Protože už nechci psát do novin, které si koupil člověk, o kterém si myslím, že je to nebezpečný darebák. A především majitel odpudivého politického spolku.
Měl jsem to asi udělat hned po Babišově příchodu, ale strašně se mi do toho nechtělo: jeden má prostě chuť někam psát, když už je kritik, a v Lidovkách to bylo fajn. Tamní kulturní zpravodajství je v Česku bezkonkurenční, divadlu se věnuje poctivě a s Janou Machalickou se spolupracovalo vždycky dobře. Babišovi je pochopitelně kulturní rubrika ukradená, takže to byla práce zcela svobodná a bez jakýchkoli tlaků. Ale i tak, pracovat pro něj, třeba nepřímo, už prostě nechci.
Měl jsem to asi udělat hned po Babišově příchodu, ale strašně se mi do toho nechtělo: jeden má prostě chuť někam psát, když už je kritik, a v Lidovkách to bylo fajn. Tamní kulturní zpravodajství je v Česku bezkonkurenční, divadlu se věnuje poctivě a s Janou Machalickou se spolupracovalo vždycky dobře. Babišovi je pochopitelně kulturní rubrika ukradená, takže to byla práce zcela svobodná a bez jakýchkoli tlaků. Ale i tak, pracovat pro něj, třeba nepřímo, už prostě nechci.
Velký respekt k Vašemu rozhodnutí, pane Mikulko. Děkuji.
OdpovědětVymazatS tím "pracovat pro něj, TŘEBA NEPŘÍMO", je palčivá potíž. Kde je ta hranice, kdy je to ještě přijatelné a kdy už ne? To si, obávám se, každý musí vyřešit sám, pro to nějaký jednotný metr neexistuje. Vladimír si to, odhaduji, vyřešil, po skutečně zlověstně působící víkendovém sjezdu ANO. Osobně ale chápu i pro ty, kteří v Lidových novinách dále zůstávají (byť tedy i kulturní rubrika, po odchodu Ondřeje Štindla, již viditelně utrpěla). Na toto nejednoznačné "babišovské" téma viz ostatně komentář Marka Švehla "Jak se bavit o Babišovi" v novém Respektu.
OdpovědětVymazatDilema hodné normalizace. Kdo by se toho kdy v případě polistopadových Lidových novin kdy nadál...
No tak jsem si přečetl dotyčný Švehlův článek v Respektu - a ten teda vypadá hodně normalizačně. V první půlce Švehla opatrně, ale věcně správně, sepíše přehled všeho, co je u oligarchy Babiše - jemně řečeno - problematické, a ve druhé s mohutným alibisticky mlžnatým doprovodem sdělí, že není důvod k panice, že se vlastně všechno může ještě v dobré obrátit, a že tedy musíme počkat, jestli se z Babiše přece jen nakonec nestane ten správnej chlapík, kterej to tu u nás dá do pořádku.
OdpovědětVymazatPokud Švehlovi - když už nic jiného - nepřijde divné dokonce ani to, že je v zásadním rozporu sám se sebou, je to klasická situace žáby v hrnci s pomalu se zahřívající vodou, řekl bych. Ale to jen tak na okraj, nejsme politický web, že jo.
No, jen jestli si ale samy ty žáby nepřejí tu vodu takto ohřívat, že.
OdpovědětVymazatAle tak to snad na podstatě věci nic nemění, ne?
OdpovědětVymazatNa popisu stavu se asi shodneme, jak k němu přistupovat však zřejmě ne. Vztaženo ještě jednou k Tvému příspěvku: Tvůj postoj plně respektuji, dovolil jsem si k němu ale připodotknout, že by (podle mého názoru) nebylo vhodné ho považovat za jediný směrodatný a např. ty, kteří pro LN nadále pracují, označovat - tak jak to činí Bohumil Doležal a spol. (a jak na to upozorňuje Marek Švehla) rovnou za "zrádce demokracie".
OdpovědětVymazatNemám pocit, že bych tu někoho označoval za nepřítele demokracie. To, jak argumentuje Švehla, mi připadá dost příšerné, ale necítím potřebu to v této souvislosti nějak rozmazávat.
OdpovědětVymazatMůj problém ale stál od začátku jinak. O tom, že je Babiš darebák a nebezpečí pro demokracii nemám - a nikdy jsem neměl - nejmenších pochyb. Otázkou bylo pouze to, jestli mám dál dělat práci, která mě bavila - za tu cenu, že budu chtě nechtě Babišovým nepřímým spoluviníkem nebo v lepším případě zástěrkou. Rok jsem to se vzrůstajícími výčitkami svědomí dělal, teď už nechci.