Voska: Kluci (Teatr Śląski Katowice – Nová komedie)

Povídat si o Mungovi

Román skotského spisovatele Douglase Stuarta Mladej Mungo vyšel loni v českém překladu Ester Žantovské. Na rozsáhlé ploše a v depresivních kulisách zchudlého Skotska devadesátých let vypráví o lásce dvou kluků (Mungo a James) z glasgowského sídliště, kteří se do sebe zamilovali navzdory rozdílnému náboženskému zázemí i všeobecné společenské agresi a homofobii. Pro divadlo knihu adaptovala Eugenia Balakireva na katovické scéně Teatr Śląski im. Stanisława Wyspiańskiego a se znalostí výchozího inspiračního zdroje bylo pozoruhodné sledovat, jak odlišnými cestami se tvůrčí tým v čele s režisérem Krzysztofem Zyguckim rozhodl kráčet. (Představení se hrálo v Divadle Komedie v rámci festivalu Nová komedie).

Stuartův román se vyznačuje výraznou explicitností, která bez sklouznutí do samoúčelnosti zobrazuje brutální rvačky i opakované znásilnění hlavní postavy. Inscenace se naproti tomu přiklání k jemnějšímu podání, naprostá většina drsných scén není znázorněna ani metaforicky, spíše je tušíme v podtextu nebo se o nich mluví. Je to jistě obhajitelné jevištní řešení, nemohl jsem se však zbavit pocitu, že tvůrčí tým do jisté míry rezignoval na razantnější zdivadelnění literárního díla, když převážnou část akcí převedl do prostých, civilních dialogů.

Překvapivě pomalu plynoucí dění je tak oživeno až v závěru, kdy se inscenace od předlohy vzdaluje a nabízí dva fantaskní výjevy. Nejdříve James (Jan Jakubik) zachraňuje Munga (Paweł Kruszelnicki) před pobudy, kteří mu chtějí ublížit (Maciej Kamiński, Marek Rachoń), v polonahé podobě skotského „hot pastýře“ a zprvu vypjatá scéna se překlopí do bujaré satyrské slavnosti. A krátce před koncem přichází Margaret Thatcher, kterou glasgowské postavy chápou takřka jako ztělesnění ďábla; v podání Anny Kadulské se však představuje jako břitce ironická babka, přinášející inscenaci do té doby nepříliš přítomný sarkasticky humorný podtext.

Polské zpracování výtečné Stuartovy knihy je tak při zvoleném ztišeném přístupu paradoxně nejsilnější tam, kde se od ní buď odkloní, nebo alespoň na chvíli zanevře na slova a nechá – banálně řečeno – herce a herečku hrát. Režisér Zygucki během diskuze po představení mimo jiné prohlásil, že mu šlo především o zobrazení lásky Jamese a Munga, a dlužno dodat, že jejich vzájemné oťukávání v choreografii Magdaleny Kawecké se stalo působivé právě tím, že dialog spojilo s propracovanější hereckou akcí.

VOJTĚCH VOSKA

více informací zde
foto Przemyslaw Jendroska