Takže po čtvrt roce zas naživo do divadla. Tisková zpráva slibně hlásala, že Prezidementi navazují na povedené havlovské Antiwords a taky, že to bude „multižánrové představení satiricky a ironicky pojednávající o nesmyslné tuposti naši politické scény“. Jenže přímo na místě se z toho vyklubalo, jak to jen napsat… takové rozvleklé nic.
Lze odhadnout, že režisér Petr Boháč je až moc inteligentní, nebo má prostě jen dost vkusu na to, aby se v souladu s křiklavým názvem inscenace bez zábran pustil do podbízivé řachandy ve stylu Davida Drábka. To je samo o sobě chvályhodné. Horší je, že se velmi rychle ukáže, že tohle pojetí neumí nahradit ničím jiným: inscenace zaumně krouží kolem záměrně absurdního tématu „odsunu asijského jelena“, přibývá jedna zbytečná scéna za druhou, opakované pokusy o výsměch, satiru a parodii všeho možného nejsou ani objevné ani vtipné ani provokativní, extravagantní kostýmy a masky (na rozdíl od Antiwords) spíš překážejí. Magie se nedostavila, na téma české politiky nebo české společnosti se neřekne nic, co by stálo za zaznamenání.
Celé to bylo pojato jako celodenní televizní reportáž (dva moderátoři ve studiu „dabují“ čtveřici omaskovaných herců na scéně). Jediné trochu světlejší a živější momenty celého večera přitom nastaly, když Lucie Trmíková se Sašou Rašilovem dění občas ironicky komentovali nebo se pustili do improvizací (přinejmenším to jako improvizace vypadalo). Na viditelně ambiciózní projekt trochu málo. A ještě ke všemu to na rozdíl od streamovaného divadla nešlo vypnout, posouvat dopředu nebo alespoň zrychlit. A zrovna na tuhle vymoženost jsme si během koronapauzy tak pohodlně navykli.
Lze odhadnout, že režisér Petr Boháč je až moc inteligentní, nebo má prostě jen dost vkusu na to, aby se v souladu s křiklavým názvem inscenace bez zábran pustil do podbízivé řachandy ve stylu Davida Drábka. To je samo o sobě chvályhodné. Horší je, že se velmi rychle ukáže, že tohle pojetí neumí nahradit ničím jiným: inscenace zaumně krouží kolem záměrně absurdního tématu „odsunu asijského jelena“, přibývá jedna zbytečná scéna za druhou, opakované pokusy o výsměch, satiru a parodii všeho možného nejsou ani objevné ani vtipné ani provokativní, extravagantní kostýmy a masky (na rozdíl od Antiwords) spíš překážejí. Magie se nedostavila, na téma české politiky nebo české společnosti se neřekne nic, co by stálo za zaznamenání.
Celé to bylo pojato jako celodenní televizní reportáž (dva moderátoři ve studiu „dabují“ čtveřici omaskovaných herců na scéně). Jediné trochu světlejší a živější momenty celého večera přitom nastaly, když Lucie Trmíková se Sašou Rašilovem dění občas ironicky komentovali nebo se pustili do improvizací (přinejmenším to jako improvizace vypadalo). Na viditelně ambiciózní projekt trochu málo. A ještě ke všemu to na rozdíl od streamovaného divadla nešlo vypnout, posouvat dopředu nebo alespoň zrychlit. A zrovna na tuhle vymoženost jsme si během koronapauzy tak pohodlně navykli.
více informací o inscenaci zde
recenze vyšla 9. 6 v Deníku N (přístup k článku zde)
foto Facebook
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme