš trotl, karikatura, směšný kašpar. Alespoň tak ho vidím já.

    OdpovědětVymazat
  6. Milada Doušová25. února 2013 v 21:14

     Nikoliv L. Veselého, ale jen toho, že se Ibsen nemusí hrát zatěžkaně. Protože toho plíživého a neidentifikovatelného "čehosi" je v Rebece(v představení) ažaž!  Zřejmě, fanoušku, nevím koho... :-) Ve srovnání civilní Hedy Gablerové(tedy Jany Strykové), která neměla zapotřebí svíjet se v křečích v kozelci, metat sudy, vykřikovat ve druhém plánu tak, aby byl úlek i na poslední galerii vidět(míním tím paní Havlovou). Právě v tomto kontrastu chvílemi mdlé a do neznáma civící Rebeky,jež přejde do pekelné vyhrávky úleku,  se mi Troll jevil jako živá postava.Jednoznačný a identifikovatelný.  Jen názor. Můj....Milada, 17 let.

    OdpovědětVymazat
  7. Milada Doušová25. února 2013 v 21:15

     Michale, jste vtipný. Děkuju. 

    OdpovědětVymazat
  8. Milada Doušová25. února 2013 v 21:18

     P.S. A to ono tajemné zlo bych čekala spíš od Mortensgaarda... ten mi přišel nepatřičně vysmátý jak já ve školní jídelně po nudích s mákem :-)

    OdpovědětVymazat
  9.  Díky všem! Lépe se čte to positivní, to je jasné. Ale nad tím horším se dá cíleněji přemýšlet. Díky za to. Do jisté míry s Vámi souhlasím. Je to, nebo by mělo být, na hraně. Pro prázdnou karikaturu také nejsem. A nemělo by to tak být. Moje chyba. Jinak P. již nepoužívám, ale nevadí... :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Na Vinohradech hru překřtili na Rebeka. Řekli proč?
    Existuje stejnojmenný, velice populární román od Daphne Du Maurier (1938), rychle slavně zfilmovaný (Rebecca, rež. A. Hitchcock 1939).
    Česky Mrtvá a živá, 1939. Je tu nějaká souvislost?

    OdpovědětVymazat
  11.  Na Maurierovou jsem si také vzpomněl, je tu dokonce i jistá blízkost námětů - dům na útesu, živá a mrtvá žena, provinění čestného člověka, ba i ta hospodyně atp. Jenže to by byla asi spíš otázka na Maurierovou, jestli Rosmersholm znala (mimochodem Rebeka je u ní ta mrtvá, nikoliv ta živá). U nás ten román i ten film všichni znají jako Mrtvá a živá, takže přejmenování na Rebeku k němu nasměruje pozornost nanejvýš několika anglistů. Já myslím, že ten důvod je zřejmý: vinohradský divák půjde na atraktivně znějící Rebeku jistě raději než na nějaký podivný Rosmersholm. A navíc je celá inscenace viditelně udělaná "pro" Dagmar Havlovou - tudíž je také logické, že dostane titulní a nikoliv jen hlavní roli.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkujeme za pozornost :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Brack není nenápadné plíživé zlo, ale sympatický kumpán!

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme