neděle 3. března 2013

Zahálka: Žebrácká opera (Klicperovo divadlo)

Viděl jsem to, je to už dávno a přišlo mi to špatné. Paradox je v tom, že předtím, než začal natáčet, měl jsem s Jirkou Menzlem schůzku na Vikárce a říkal jsem mu: Prosím tě, nech je, ať to jen odříkávají. Nesnaž se, aby se pitvořili a dělali z toho grotesku. Nadsázka s mými hrami nejde dohromady, ta v nich umrtví absolutně všechno. A přesně touhle cestou kráčel. První část byla ozdobena různými ornamenty, Macheath běhal po Londýně a vraždil a to mu vydrželo do půlky. Potom možná pospíchali, protože ve druhé polovině, když měl dlouhé monology a nebyly ničím přibarveny, už to tak špatné nebylo. Ale celkově si myslím, že to byl omyl.“ 

Toliko Václav Havel o ostře kritizované filmové verzi Žebrácké opery z roku 1991 (blíže pro zájemce v knize České drama dnes, které si tímto dovoluji dělat drobnou reklamu). Hradecká inscenace v režii Daniela Špinara je rozpohybovaná vlastně velice podobnými postupy: elvisovsky stylizovaný Macheath Jana Sklenáře vede disputace se svými kumpány, kteří mezitím postupně svléknou, okradou, zapustí do betonu a utopí konkurenčního lapku; během pseudomilostných dialogů ve vězení je Macheath připoutaný k chrápajícímu spoluvězni nebo dokonce ke dvěma strážným atp. 

A teď pointa: ono to, na rozdíl od toho filmu, té hře ani trochu neubližuje, ba naopak. Špinar s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou v Žebrácké opeře objevili až překvapivě vtipnou a dobře fungující komedii, kterou lze inscenovat i zcela nekanonicky. Žádný - řečeno s Marií Reslovou - havlovský stroječek, nýbrž vtipné, situačně nesmírně dobře postavené a (ač se hraje jen velice decentní úprava s minimem škrtů) zcela neukecané divadlo, které nicméně ani v nejmenším nehází text pod stůl. Vyzní všechno, co by vyznít mělo, jen je to udělané jinudy, než se říká, že by se to dělat mělo. S vědomím vší ošemetnosti podobně státotvorných prohlášení: zdá se mi docela možné, že se ze Špinarovy inscenace stane určitý průlom v inscenování Havla. Jistě, Žebrácká opera je bezpochyby tvárnější než řada jiných Havlových textů. Ale i tak...

Blíže v recenzi v HN.


21 komentářů :

  1. Vzpomínka na dvě Krobovy inscenace, kde se jen "říkal text" - mimořádně zábavná Ztížená možnost soustředění na Zábradlí a k uzoufání nudná Žebrácká opera v HaDivadle. Vlastně jsem nepřišel na to, v čem byl ten rozdíl. Každopádně to rozhodně není univerzální recept. 
    Ono téma - vliv Václava Havla na inscenační podobu jeho her - by rozhodně stálo na zajímavou studii. Včetně posilování dojmu, že existuje vlastně jeden správný způsob, jak je dělat - samotným Havlem i spřízněnými kritiky.
    Ostatně i ke Grossmanovým věhlasným inscenacím Larga desolata a Pokoušení se Havel stavěl dost zdrženlivě. Právě pro jistou nevěrnost Havlově vlastní inscenační představě.
    A pochopitelně je vtipné, jak Havel při poznámkách k inscenování svých her vymítal "pitvoření a grotesknost" a pak natočil Odcházení tak, jak natočil...

    OdpovědětVymazat
  2. V. Havel jakoby stále požadoval a la Hamlet: "...říkejte tu řeč, jak jsem vám ji přednesl.." /Hilský/, resp. napsal.
    Krobovy amatérské inscenace to dost potvrzovaly, kupř. dokud jsem neviděl Horský hotel jako představení Divadla na tahu, byl jsem přesvědčen, že se text vůbec nedá dobře zahrát.
    Jakákoli komparace divadelního představení s filmovým je ovšem nelegitimní, říkat text do kamery a do publika, to je něco PODSTATNĚ  jiného a slyšet text z plátna a z jeviště rovněž.

