Několik postřehů ke kauze "nezdar inscenace"
Kritický jednohlas je v principu podezřelý. Recenzenta, který hodnocené dílo dosud neviděl, při sledování jaksi ve zvýšené míře nutí zaujmout k němu vlastní/odlišné stanovisko, hledat pro ně "polehčující okolnosti" - zvláště když se jedná o práci režisérky, které si váží a u které až dosud nebylo zvykem, aby sklízela tak negativní reakce.Předně: nejde o momentální nezdar.
Problém inscenace je, myslím, výrazem dlouhodobě pozorovatelného rysu režijní tvorby Hany Burešové (tedy zejména její komediální linie), který se v případě Pána z Prasečkova, nastudovaného na "prvé scéně", ocitl jen více na očích. Je založen už v samotné metodě režisérčiny práce. Burešová jako by nabízela předem daný režijní konstrukt, "shora" nadiktované schéma, vyztužené pevným historiografickým backgroundem (poskytnutým jejím dvorním dramaturgem Štěpánem Otčenáškem?), jež mají herci pouze naplnit. Režisérka v principu předkládá rekonstrukci (barokního, molièrovského divadla), neposkytuje však prakticky žádný výklad textu, který by se vztahoval k současnosti. Jde o vizuálně a intelektuálně zajímavé muzeum.
Vynášet soudy o inscenaci, která touží být lidovou fraškou, z premiérového uvedení, jež má své zvláštnosti (včetně specifického publika), je velice ošidné. Soudě z třetí reprízy: Pán z Prasečkova zcela jistě není humoruprostý kus. Viděl jsem několik velice živých výstupů (dominovala hádka dvou nastrojených manželek hlavního hrdiny - jedné romsky a druhé rusky stylizované), slyšel jeden potlesk na otevřené scéně (při extempore Václava Postráneckého) a dva potlesky po skončení výstupů. Bude záležet jen a jen na hercích, jak v průběhu repríz inscenaci rozžhnou, jak "zezdola" rozloží režisérskou krustu, která je i inscenaci svazuje. Až se tak stane, půjde sice v případě Pána z Prasečkova o podbízivou, jednoduchou řachandu - ale cíl bude splněn. A tak to bude v pořádku, ne?
Ano ano, přesně na to, jestli se podaří tuhle inscenaci nějak oživit, bych byl zvědavý. Na "mé" druhé premiéře bylo pozoruhodné především to, jak moc nevycházela zřejmá (místy dokonce až křečovitá) snaha o přímočarou, jednoduchou vtipnost. Samozřejmě tu a tam se někdo zasmál, ozvaly se dokonce i potlesky na otevřené scéně, ale tak nějak z povinnosti, rozchechtané hlediště to tedy nebylo ani zdaleka. A téměř kuriozní bylo, jak šedivě nevýrazný byl hlavní trumf inscenace - Václav Postránecký v titulní roli.
OdpovědětVymazatAno, některé předem narežírované, jednoduché vtipy nadále nevycházely, ale jakmile herci jen trochu "zatlačili na pilu" (gestem, intonací), diváci, tedy přesněji určitý segmanet diváků, se dobře bavil. Ono tedy také záleží na vhodné propagaci inscenace: aby byla "prodávána" právě těm divákům, kteří na takovýto druh humoru slyší. Jednoduše řečeno - aby na ní přišli diváci Sluhy dvou pánů.
OdpovědětVymazatPřítomnost několika živých momentů a scén snad inscenaci nikdo neupíral - já tedy rozhodně ne - ale neumím si představit, že by se někdo dobře bavil v expoziční půlhodině (!), i kdyby měl Sluhu dvou pánů seberaději.
OdpovědětVymazatViděl jsem tuto inscenaci v reprize 7.12.2012 a mám s ní trochu problem. Zdaleka to není pohodové představení, spíše trochu krutá fraška, jak se asi možná původně kldysi hrála. Herci tu někdy méně, někdy více tlačí na pilu, až mně to někdy připadalo, že jsou mimo mísu. Hudba i popěvky jsou jakoby autentické, ale s naprostou absencí srozumitelnosti a melodičnosti, jakoby se tvůrci styděli za normální písničky a tanec, tak jak to v minulosti ve svých komediích se zpěvy a tanci dělal Ota Ornest, nebo Karel Svoboda v MDP.
OdpovědětVymazatUznávám, že paní Burešová, je jedna z nejlepších tvůrců, jaké naše divadlo má,ale tady jí to trochu nevyšlo, dělá lepší věci.
Jako svědek druhé premiéry souhlasím s Martinem. Diváci se bavili, a to v množství větším než malém. Bavil jsem se i já, jakkoli bych uvítal ještě větší vzdálení od realismu, ještě větší uplatnění barokně-divadelních konvencí, ještě víc hudby a tance a samozřejmě i ten italský zpěv, který dialog obou pseudodoktorů přímo inzeroval: "Dovolíte-li, nbudeme teď spolu mluvit ve svém rodném jazyce".
OdpovědětVymazatPostráneckého klauniáda s vějířem byla skvělá a bez ohledu na číkoli subjektivní vkus - objektivně komicky fungovala a měla potlesk na otevřené scéně.
Druhá premiéra měla po většinu večera kontakt s publikem, scény falešných doktorů i falešných manželek vyšly velice dobře.
Otázkou zůstává ovšem celková etika hry, nebylo jasné, kdo je tu vlastně větší darebák a je-li tu vůbec nějaký slušný člověk, se kterým by se divák mohl bez problémů ztotožnit.
"Viděl jsem tuto inscenaci v reprize..."
OdpovědětVymazatInscenaci jste neviděl, viděl jste tzv. reprízu, tedy jedno z jejích (té inscenace) představení.