Voska: Marná lásky snaha (Letní shakespearovské slavnosti)

Co dům dal

Vlastně by se dalo říct, že disciplínu „Shakespeare na hradě“ už má režisér Filip Nuckolls ozkoušenou. Před pěti lety s Činoherním studiem na ústeckém hradě Střekov zdařile inscenoval komedii Sen noci svatojánské, která vydržela na repertoáru až dosud. Charakterizovala ji skvělá souhra účinkujících s lehkými improvizacemi, důraz na divácky vstřícnou a vizuálně atraktivní podívanou, působivé hradní prostředí. Pokus o podobný přístup vykazuje i Marná lásky snaha, letošní premiéra Letních shakespearovských slavností. Tentokrát to ale bohužel drhne, a to někdy dost výrazně.

Ani v případě pražské novinky se Nuckolls nedrží zpátky a předkládá publiku rozjívenou, částečně hudební komedii, v níž není nouze o slušivé kostýmy a temperamentní slovní pře. V Ústí se ovšem podařilo najít jakousi hranici (nebo dramaturgického hraničáře?), která nepropustila úplně vše, co tvůrčí tým napadlo. Naproti tomu Marná lásky snaha připomíná narvaný výprodejový regál. Na sebe jsou tu namačkány nápady a postupy vyloženě povedené (Kotrbův karetní terminál, přes nějž přijímá spropitné), docela vtipné (rapový mužsko-ženský souboj), snesitelné (Rímského Hňup), lehce trapné (Vaňkova „baletní“ etuda) i mimořádně nechutné. Tím mám na mysli nekonečné vtipkování Maryškova Kotrby o znásilňování malých dětí. Asi se mi ještě nikdy nestalo, že by mě v divadle něco vyloženě pohoršilo – inu, všechno je jednou poprvé.

Z hereckých výkonů utkví hlavně Anna Kameníková (Rosalina), a to pro zábavnou a přirozenou ležérnost, se kterou nakládá se Shakespearovými verši. Stejně tak Václav Kopta (Boyet), Lukáš Příkazký (Biron) a Jan Jankovský (Longaville) si s nelehkým textem rozumí skvěle, na rozdíl od Filipa Březiny (Ferdinand), zvláštně protahujícího každé Á za doprovodu lehce robotické gestikulace (patrně nezáměrné).

Nuckollsova Marná lásky snaha by mohla mít našlápnuto k podobné „hitovosti“ jako ústecký Sen noci svatojánské. Opulentní kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové a výborná hudba Daniela Fikejze, která dokáže probudit uvadající diváckou pozornost, umějí letošní premiéru Letních shakespearovských slavností učinit divácky přitažlivou. Škoda, že inscenace nenašla přísnější režijní či dramaturgickou ruku, třeba by docílila větší vyrovnanosti a vyvarovala by se méně povedených momentů i vyslovených přešlapů.

VOJTĚCH VOSKA

více informací zde
foto Pavel Hejný