Je mi jasné, že kdyby o tom byl Vladimír předem zpraven, DŮRAZNĚ by protestoval – nemá rád žádné oficiality a obecně vůbec jaksi to, když „forma vítězí nad obsahem“ – ale považuji za vhodné to napsat a chci to napsat: Mikulka slaví padesátiny.
Dneska už je to řídký jev, aby se lidem k padesátinám psaly veřejné zdravice (z poslední doby si vzpomínám, že takto byla připomenuta padesátka Jáchyma Topola a Petra Placáka), přeci jenom se od nich jaksi očekává, že se dožijí vyššího věku než jejich předchůdci, já si ale myslím, že Vladimír si ji zaslouží. Protože prostě v naší generaci kritiků hraje (spolu s Terezií Pokornou) prim. A nejen v ní.
Patří (patříme) ke generaci, která jako poslední ještě naplno zažila komunisty u moci – a tuhle zkušenost si v sobě stále nese. Což se promítá i do jeho kritik. Právě ty, jež se věnují inscenacím se společenskými tématy, ve kterých jejich autoři podléhají nejrůznějším názorovým zjednodušením a ideologickým svodům, patří v jeho tvorbě k nejlepším (z poslední doby si vzpomínám na výtečný detailní rozbor Rozrazilu 5/2013 či recenzi a glosu Závisláků z Divadla v Dlouhé). Být si vědom ceny Listopadu ´89 (když to řeknu tak pateticky) – toť jedno z jeho (pochopitelně nijak proklamovaných) kréd.
Nejde ale jen o společenský kontext psaní. Vladimír, myslím, ve svých kritikách nese vše dobré ze Zdeňka Hořínka a Milana Lukeše (našich nejoblíbenějších pedagogů). Píše zcela neokázale, bez potřeby jakkoli odbornicky machrovat, suše (někdo by možná řekl odtažitě), se schopností přesně a do nejmenších podrobností pojmenovat sledovanou věc. Je div, že za těch cca čtyřiadvacet let psal všude tam, kam si asi každý z nás (v té které době) přál a přeje psát: do Lidových novin, MF Dnes, Světa a divadla, Divadelních novin, Divadelní revue, Respektu či Kritické přílohy Revolver Revue?
Vladimír bez okolků řídí a vede. Z našeho ročníku začal psát jako první, založil Puchmajer, inicioval na škole reakci na Machoninovu nepatřičnou invektivu vůči Janu Hyvnarovi ve Scéně. A podobně a podobně. To, že o nás, jeho „blízkých“, někdo občas píše ve stylu „Mikulkovi hoši“ (jako bychom snad nemysleli vlastní hlavou) je pochopitelně blbost, ale skutečnost, že někdo takového dojmu vůbec nabyde, o něčem svědčí…
A tak jediné dvě věci, které Vladimírovi vyčítám: že už dávno nevede nějaký divadelní časopis; považuji to za jeho pohodlnost i jisté sobectví, protože vést už si ho dávno zaslouží; a za druhé: že se věnuje pouze kritice a nepíše i nějaké „přesahové“, obecnější studie, znalosti a zkušenosti už na to přeci má. Ale obé se dá ještě docela dobře napravit, že?
Tak hlavně hodně zdravíčka, Vláďo, ať Ti to dál hezky píše a posíláme pěknou písničku.
No tak to vám teda, milí hoši, pěkně děkuji za pěkná slova. V tomto případě i za pěknou písničku. Já naiva měl dojem, že se přes to ošklivé výročí co možná decentně a nenápadně přeneseme :)
OdpovědětVymazatVláďo, hlavně to zdravíčko, štěstíčko! Jo, to bych chtěl každej, aby se nenápadně přenesl.
OdpovědětVymazatTak tohle mě šokovalo. Mikulka je můj vrstevník. Tak ti Vladimíre přeji, ať ti ty mimikry mladého rozhněvaného muže ještě dlouho vydrží! Teda pokud to celé není nějaká mystifikace. Zdráhám se uvěřit.
OdpovědětVymazatJsou to všechno jen zlomyslné řeči špatnou životosprávou předčasně zchátralých kamarádů.
OdpovědětVymazatSamozřejmě je to celé velká mejlka! Sice jsem byla o nějaký ročník níž, ale ke startu kariéry, ať je to cokoli, se teprve chystám! A i nějaký další děcka jsem myslela, že bych ještě mohla mít, s někým, koho teprv potkám:-) To si tě spletli s tím druhým kytaristou Mikulkou! Tuhle jsem šla někam s vrstevnicemi a ceduli Dívky vstup zdarma jsme probíraly jen my, trhač lístků neměl problém:-) Takže ať pokračují krásné mladé dny!
OdpovědětVymazat