    OdpovědětVymazat
  3. Martin J. Švejda3. března 2013 v 22:57

    "že se ze Špinarovy inscenace stane určitý průlom v inscenování Havla"... i kdepak: ten průlom, vyvracející Havlovo "kategorické doporučení" (a tím i namnoze obecně přijímaný úzus), jak se mají jeho hry inscenovat, alespoň v českém prostředí učinil právě již Jan Grossman s Largem desolatem a Pokoušením na Zábradlí na začátku devadesátých let. Ano, je tu Havlův režijní "apologet" Andrej Krob a jeho některé výtečné inscenace (hned na té prvé polistopadové, Horském hotelu s Divadlem na tahu, jsem se, vzpomínám si, nasmál tak, jak jen málokdy potom), ale Grossmanovy razantně groteskní práce, skutečně interpretující Havlovy texty, považuji za nejzdařilejší (polistopadové) inscenace Havlových her.   

    OdpovědětVymazat
  4. Michal Zahálka4. března 2013 v 8:01

    Ano, Largo desolato znám ze záznamu - ale Špinar na to jde, myslím, ještě trochu jinudy a možná razantněji. Doporučuju vidět.

    OdpovědětVymazat
  5. Martin J. Švejda4. března 2013 v 9:19

    Rád zhlédnu. Ostatně na tom, že "Žebrácká opera je bezpochyby tvárnější než řada jiných Havlových textů", je hodně pravdy. Vzpomínám na Langovo nastudování ve Švandově divadle či Jaromíra Hrušky s pražskými konzervatoristy na přelomu tisíciletí, kteří text hodně "ohýbali", či přesněji pentlili - bohužel nikoli ku prospěchu věci.  

    OdpovědětVymazat
  6. Co se týká "průlomu"
    v inscenování Havlových textů, myslím, že nejradikálněji (a velmi daleko) dospěl Vladimír Morávek v stále ještě aktuálním Cirkusu Havel, konkrétně v jeho druhé části, která je téměř celá inscenací (a úpravou) textu Odcházení. Byl jsem na premiéře, kde Havel i Krob tento přístup vzali - zdálo se - s respektem a uspokojením. Jinak ale vždy budou hrozit dědici autorských práv, zda vstupy do textu a interpretací dovolí. Už nyní jsem i z tohoto důvodu velmi zvědav na Pařízkovu Zahradní slavnost, neb lze očekávat, že škrtů a úprav (a nekanonické úcty) tam bude hodně.

    OdpovědětVymazat
  7.  Jenže Cirkus Havel je vážně mnohem víc Morávek než Havel, to je něco jiného. Špinar vlastně velice ctí literu textu - krom scénických poznámek, tedy. Na Pařízka jsem samozřejmě taky zvědavý.

    OdpovědětVymazat
  8. "Špinar s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou v Žebrácké opeře objevili až překvapivě vtipnou a dobře fungující komedii"?
    Pokud by zde mělo jít o nějaké "překvapivé objevování", bylo by to příslovečné "objevování Ameriky".
    O  tom, že Havlova Žebrácká opera je "vtipná a dobře fungující komedie" přece nikdo nepohybuje přibližně stejnou dobu, po jakou je M. Zahálka na světě.

    OdpovědětVymazat
  9. Ale nie je na škodu a tiež to nie je žiadny hriech, to sem-tam pripomenúť... 

    OdpovědětVymazat
  10. Ovšem, ale připomenout neznamená OBJEVOVAT!
    Připomíná se něco, co už bylo "objeveno" , ale pozapomenuto. Vzhledem k tomu, že se Havlova Žebrácká opera v našich divadlech relativně často hraje a TV občas reprízuje i film, nemůže se zde o žádné "připomínání" jednat a o "objevování" už vůbec ne!

    OdpovědětVymazat
  11. Na druhej strane má každý právo na to akú podobu vyjadrovacieho aparátu v glose na blogu použije,  takže len dúfajme, že sa Michal za tento svoj "prečin" postaví na celú noc do kúta hanby!

    OdpovědětVymazat
  12. Prosím o vysvětlení: "podoba vyjadřovacího aparátu" - co tím rozumíte? Co obecně a co v tomto konkrétním případě? Já přece nepsal o něčem subjektivním, ale naopak o objektivním, prokazatelném faktu, totiž že v hradecké inscenaci Žebrácké opery nemohlo - z objektivních důvodů - jít o  "OBJEV překvapivě vtipné a dobře fungující komedie". Co se vám na tomto mé konstatování zdá nekorektní? Nebo je už mezi námi jazyková přehrada a my si proto nerozumíme?

    OdpovědětVymazat
  13. Myslím tým len to (a nič viac), že mal Michal asi dôvod, prečo použil termín "objevili" a nie "připoměli" a ja to rešpektujem. Možno totiž nie každému pripadá Havlov text automaticky ako vtipná komédia a možno Michal do tejto skupiny patrí a možno nie (a je to len môj dojem). Preto nepovažujem voľbu slova za niečo tak zásadné, čo by kazilo alebo zamedzilo výpovednej hodnote príspevku.
    A skutočne verím, že jazyková bariéra nás iste nedelí :)

    OdpovědětVymazat
  14. Obávám se, že si skutečně nerozumíme, ale není to kvůli jazyku nýbrž kvůli logice. Napsal jsem přece jasně, že z hlediska "vtipnosti" není na Havlově komedii ani co objevovat, ani co připomínat. Její vtipnost je prostě všeobecně známá a mezi profesionálními divadelníky, jakými jsou autoři a čtenáři nadivadla, dvojnásob! Je to tzv. NOTORIETA!

    OdpovědětVymazat
  15. No ak myslíte, že nie je v hre ďalej čo vtipné objavovať, názor Vám neberiem ale rozhodne ho nezdieľam :)! Ale veď čo, ide len o divadlo a len o Havla!

    OdpovědětVymazat
  16. Milá kolegyně, zatvrzele hájíte ztracenou vartu. Není to energie hodná lepší věci? Ale když vás to baví…

    OdpovědětVymazat
  17. Tak to máme aspoň niečo spoločné a máte pravdu, chce to nejaký seriál :)! pekný večer.

    OdpovědětVymazat
  18. Inu, pane doktore, kolega Zahálka je ještě mlád, a věřme, že to, co je pro vás notorietou, se pro něj časem stane notorietou též. I když příklad kolegy Švejdy, který přes to, že jste mu vy osobně vštěpoval některé základní teatrologické principy, je ve svém textu o dejvickém Rackovi tak trestuhodně opomenul, ukazuje, že se na to nemůžeme spolehnout...

    OdpovědětVymazat
  19. Jistě, mládí omlouvá neznalost nororiet, stáří senilitu. Otázkou je, jak dlouho takové mládí profesně omlouvá? Rok po škole? Pět let?
    A od kdy omlouvá stáří profesní zapomnětlivost?  40 let po škole? Nebo už dřív? Já abych věděl, od kdy už budu omluven! 

    OdpovědětVymazat
  20. Vy jste mi ale vtipný spolek. Díky vám za to, že jste mě "rozpousmáli". Ovšem slovy mého děda: "Řeči jsou na hovno, práce se chce" zvu vás srdečně k nám do Hradce. Hezký víkend Honza Sklenář

    OdpovědětVymazat
  21. Polud jde o práci, kterou od nás zřejmě očekáváte, mé svědomí je čisté. Kromě dvou ročníků účastnil jsem se všech TER, a to vždy od prvního dopoledního představení až po to poslední. Ze všech jsem široce referoval v tisku, v denících i v odborných časopisech. Během TER jsem vždy psal i do Hadriána. Výjimkou je minulý ročník, kdy jsem se soustředil pouze na iDN - srov. Time Out Petra Pavlovského No 26, 1-10. Každodenní referování, ovšemeže nehonorované. Pravda, jsou to jen "řeči", ale co jiného také od kritika chtít, že :-).

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme