sobota 4. května 2013

Mikulka: Slečna Jairová (Divadlo v Dlouhé)

Možná to bude znít trochu podivně, ale nutkavě se mi v průběhu tohoto představení připomínaly dvě jiné a úplně rozdílné inscenace Hany Burešové – dávný Konec masopustu, kterým v Dlouhé začínala a ještě docela čerstvý Pán z Prasečkova. Ta první hrozivě karnevalovou atmosférou, maskami a výrazným podílem hudby, a ta druhá svou chladnou, neživotnou promyšleností.

Slečna Jairová je obdivuhodná svým záběrem, z jeviště se doslova valí jedno téma za druhým, a zároveň se neustále něco děje, proměňuje se horizont, pobíhají barvité masky, hraje se na samé hranici expresionistické grotesky, Franzova hudba bouří nebo ironicky komentuje. A stejně je to představení, které vyznívá chladně, příliš okatě nacvičeně a – jednomu je to úplně líto napsat – neživotně. Zkusit pojmenovat, čím to vlastně je, může být značně ošemetné. Jako první jsou na ráně herci: potřebnou jiskru nemá Miroslav Táborský a Lenka Veliká v expresivní ironické studii zoufalých měšťáckých rodičů, Jan Vondráček s Tomášem Turkem, kteří rozehrávají komediální archetypy nenažraného kněze a penězchtivého doktora, ani Jan Meduna, který víceméně vážně hraje nešťastného snoubence zmrtvýchvstalé dívky. A ještě mnohem horší to je s postavami „s tajemstvím“.

Skoro to vypadá, jako že sledujeme divadlo, kterému v patřičném rozletu překážejí jenom ti herci. Nemyslím si, že by to byla jejich chyba.

Více informací o inscenaci zde



Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme