Po návratu z muzikálu

Režisér Moša a jeho tým odvedli profesionálně imponující práci. Světlana Janotová jako hlavní hrdinka skvěle zpívala, tančila a hrála, ostatní jí nezůstali nic dlužni, úspěch byl obrovský a odrazil se v závěrečných dlouhých ovacích obecenstva vestoje. Zcela spontánně jsem tleskal vestoje spolu s ostatními, a to chci podotknout, že touto reakcí šetřívám a nečiní mi obtíž zůstat sedět byť jako jediný uprostřed nadšených diváků, pokud nepočítám svou ženu, která se se mnou solidarizuje.

Vybavil jsem si další muzikály, které jsem na brněnské scéně viděl. Počínaje Pokrevními bratry a konče německým pokusem o „americký“ muzikál nazvaný Papežka, pokaždé šlo o story, kterou hudba a tanec „pozvedaly“, aby nevyšla snadno najevo její chudoba a banalita. Jen Chicago byla podle mého názoru výjimka. I má milovaná My fair lady uhnula před shawovskou pointou k happy endu. Vždyť co by řekli diváci, kdyby si Líza vzala Fredyho? I v činohře režiséři autorovo řešení škrtají.
Muzikály nastavují přírodě velmi zvláštní, úpravné zrcadlo. Stará opereta také lakovala narůžovo, ale daleko otevřeněji to přiznávala. „Americká“ poetika nalhává skutečnost daleko rafinovaněji.
Více informací o inscenaci zde
MILAN UHDE
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme