Škorpil: Festival Divadlo 17.9.2022 (Zápas o generála, Chazarský slovník, Shaxpearova myčka na ulici Kertész)

Téma paměti a vzpomínání, které se pomalu začíná rýsovat jako stěžejní motiv letošního festivalu, se v sobotu znovu objevilo v Zápase o generála Tomáše Vůjtka i Chazarském slovníku Jana Mikuláška a Kateřiny Menclerové. Spíš drogovou haluzí než čímkoli jiným byla Shaxpearova myčka na ulici Kertész Viktora Bodóa.

Dubský: Festival Divadlo (pátek 16.9.)

Její pastorkyňa (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)
Králičí nora (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
Povídky z Vídeňského lesa (Valstybinis jaunimo teatras, Vilnius)

Škorpil: Festival Divadlo 16.9.2022 (Její pastorkyňa a Povídky z Vídeňského lesa)

 Dvě páteční výrazné adaptace klasik. Zetelova uherskohradišťská Její pastorkyňa a variace na Horváthovy Povídky z Vídeňského lesa vúpravě a režii Yanny Ross a podání vilniuského Valstybinis Jaunimo Teatras.

Dubský: Festival Divadlo (čtvrtek 15.9.)

Opera Ibsen / Přízraky (Jedl)
887 (Ex Machina, Robert Lepage)  
Ani ponětí (Théâtre Vidy-Lausanne)

Škorpil: Festival Divadlo 15.9.2022 (887 a Ani ponětí)

 Jedno nelze rozhodně Lepageovu (auto)biografickému opusu 887, ani dadaistické grotesce Ani ponětí Christopha Marthalera upřít: jsou to perfektně fungující jevištní tvary, v nichž nic nepřebývá ani v zásadě nechybí. Obě inscenace působí až vykalkulovaně: režiséři jsou natolik zkušení, že dobře vědí kdy vytáhnout nějaký ten očekávaný trademarkový trumf v podobě scénografického triku či „náhlé“ absurdity.

Mikulka: Trójanky (Depresivní děti touží po penězích)

Jakub Čermák nazkoušel pod hlavičkou Depresivních dětí Euripidovy Trójanky, a to se skupinou ukrajinských hereček. Výsledek je docela rozporuplný, i když z trochu jiných důvodů, než se dalo očekávat. A to zdaleka nejen proto, že inscenace kombinuje ne tak docela sourodou dvojici her: kromě Trójanek dojde i na Hekubé.

Švejda: Tak tiše až (MDP - Komedie & Orchestr Berg & Spitfire Company)

Tak tiše až je soudobá opera (skladatele Slavomíra Hořínky na libreto Jany Šrámkové v interpretaci Orchestru Berg), uchopená prostředky moderního tance (pod režijním vedením Petra Boháče a Miřenky Čechové, tedy Spitfire Company), která (retrospektivně) vypráví příběh dívky, zneužité knězem.

Škorpil: Terces (Johann Le Guillerm - Letní Letná 2022)

Kdysi jsem se mezi přáteli stal populárním výrokem, že se jdu podívat „Jak světský skáčou.“ Míněn byl nejmenovaný superpopulární český novocirkusový soubor. Jsem proto rád, že praxe v SADu mě letos přiměla zvolit na Letní Letné Johanna Le Guillerma a jeho Terces. Po skákání, kolech, závěsech, šálách a vůbec „silácích“ všeho druhu nebylo ani stopy.

Mikulka: Pes Baskervillský (TV záznam z otáčivého hlediště v Krumlově)

Lančmít nebyl marný

To se tak jednou jeden chce dívat večer v televizi na tenis a místo toho si víceméně omylem pustí čtyři roky starou divadelní konzervu - a ono je to navzdory všem očekáváním výborné. Nebo přinejmenším velmi dobré. Zkušenosti s letními inscenacemi a televizními záznamy představení nejsou zrovna povzbudivé, ale Zelenkův Pes Baskervillský mě i v televizně odmocněné podobě zaujal natolik, že jsem vydržel až do konce.

Dubský: Festival Regiony (pátek 1.7.)

Král Lear (Örebrö Teater)
Švédská inscenace režisérky Anny Pettersson představila Shakespearovu tragédie v podobě monodramatu pro jednu herečku. Scéna s minimálním mobiliářem, jemuž vévodí rudě čalouněný trůn, směruje diváckou pozornost na Hannu Lekander, která během představení ztvární 15 různých postav.
Přiznávám, že se mi během zhruba hodinového představení nepodařilo přijít na to, z jakého důvodu se v Örebrö Teater rozhodli inscenovat Krále Leara právě tímto způsobem.