Téměř na konci Dne opričníka ve VILE Štvanice vyzvou Vladimir Benderski a Adam Langer diváky sedící až dosud kolem stolu představovaného praktikábly sestavenými do U, aby se postavili. Jsme v honosné síni v centru opričniny, je pozdě večer a tomu, kdo zná Sorokinovu předlohu, zatrne, protože se mu vybaví popis homosexuální orgie, jakéhosi bratrského rituálu zvaného „housenka opričná“. A slova Vladimira Benderského, alias Pařeza, který celým večerem v ich formě provází, obavu potvrzují. Nestane se však nic. Diváci zůstávají trochu rozpačitě stát a Benderski s Langerem se dávají do stylizované, polotaneční, nápodoby homosexuálních hrátek. A ono slovo „nápodoba“ je pro celou inscenaci klíčové. Benderski přes hodinu podává digest ze Sorokinova románu (sám je s Marií Novákovou autorem dramatizace) a tu více, tu méně zdařile ilustruje jeho děj. Spíše než hrozivé – což je hlavní emoce, kterou si vybavuji z inscenace Kamily Polívkové – je to takové… divné. Inu Rusko, řeknete si, země Milionu rudých růží na jedné a Pussy Riot na druhé straně. (Ano, i na tyto již celkem obligátní „rekvizity“ dojde.) Je to divadlo solidní, v případě výkonu Vladimira Benderského i úctyhodné, ale je to bohužel jen divadlo, které ne vždy zrovna nápaditými divadelními prostředky ilustruje literaturu.
Recenze vyšla v SADu 3/2016
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme