Švejda: Libor Vodička - Vyjádřit hrou

Libor Vodička v úvodním slovu své monografie dramatické (a nejen dramatické) tvorby Václava Havla – první, která u nás vznikla – píše, že „téměř nelze sdělit nic nového“. A skutečně: jeho práce čtenářům znalým havlovské literatury prakticky nenabízí nic, co by již nevěděli. Sumarizuje poznatky: pečlivě, čtivě, zkušenou rukou (je patrné, že autor se podílel na obdobně sumarizujících, před časem vyšlých poválečných Dějinách české literatury). Více se zaměřuje na tvorbu šedesátých let, tu pozdější (zvláště velké hry sedmdesátých a osmdesátých let) bere na můj vkus trochu zkrátka.
Autorův přístup k Havlovu dílu je apologetický, téměř prostý hodnocení; Vodička nejednou přejímá Havlův pohled na vlastní tvorbu. Kniha má patrný didaktický ráz, což ji někdy činí až nechtěně směšnou: zejména když „vzorovým“ (a obsáhlým) způsobem převypravuje obsahy her včetně popisu charakterů postav a motivací jejich jednání. Důležité je její důsledné zasazování Havlova díla do literárního, společenského i politického kontextu. Škoda zbytečných překlepů, knize jako by scházelo „poslední“ redakční čtení.
Komu je určena? Mohla by třeba být studentům uměnovědných oborů nebo pilným středoškolským pedagogům.
Jedním slovem: užitečná práce.