pátek 14. června 2013

Škorpil: Zahradní slavnost (Národní divadlo)


Na inscenacích Dušana Pařízka (a nejen jeho) v Pražském komorním divadle mi často vadilo, že jsou až příliš „o něčem“. Že jsou občas až příliš čitelné, že doslovují a vnucují svůj názor. Co jsem ale nemohl neobdivovat, byla jejich celistvost, „udělanost“, tah (často úmyslně zpomalovaný či tříštěný) a samozřejmě jinde nevídaná souhra všech – s odpuštěním – složek. Ty inscenace zkrátka měly styl.
Na jednu stranu bych tedy měl být po dnešní Zahradní slavnosti v Národním divadle spokojen. O onom „něčem“ totiž inscenace opravdu není. Tím méně nějak okatě. Ona vlastně, jak důvtipný čtenář již jistě vytušil, není o ničem.
Dramaturgyně Ullrichová v programu vysvětluje Havlovu hru jako novodobou variantu pohádky o Honzovi co se učil latinsky a patřičně vše koření mýtem a najmě tím českým. Zní to jistě ušlechtile a chytře a v inscenaci lze stopy Hugovy iniciace zpětně vydedukovat. Ale co s tím? Co to znamená? Dnes a tady? (Nebo klidně i včera a jinde?) Proč zrovna v Havlově Zahradní slavnosti? Takové „procesy“ ministryně Hanákové či dnešní „realizace“ mluvčího ÚOOZ Hantáka jsou - řekl bych - mnohem zahradnější slavnosti.
O nějakém stylu, tahu či souhře ale – a to je možná horší – nelze také hovořit. Inscenace hodinu a půl klopýtá nevzrušivým tempem, a kdyby se v hledišti na delší chvíli zhaslo (kdy už se z rozsvěcovaného hlediště konečně stane zavrženíhodné klišé?), bylo by lze si bez výraznější ztráty zdřímnout. Prázdnému jevišti s několika stolky vévodí obří dřevěná krychle (nebo je to kostka? jako ty kostky v Hugově kafi? nebo ty z kampaně na europředsednictví? a není to jedno?) vytrčená jednou z hran do první řady. A Ferda Plzák jezdí občas na segwayi a zahajovači i likvidátoři mají na krku zářivě oranžové (ČEZ?) klíčenky. Ano, je to aktuální, je to o nás. Ale to už jsme snad pochopili z toho světla v sále, ne? A Roman Zach jako zhmotnělá černá ovce Petr Pludek k tomu občas hraje na bicí a kytaru. A občas taky ne. Najít v tom nějaký řád lze ale těžko.
Vladimír Javorský je patřičně roztomile bodrý zahajovač a s lidmi (rozuměj publikem) to bezpochyby umí, Martin Pechlát zručně podehrává jako za starých časů Komedie, Eva Salzmannová je tradičně umírněné excentrická a alternativní máma Pludková... Není to nakonec v jednotlivostech špatné, jen se to zoufale neskládá dohromady.
 A tak vlastně nezbývá než celou dobu myslet na jediné: v čem sakra bylo to kouzlo Komedie a v čem sakra spočívá to prokletí černé díry jménem Národní?

28 komentářů :

  1. Tvůj pohled, Jakube,
    mě překvapuje a současně se dal čekat. SaD a jeho redaktoři si nedokázali porozumět s poetikou a názory Dušana Pařízka a jeho PKD snad po celou dobu jejich existence a zde v tom vlastně pokračuješ.
    Ta inscenace podle mne vůbec není nudné a diváci až překvapivě živě reagovali. Má jasný řád (možná až moc) a hladá aktuální témata: Třeba manipulace člověka vnějším světem a (věčné) podléhání formám tohoto ovládání a ztotožňování se s ním. A ta krychle je snad zřetelná narážka na Pařízkovo Spílání publiku, což má - pro znalé jeho tvorby - mnoho konotací.
    A tak dále a tak podobně. Problém vidím v tom, že Havlova jazykově přebujelá předloha se vzpírá Pařízkově přísné asketičnosti. Ale o tom budu psát ještě jinam.
    Inscenace ukázala, že Pařízek by si s ND dokázal velmi rozumět a že ND vůbec nemusí být "černou dírou".

    OdpovědětVymazat
  2. 1) Než napíšeš kategorický soud typu "SaD a jeho redaktoři si nedokázali porozumět s poetikou a názory Dušana Pařízka a jeho PKD snad po celou dobu jejich existence" zkus si prosím znovu přečíst libovolný můj článek o PKD a DDP v SADu.

    2) jasně že diváci reagovali. na Vladimíra Javorského a na pár vtipů (slovních hříček). Schopnost s diváky zacházet jsem Javorskému přiznal.

    3) "manipulace člověka vnějším světem a (věčné) podléhání formám tohoto ovládání a ztotožňování se s ním" snad nejsou témata, která je potřeba v Zahradní slavnosti hledat. Ta tam prostě jsou. Spíš jde o to jak je vztáhnout na svět okolo nás (a segway a klíčenky to neutáhnou), jak je (nově) vyložit. Nebo jak je alespoň solidně prodat. Nic z toho se - domnívám se - nestalo.

    4) Krychle = Spílání. Pochopitelně, to je očividné. ale opakuji otázku: co s tím? Jaké konotace to tedy pro "klub Komedie" má?

    5) Bernhard, Jelinek, Schwab, Handke... To snad nejsou autoři "jazykově přebujelí"? A nevzpírali se. Klapalo to většinou výborně.

    OdpovědětVymazat
  3. Ad 1/ Je to můj dlouhodobý dojem z toho, jaký SaDu dával PKD význam v kontextu divadelního dění posledního desetiletí u nás a jak o jeho inscenacích referoval v denících kolega Mikulka. Přít se ale nechci a nechávám na ostatních, mohu se mýlit, anebo PKD přeceňuju.


    Ad 2/ Diváci velmi živě reagovali především v první části, kdy ještě postava Ferdy Plzáka nevystupuje. A to mohu potvrdit dvojnásobně, se zkušeností i z druhé premiéry.


    Ad 3/ Výklad je to vysoce soudobý, což je snad patrné i v samotné úpravě a výpravě. Současná politická krize mu navíc ještě hodně přihrává. Vždyť se hraje přesně o tom, co vidíme na politické scéně (právě u tohoto psaní poslouchám TV záznam z Poslanecké sněmovny - jako bych poslouchal likvidační úředníky v likvidaci). Je to samozřejmě už v Havlově textu, ale tak, jak jej Pařízek zpracoval, ukázal jeho téma jako zásadní společenský a existenciální problém, ve kterém žijeme dnes a tady, ne jako karikaturu a satiru chování byrokracie a ptydepe socialismu, jak aspoň tuto hru čtu u Havla.



    Ad 4/ Krychle symbolicky odkazuje právě na témata, o nichž hrála Komedie a samozřejmě na Spílání především. Zdůrazňuji, že je to ale bonbónek navíc. Ona krychle funguje především jako podstatný scénický prvek přesně zapadající do režijní koncepce.


    Ad 5/ Na Havlově textu je patrná spjatost s 60. léty a absurdní dramatikou, to je něco jiného než autoři, které vyjmenováváš. Ale právě ono propojení s nimi je jedním z divadelně velmi provokujících a z mého pohledu nejcennějších Pařízkových přínosů. Převádí Havla do souřadnic soudobého divadla. Je to riskantní a ne všechno zcela sedělo a fungovalo. Jeho inscenace je dílo přelomové právě z pohledu, jak Havla inscenovat v jiných společenských a estetických dobách, než v jakých a pro jaké vznikalo.

    OdpovědětVymazat
  4. Oprava:
    Ad 1/ Je to můj dlouhodobý dojem z toho, jaký SaD dával Pražskému komornímu divadlu význam...

    OdpovědětVymazat
  5. poté co jsem si přečetl kritické teze Richarda Ermla na iDN se přeci jen musím k věci ještě vrátit:
    jedno mi není jasné: v čem spočívá onen vysoce soudobý výklad? kdo je - ve vztahu k současnosti - Hugo Pludek? kdo Ferda Plzák?
    a kde - vrací se trochu i zdejší diskuse o Rackovi - inscenátoři přesahují intence a rámec textu? (pominu-li škrty, které celý text jakoby soustřeďovali k dialogu Pludek-Plzák)
    kde jsou v inscenaci ony soudobé prvky jinde než v jednoduchých vnějších znacích (v glose citované rekvizity + kostýmy)? kde jsou v tématu, nově akcentovaných motivech etc?
    třeba mi něco zásadního uniká, třeba něco zásadního nevidím?
    a není to už jen Výzva pro Vladimíra, ale pro kohokoli kdo již "Zahradní" viděl

    OdpovědětVymazat
  6. Nechci plevelit místo
    a rád si počkám - zde či na i-DN - na další kritické teze, navíc se necítím být interpretem her Václava Havla, neb až tak jsem jejich inscenací neviděl a v době 60. let vzhledem ke svému věku už vůbec žádnou. Tedy "původní" Zahradní slavnost interpretuju jen skrze text. Jednu reakci si ale přece aspoň v rychlosti neodpustím.
    Zahajovač Plzák je zde současně ředitelem Zahajovačské služby (nebo aspoň přejímá některé jeho repliky) a Hugo si s ním v herecky dost složitém, režijně důsledně výsměšně pojatém výstupu, vyměňuje oblek, a Hugo se tak stává zahajovačem (a tedy i ředitelem). Tedy ty nejprázdnější celebrity (úvodní odkazy na moderátory banálních show není samoúčelná) a nejpodlézavěji se chovající jedinci jsou současně řediteli, tedy našimi vládci. Ostrý (aktualizující) kritický režisérův pohled lze vnímat i ve scéně bratříčkování Huga s Plzákem (v textu jde o dialog Huga s Ředitelem) včetně využití vícekrát opakovaného tykání a familiérní moravštiny. A my jim - ať dělají cokoli - "tupě" tleskáme, jak nás k tomu Plzák nutí v úvodním vstupu.
    Jsou to dost razantní interpretační posuny. Pařízek podle mne nejde proti Havlově textu (což si asi myslím Vladimír Just v reakci na Richarda Ermla na i-DN), ale předlohu razantně a aktuálně posouvá k dnešku.

    OdpovědětVymazat
  7. jasně. taky bych byl vděčný za reakci i někoho jiného.
    tak taky rychle: vyměňují si obleky. ano. ale proč? hugo projevil větší smysl pro využití prázdné fráze a je tedy více povolán vést. nastupuje na ferdovu (i ředitelovu) pozici. stává se nakonec zahajovačem i likvidátorem a zcela ztrácí svou osobnost (nepoznají ho rodiče a on čeká sám na sebe). Ale dělá to zcela dobrovolně, vlastně neúčastně - mechanicky. tady neplatí dělení na my a oni. neděje se tak pod tlakem ani pod vlivem vnějších okolností. prostě se to stane. hugo je od počátku natolik prázdný, že v prázdném světě frází (on jen opakuje a šachově kombinuje co slyší) má prostě lepší dispozice uspět. hugo není typický hrdiny, se kterým bychom se mohli jako diváci ztotožňovat a skrze něj cosi nahlédnout o naší situaci v (současném) světě. Havlův text je abstraktní, není o konkrétním něčem. a proto ho soudím nelze ani aktualizovat. postihuje jistou základní vlastnost moci fráze a prázdné řeči a díky tomu je nadčasový. chceš-li ho aktualizovat, narazíš. jako se to stalo DDP a spol.
    - zahajovači mají rysy populárních bavičů. to není novum. všechna ta familiárnost je daná už Havlem. pro by zrovna moravština měla být nějak symptomatická nechápu.
    - jinými slovy, nejde o interpretační posuny. jen o manipulaci s textem, která nějak zvlášť nefunguje.
    - je zvláštní jak rozdílně čteme Justovu reakci na iDN.

    OdpovědětVymazat
  8. Nehnu s Tebou, Jakube,
    a to mne mrzí. Myslel jsem, že se mi to povede. Umělecké dílo nelze odpojit od emotivního zážitku, a ten jsme měli každý jiný. Vše ostatní bývá už jen intelektuálně přesvědčivé či méně přesvědčivé vysvětlení a obhajoba tohoto pocitu. S tím zdá se nic nenaděláme.

    OdpovědětVymazat
  9. zlatá slova. taky jsem si včera říkal, že problém je nejspíš i v tom co kdo kde chce vidět, co si sám kam projektuje.
    a jen pro záznam: je mi líto že to dopadlo, jak dopadlo. fakt jsem se těšil a byl zvědav.

    OdpovědětVymazat
  10. Ano, živě reagovali na takové lacinosti, jako je házení makových buchet a rolí toaletního papíru do publika a příležitostné trenky dolů. Kdo šel právě na tuhle Havlovu hru, očekával právě jazykovou přebujelost, kdo chce lehkou řachandu, jde na něco jiného jinam. Jako divák jsem byla zklamaná.

    OdpovědětVymazat
  11. Jakube,
    dokážeš připustit, že to dopadlo - aspoň podle některých kritiků a snad i diváků - dobře, a že tedy líto by Ti mělo být především sebe samého, že jsi s touto inscenací nedokázal komunikovat? A tedy spíš napsat: Je mi líto, že jsem očekával něco, co nenastalo, a to, co nastalo, přijmout nedokážu? Anebo jsi opravdu tak skálopevně přesvědčen o mylné (nefungující) koncepci Pařízkovy inscenace?

    OdpovědětVymazat
  12. Paní/sl. Dušková,
    to nebyly lacinosti, ale součást inscenačního výkladu, kdy režisér tímto způsobem "spílá" samotnému publiku: Komu se smějete?! Sami sobě se smějete!
    Je to naopak velice vážně pojatá kritika dnešní společnosti, kdy velká část občanů klidně přijímá ve významných funkcích kariéristy, potažmo bývalé komunisty či jinak zdiskreditované osobnosti, dokonce je volí, a vůbec jí to nepřijde. Vždy uvěří a tleská nejpovrchnějším slibům a kecům zahajovačů. Nesmála-li jste se, dobře jste dělala.

    OdpovědětVymazat
  13. Ne. je mi líto, že se Pařízkovi a spol. nepovedla dobrá a fungující inscenace.

    OdpovědětVymazat
  14. Jirka Dino Koula18. června 2013 v 0:02

    Rád bych sdílel Vaši důvěru v diváky, ale pod vlivem dojmů z dnešní reprízy nemohu. Totiž, jedna věc je záměr, zcela jiná však může být reálné vyznění.

    Osobně věřím, že tato inscenace bude diváky dosti oblíbená. Proč? No protože je tam ten bodrý Ferda Plzák, chlapík, co umí "dělat srandu". Že je to trapné? Že je to výsměšné zrcadlo namířené do publika? To ví Pařízek, to víte Vy... Ale že by to pochopila většina diváků, kteří si mohli ruce utleskat, na to bych nevsadil ani lístek na metro.

    Ano, je možno v oné inscenaci hledat vše, co píšete. Jenže stačí to samo o sobě? Jsou diváci Stavovského divadla "hledači"? Možná zde leží odpověď na otázku nastolenou Jakubem Škorpilem - nespočívalo kouzlo Komedie (tedy PKD) nakonec v jeho publiku (tedy přesněji v tom, že mělo své publikum)?

    Ale abych se vrátil k Zahradní slavnosti, níže píšete o neoddělitelnosti uměleckého díla od emotivního zážitku. Tak potom pro mě osobně právě tento prvek inscenaci potopil, emoce při sledování publika, jež sebou nechalo "orat" bez náznaku pochopení, to bylo příliš silné kafe... A to, že ony emoce obstaralo hlediště spíše než jeviště, je samo o sobě dosti výmluvné.

    OdpovědětVymazat
  15. Naše pře je u konce. Nudná bezbranková remíza... Možná příště to křísně víc.
    Zdravím
    :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Argumentace publikem je vždycky trochu ošemetná, byť leckdy nutná - já takhle před časem vystavěl recenzi na Hašlera (v redakci mi vynadali, že přeci nemám recenzovat publikum, ale to sem nepatří). V tomhle případě ale myslím, že ho vážně trochu podceňujete - ostatně ten Plzák by snad taky vydržel ryze (neironicky) bavit jen opravdu hodně vstřícného estrádního diváka; soudím, že většina v sále opravdu vytušila, oč jde. Ale možná jsem naivní.

    OdpovědětVymazat
  17. Vladimír Mikulka18. června 2013 v 9:28

    No na včerejší repríze jsem opravdu měl (hodně nepříjemný) dojem, že se podstatná část publika skutečně bavila tou úplně nejsvrchnější legrací a jakákoli ironie šla mimo. Ale argumentace publikem je opravdu ošidná - tohle bych inscenátorům nevyčítal.

    OdpovědětVymazat
  18. Jirka Dino Koula18. června 2013 v 10:34

    Uznávám, že je možné, že se včera sešlo "výjimečně lidové publikum"... Ovšem pokud by tomu tak nebylo, co přesně je na argumentaci publikem špatného?

    Pokud inscenátoři chtějí předat určité myšlenky/emoce a u většiny diváků, kteří inscenaci zhlédnou, dojde k natolik fatálnímu nepochopení, že si odnesou téměř pravý opak, opravdu to není relevantní? Počítá se tedy jen záměr? Jaký pak má smysl vůbec chodit na inscenaci, když by stačilo si pokecat s režisérem/dramaturgem/scénografem/... o tom, co chtěli vyjádřit?

    Inscenátorům nevyčítám "špatné publikum", nýbrž to, že své sdělení nedokázali předat publiku, které mají k dispozici. Opačný přístup dle mého vede k smýšlení "ta inscenace je geniální a to, že to snad divák nechápe, je čistě jeho problém" - to je něco, co si mohl Pařízek dovolit v Komedii u inscenací hraných na komoru, dá se s tím operovat v prostorech typu NoD, MeetFactory či Eliadova knihovna DNz... Ale Stavovské divadlo? To je jiný píseček.

    Nicméně je tu pořád možnost, že jsem měl smůlu na reprízu (pokud jde o spoludiváky) a navíc průměrného diváka silně podceňuji... Nezbývá mi než v to doufat.

    OdpovědětVymazat
  19. Nene, to si nerozumíme, argumentace dopadem na publikum je podle mě vysloveně dobrá věc, ale opravdu těžká a ošemetná. Nepodceňujete, pánové, to včerejší publikum jen na základě toho jednoho pána, který začal improvizovat vtípky o Nečasovi?

    OdpovědětVymazat
  20. Jirka Dino Koula18. června 2013 v 10:59

    To je dobrý postřeh, ovšem spíše než na onu poznámku bych se zaměřil na potlesk, jehož se mu za ni dostalo. A pak lidé ochotně házející toaleťák napříč hledištěm, kolování buchet... U kterých tedy nemůžu posoudit dopad na celý sál, ale diváky kolem mě (druhá až čtvrtá řada) si dle mého Plzák získal... A já jen nevěřícně zíral.

    OdpovědětVymazat
  21. jen pro moji informaci: parodoval včera Javorský Zemana (jedna věta s charakteristickou dikcí) nebo ne?

    OdpovědětVymazat
  22. Že člověk přijme (zejména v divadle) pravidla nějaké hry přece ještě neznamená, že nevnímá její absurditu a ironii - já seděl celý večer docela nepohodlně s krepákem (byl to krepák, nikoliv toaleťák, mimochodem) kolem krku, ale držel jsem, protože jsem přistoupil na jejich hru. A buchtu bych si býval dal taky, ale bohužel se zasekla někde v těch Vašich končinách kolem čtvrté řady :-)


    Myslím, že zas tak vřelý potlesk po vtípku s Nečasem nebyl, ale možná to mám zkreslené tím, jak jsme s kolegou Mikulkou začali ze zoufalství syčet.

    OdpovědětVymazat
  23. když to ale shrneme: žahajovač = blbý bavič, kterým se puiblikum nechá ochotně manipulovat (když pominu že někteří považují za slušné nekazit divadlo). ale co to znamená? jaký to má smysl? opravdu se tak dlouho sděluje jen takhle ohraná banalita?


    (navíc - a jistě s tím budete mít každý svou zkušenost: ti opravdu šikovní režiséři schovávají do takovéhle akce nějekou "past", něcoé, co vám donutí si uvědomit jak snadno jste podlehli. Viz například - ať jsme víceméně časoví - Suchého Calypso o šťatstné zemi.)

    OdpovědětVymazat
  24. Jirka Dino Koula18. června 2013 v 11:23

    Ano, parodoval.

    OdpovědětVymazat
  25. Jirka Dino Koula18. června 2013 v 11:28

    Jistě, přistoupit na hru samo o sobě opravdu nemusí nic znamenat... Ale pro srovnání, když v Dlouhé při Oněginovi rozdávají publiku mávatka, nemám pocit, že by snad toto chtělo vyrazit do průvodu. Včera jsem ale tento jasný pocit odstupu či reflexe prostě neměl.



    A děkuji za informaci, že to byl krepák - bylo mi divné, že se ten toaleťák nepřetrhne. :)

    OdpovědětVymazat
  26. Možná jsem ten pocit odstupu získal společně s tím krepákem kolem krku :-)

    OdpovědětVymazat
  27. Maje v pameti "Slavnost" Na Zabradli, mela jsem trosku strach jit do Stavovskeho kam si myslim se takova intimni hra snad ani nehodi. A zklamana jsem nebyla: krome snad prvnich 30 minut se mi to nelibilo. Snad me to I nudilo? Jakoby si tym rekl: uctili jsme autora a jeho hru, a ted si udelame co chceme. Je pravda ze po vice nez 40 letech clovek nemuze ocekavat totez, a neda se nic delat: porovnava....

    Skoda, ze ani tato dnes uz "klasicka" ceska hra neunikla ceckemu divadelnimu "ozvlastneni", ktere je bezne u zdejsich predstaveni Shakespeara a jinych. Zdejsi
    "ozvlastneni" neni to cemu se rika "Eurotrash", je to spis "ja vim lip" [rika pan reziser]. Kdyz se neco na jevisti deje, melo by to mit smysl, I kdyz to muze byt nesmysl.
    Jestli mi nekdo dokaze vysvetlit PROC to neustale odkladani satstva, snad concept teto produkce lepe pochopim. Tech par predstaveni ktere jsem videla v PKD byly zajimave, a take vyzyvajici, ale mly smysl. Je to snad tim ze ND casto reditelsky talent nici?

    Byly tam skrty, a mozna I byly pridane replliky. Uplne mi uniklo "Zase tlucete spacky?" (avsak kdo jiny by je mohl tlouct nezli LIbicek?) ale asi proto ze ja sama si zdrimla! I pritelkyne (obe si to pamatujeme ze Zabradli), kdyz do mne stouchla, rekla " o moc jsi neprisla".

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme